Jsem nonstop injury-prone marketingový klenot III. třídy, říká hráč kola Petr Křiváček

V první řadě bych chtěl poděkovat všem klukům za bojovný výkon na hřišti Mokrého. Jeli jsme tam v oslabené sestavě a nakonec si odvezli zasloužené tři body. Za to jim patří ještě jednou obrovské díky. Osobně jsem nominoval na hráče utkání naší živou díru Jana Žemličku a střelce z povolání Jana Grubera. Kluci nakonec rozhodli o nominaci jinak. Za jasného favorita jsem považoval tříbrankového střelce z Kamenné.

Popravdě jsme chtěli mít po dvou odehraných kolech jeden bod, ale štěstíčko při nás nestálo. Uvidíme, jak se nám bude dařit v dalším zápase. Doufám, že na domácím stánku ukopeme alespoň prohru.

Jak je u nás tradičně zmiňováno - ambice stále ty nejvyšší, tudíž postup v soutěži jde na druhou kolej a veškeré naše síly soustředíme na domácí pohár, kde nakonec chceme pozvednout ušatou trofej nad hlavu. Předsezónní cíl Včelné byl klidný střed tabule. Musíme hodně polevit, abychom cíl splnili.

Pohyb v kádru po celosvětové pandemii nebyl nějak významný. Tým zůstal defakto stejný, jako před začátkem. Za to jsem rád, protože v dnešní době je spíše nedostatek hráčů.

Jelikož jsem se vracel po delší pauze z důvodu zranění, musel jsem začít už individuálně. Nic jsem však nechtěl uspěchat a můj první zápas byl právě proti Mokrému, na který jsem měl správně nastavenou hlavu.

Prvně s fotbalem jsem začínal na Lokádě už jako kluk. Poté jsem přesedlal na hokej. Na Včelnou mě přivedl dá se říct můj starší brácha, když jsem vyměnil brusle zpátky za kopačky. Můj pohyb mezi kluby nebyl nikterak velký. Střídal jsem Lokotku a Včelnou jako ponožky. Nakonec z těchto dvou klubů, které mám oba v srdíčku, vyhrálo žluto-modré logo.

Z české nejvyšší soutěže musím vyzdvihnout ”černý kůže” ze Střeleckého ostrova. Ze zahraničí poté Citizens a SSC Bari.

Za fotbalový vzor musím poukázat na všechny spoluhráče z týmu, protože bez nich bych neměl chuť opět k fotbalu. Vamos Bee!