Tomáš Buřič: Pevně doufám, že si zápas někdy jen tak odstojím a pokecám s fanoušky.

Vzhledem k tomu, že v prvním kole jsem nechytil ani taxíka a dostal bůra, tak mě nominace do sestavy kola velmi překvapila. Dokonce jsem si myslel, že si ze mě, na stará kolena, někdo dělá legraci! (smích) Ve druhém kole toho víc chytil můj spoluhráč Filip Fuxa (vykopl míč z prázdné branky), takže abych parafrázoval Karla Gotta: fakt jsem to nečekal! Ale abych přeci jen odpověděl na tvou otázku: Oporou se necítím, jen se snažím pomoci týmu a občas mě někdo v kase trefí. Důležitý je pro mě tým a pevně doufám, že si zápas někdy jen tak odstojím a pokecám s fanoušky.

Jak říkal Patrik Slezák, jeli jsme si pro 3 body. Stanovili jsme si před zápasem nějaký plán. I když nám při rozcvičce vypadl jeden hráč a máme trochu problémy s personálním obsazením, dokázali jsme náš plán realizovat a nakonec jsme dali víc gólů, než dostali. Chybičky tam sice ještě byly, ale moc se mi líbil přístup všech hráčů i těch na lavici. Výhra nám všem jasně ukázala, že jdeme správnou cestou a budujeme mentálně silný tým.

Nebudu lhát, vždy je příjemné slyšet chválu na svou osobu. Občas ti někdo ego pohladit musí, nemůžeš to dělat pořád sám! (smích) Pro mě je ale nejdůležitější úspěch týmu. Klidně můžeme vyhrávat 6:5 a každou střelou dostat gól, hlavně, že vyhrajeme!

No, kluci musí být opatrní, přeci jen jsem stále jejich trenér. Takže co zaplatím si nakonec vyberu na pokutách od nich. (smích)

A nemluví se tam náhodou i o levém křídle?! (smích) Tahle otázka by spíš měla směřovat na moji milovanou manželku, to by byl elaborát! (smích) Je ale pravdou, že brankářská pozice je dost specifická. Jsme často dost daleko od zbytku hráčů, tak si to lidé asi myslí. Ale asi není úplně normální, nechat do sebe kopat míč, asi musíš být tak trochu cvok.

Jak říkal Jijka Luňák: ještě nohejbal! (smích) Fotbal je součástí prakticky celého mého života. Začínal jsem v 5 letech a i když jsem už hodněkrát ukončoval „kariéru“, stále mně baví. Hrál ho táta, brácha, děda a možná i praděda. Takže společně s futsalem a mou rodinou je to jedna z mých celoživotních vášní.

Už jsem zaslechl, že to prý bývá docela divočina. My ale potřebujeme potvrdit výhru z venkovního hřiště. Navíc vždycky říkám, že domácí plac musí být naše nedobytná tvrz, takže je nejvyšší čas na ní začít pracovat. Přeci jen je po minulém utkání docela děravá. Tři body zůstanou doma!

Tak cholerik je jednoznačně Tomáš Tuček. Problém je, že s ním nechceš jít do konfrontace, to by bylo, jako srážka s vlakem! (smích) Největší šoumen? To bude nejspíše naše sparťanská partička. Oni jsou totiž hrozně vtipní, když si myslí, že Sparta urve titul. (smích) Nejšikovnějsí? Volil bych nejspíš sebe, protože na tréninku netrefí nikdo víko tak často jako já! (smích) Nicméně jsem skromnost sama, takže řeknu, že jsme všichni stejně nešikovní.