Martin Uher chce na penalty jít poslední, protože se na něj už nejspíš nedostane

Abych se přiznal, tak jsem tomu nějak nevěnoval pozornost, v průběhu středy jsem se díval, jak to nakonec dopadne. Za tolik hlasů jsem rád a všem děkuju, kdo se na tom podíleli. Kabina mi poblahopřála ke královi kola a v sobotu máme na hřišti zápisný, které už máme naplánované delší dobu a myslím si, že některý z hráčů to tam vytáhne a bude mě to něco stát :D

Začínal jsem zde v Ratboři v žácích, kam mě v šesti letech přivedl otec na první tréninky. Jestli si dobře vzpomínám, dále jsem se pak přesunul do Polep do žákovského týmu a tam jsem hrával do vypršení věku žáka. Potom jsem šel na půlroční hostování do Kořenic do chlapů, kde se v tu dobu se kopala 3. třída, na jaře se bohužel nepodařilo udržet soutěž a padalo se. To jsem si říkal, že mám ještě na chlapskou soutěž čas a hledal jsem nějaký dorost v okolí Kolína. Tehdy mi psal Roman Link, jestli nechci jít do Cerhenic do nového dorostu, kde kluci přecházeli z žákovské soutěže do dorostu a tak jsem si říkal, že by to nemuselo být špatný a šel jsem tam. V Cerhenicích jsem prakticky působil do devatenácti let, jen jsem si na půl roku odskočil do dorostu Štítar. Abych nezapomněl na trenéry, tak bych tu chtěl vyzdvihnout Martina Žižku, který mě vedl v Cerhenicích a dával mi po čase šanci i v chlapech a točil jsem se v A/B. Za to jsem mu vděčný, protože mi to v tu dobu pomohlo se otrkat v chlapské soutěži. A nejlepší partu, co jsem potkal, je zatím Ratboř! Myslím si, že lepší kluky kolem sebe mít nemůžu, sedli jsme si hodně.

Fotbal pro mě znamená hlavně radost, jelikož to hrajeme většina z nás na téhle úrovni pro zábavu. Nijak mě neomezuje, zatím na tréninky a na zápasy se vždy těším. Dalo by se říct, že mu obětuju veškerý můj volný čas, jelikož pořád pendluju pracovně. Vyšší soutěže zatím nevyhledávám, možná se někdy usměje štěstí a v Ratboři vykopeme vyšší soutěž.

Za stavu 0:2 jsme pořád chtěli vyhrát, ač to v prvním poločasu nevypadalo. Ale v půli jsme si něco vyslechli od trenéra a vzali to za pačesy, jak se říká, i když jsme během chvíle dostali druhý gól. Ale potom se ukázala síla týmu a měli jsme šance i na výhru. Na začátku utkání jsme si říkali, abychom neměli zas tragický vstup jako při předchozích utkáních a opět se ukázalo, že prvních pětačtyřicet minut jsme se spíš trápili než hráli a měli jsme i trochu štěstí, že to bylo jen 0:1.

První gól přišel, když jsem nabíhal do šestnáctky, kde navedl míč do strany Michal Kesner a dával to pod sebe. Cca na penaltě jsem střílel do protipohybu gólmana. Druhý gól byl trochu podobný, když po centru na útočníka Lukáše Vohnického mi posunul míč zpátky před velké vápno a já jsem z první zkusil vystřelit. No a zapadlo to k tyči. Jestli bych si měl vybrat, tak asi ten první byl povedenější. Ač nebyl tak pěkný, ale nakoplo to celý tým.

Myslím si, že určitě dalo. Po druhém gólu jsme měli ještě dvě vyložené šance, ale bohužel jsme neproměnili. Prohrát, si myslím, že se dalo taktéž, jelikož Jestřábka, ač toho potom tolik neměla, tak nějaký náznaky měla. Na penalty raději nechodím, nebo vždy řeknu, že jako poslední půjdu. Nemusím je.

Hrajeme v Pečkách, myslím si, že to nebude jednoduché utkání. Hrajeme venku a každý venkovní zápas je těžký. Soupeř hraje doma a bude chtít před domácími diváky vyhrát.

Ve volném čase jezdím na kolo, máme takovou menší partu a jezdíme hlavně okolo Kolína hlavně.

K myslivosti mě přivedl taktéž otec. Bohužel většina z mladých kluků má jiné zájmy, a to je pro myslivost škoda. Věnuju se myslivosti teprve rok a momentálně chodím zatím na společné hony. Krom drobné zvěře nic uloveno zatím nemám a příští rok snad se k tomu odhodlám. Zatím nemám tolik času, abych trávil v lese více hodin.

Pro český fotbal je to dobrá reklama, myslím si, že šance tam určitě jsou. A hlavně doufám, že se bude moct už na stadiony....