"Jako malý jsem při zápasech spíše koukal na mraky a trhal sedmikrásky," přiznal se hráč 3. kola, Jan Žiak

Tak jednoznačně Zbyněk Smolík, který rozhodil svoje sítě a psal každému koho zná.

Spíše se považuji za toho, kdo občas někomu na gól nahraje, než za střelce.

Moje fotbalové začátky byly takové, že při tréninku jsem si radši hrál na pískovišti a při zápasech jsem koukal na mraky a trhal sedmikrásky. Takže když kolem mě jel míč, ani jsem si ho nevšiml a dál koukal na mraky. (smích)

Já osobně žádný rituál nemám a ani si nevybavuji, že by někdo z kabiny měl.

V kabině panuje pohoda a přátelský kolektiv, ale jen do té doby dokud se daří… Jakmile přijde období, kdy delší dobu nebodujeme, nebo se nám herně nedaří, tak už je to horší.

Vtipálek - jednoznačně Jakub Bejvl. Ten když začne vytahovat vtipy z “kapes”, tak je hned o zábavu postaráno. Stálého bručouna v týmu nemáme, ale máme jedince Jirku Čeledu, který to má střídavě. Jednou přijde na trénink a je samý vtípek a jednou s ním není řeč a říkáme, ze má zase “svoje dny”. Nemehlo radši označovat nebudu, protože od nás z týmu by se každý druhý urazil (smích). Pařmenů je v týmu víc než dost. Hlavně když se domluví nějaká společná akce.

Mám dvě přezdívky. Jedna je Žabin, a to protože mi tak říkal učitel na střední škole a nějak se to chytlo. Druhá je Soudek, protože jsem jedno období byl takový oplácanější.