Petřkovice staví na mladých, přerušení je brzda pro kariéru, říká bývalý mladý hráč Sparty Wala

S fotbalem jsem začínal ve svých pěti letech ve Slovanu Havířov a už od začátku jsem si fotbal zamiloval. Po pár letech jsem přestoupil do FC Horní Bludovice, které hrály okresní přebor. Bylo to z důvodu, abych mohl jít následně na hostování do Karviné. Tam jsem strávil sezónu a půl, než si mě vyhlédla Sparta Praha. Sparta se neodmítá, a tak jsem se ve svých čerstvých patnácti letech stěhoval do Prahy. Po třech a půl sezonách mi kvůli zdravotním problémům byla nabídnuta možnost se rozehrát v jiných klubech. Já jsem se však po rozhovoru s rodiči rozhodl vrátit zpátky do Karviné. V Karviné jsem pak odehrál následující dvě sezony, kde jsem se propracoval až do A-týmu. Jelikož MFK Karviná za mě následně odmítla uhradit mládežnické tréninkové kompenzace, protože upřednostňovala zkušenější starší hráče, přesunul jsem se do ambiciózního týmu FC Odra Petřkovice, kde na mladých hráčích stavějí. Nyní jsem Petřkovicím vděčný, že mi dali šanci a klukům v šatně, že mě přijali mezi sebe.

Na svůj první ligový start vzpomínám v hodně dobrém. Bylo to na krásném stadionu ve Slovácku s úžasnou atmosférou. Momentálně to určitě beru jako největší úspěch ve své kariéře a doufám, že se bude opakovat.

Můj krátkodobý cíl je dostat se opět do ligového týmu, kde bych dostal šanci se poprat o místo v sestavě. Jako svůj dlouhodobý cíl a zároveň i sen je vyzkoušet si kvalitní zahraniční angažmá.

Situace rozhodně není dobrá pro všechny. Nemůžeme dělat to, co nás baví a musíme se každý připravovat individuálně, což pro kolektivní sport není přímo ideální.

Fotbal bez diváku je o ničem, avšak v takové situaci bych radši upřednostnil fotbal bez diváku, než být úplně bez zápasů.

Samozřejmě to beru jako menší brzdu v kariéře, ale snažím se si to nepřipouštět a naopak to vzít jako příležitost pro zlepšení sebe sama.

Posilovny jsou bohužel zavřené, takže nezbývá nic jiného než trénink kondice. Náš kondiční trenér nám připravil čtrnáctidenní plán, který dodržuji a věřím, že by nás měl udržet ve stávající kondici a kvalitě. Samozřejmě nic nenahradí společné tréninky pod trenérem a hlavně zápasové vytížení. Všichni v týmu však věříme, že po těchto dvou týdnech se vrátíme na hřiště a že budeme pokračovat v tom, kde jsme skončili.

Vstup do sezóny se nám vůbec nevydařil podle našich představ. Měli jsme nestálé výkony, kdy výhry střídaly prohry. Na hřišti jsme se často hledali a chyběla nám dravost v soupeřově šestnáctce. Pak se to po zápase s Uničovem zlomilo, začali jsme hrát svou hru a z následujících šesti zápasů se nám povedlo udělat šestnáct bodů z osmnácti možných. Své výkony bych extra nehodnotil. Z pozice krajního obránce je hlavně důležité dostat co nejméně gólů, jelikož je to vizitka obrany. Proto se snažím bojovat pro tým a naběhat toho co nejvíc. Ovšem do útoku se tlačím co nejvíce, i proto se mi možná zatím podařilo už dvakrát ukopnout. (smích)