Dominiku zatím máš úctyhodný gólový účet, jsi útočníkem celý život?
Právě naopak, už od přípravky jsem hrál převážně střední zálohu, až od téhle sezony jsem na hrotu.
A co ten posun?
Říkal jsem si, že bych se tam možná dokázal víc uplatnil, tak jsem to navrhnul trenérovi a ten souhlasil. A zatím se to docela vyplácí!
Hraješ celý život za Jiskru?
V mladších a starších žácích jsem hrál za Cheb (tehdy Union). Pak jsem hrál taky v Německu, konkrétně TuS Erkersreuth a chvíli taky za Schönwald. Okusil jsem i anglický fotbal, když jsem bydlel v Liverpoolu, kterému fandím, tak jsem hrál tamní Sunday League za FC Alumni. To bylo ale jen na asi půl sezóny. A od loňské sezóny jsem zpět v Aši.
Teda, máš bohaté zkušenosti - dají se ty zahraniční soutěže srovnávat s těmi našimi, co do kvality a atmosféry?
V Německu jsem hrál Kreisklasse, a v té Anglii, no… určitě to bylo lepší než Kreisklasse v Německu a taky lepší, než naše B i A třída. Přirovnal bych to ke krajské soutěži, možná o maličko lepší. Fanoušků na zápasy moc nechodilo, byl tam relativně klid, ale samotná hra měla neskutečný náboj, ti kluci tam tím fakt žijou. Bylo to úplně jiný kafe.
Za Aš jsi toho ještě tolik neodehrál, na to, že tam jsi přes rok. Čím to?
Když jsem v Anglii slavil Silvestr, spadl jsem ze schodů a hrozně dlouho trpěl se zádama. No a když jsem se dal dohromady a mohl jsem hrát, odehrál jsem pár zápasů a dostal jsem červenou a stop na šest zápasů. A pak přišla teta korona.
Přes to všechno jsi se vrátil ve velkém stylu, osm branek ve třech zápasech je docela impozantní. Překvapil jsi sám sebe? Nebo jsi přesně tohle od sebe vyžadoval?
Popravdě jsem to od sebe spíš vyžadoval. Říkal jsem si, že když budu hrát útok, tak budu určitě nejlepší střelec, takže se jen snažím dostát svému slovu! Samozřejmě doufám, že mi to tam bude padat nadále, ale má to smysl jen, pokud nám to přináší body. Hlavní je, že se vyhrává, kdo ty branky dává, už je druhotné.
Jaké byly ambice před sezónou? Chcete vykopat 1.A třídu?
Určitě ano. Aš do B třídy podle mě určitě nepatří a chceme víc, ale musíme to ukázat i na hřišti. Myslím, že oproti minulým sezónám působíme víc, jako tým, víc jsme se stmelili a třeba minulý zápas, kdy jsme otočili z 1:5 na 7:5, je jen důkazem, že týmový duch máme. Snad se to co nejdříve povede, už musíme něco vyhrát.
Ten zápas s Habartovem byl neuvěřitelný. Věřili jste o poločase, že byste to mohli otočit? A jak velká potom byla euforie?
No, hlavně jsme o poločase dostali hroznou sodu od trenéra, což bylo teda naprosto na místě, vstoupili jsme do zápasu stylem, že nám vítězství spadne samo do kapsy. Měli jsme o poločase dvě možnosti: Buď sklopit hlavu (což se dělo v minulých sezónách), a nebo zamakat a zkusit s tím průšvihem něco udělat. Říkali jsme si, že na téhle úrovni je možné cokoliv, gólů tu padá hodně a během pár minut může být všechno úplně jinak. Řekli jsme si, že musíme dát dva rychlé góly a to se nám taky povedlo, no a… zbytek je historie! Když rozhodčí pískl konec, v kabině se potom děly neskutečný věci! Byl to fakt nepopsatelný pocit.
Zažil jsi už něco takového?
Takhle vypjaté zápasy už ano, ať kladně, nebo záporně, ale tohle utkání mělo svoje kouzlo v tom, že tam byli naši fanoušci. Ta atmosféra by se dala krájet a oni na tom měli velký podíl!
Moc děkuji za rozhovor Dominiku. Chtěl bys něco říct na závěr?
Určitě bych chtěl poděkovat všem, co mi dali hlas a zvolili mě hráčem kola. A taky děkuji spoluhráčům a celé Jiskře.