Martin Boháč - Chtěli bychom hrát na špici okresu

Děkuji, bylo to těsné, ale povedlo se. Čechíno (Víťa Čech) chce čokoládu, ten si o ní hned po vyhodnocení ankety napsal. (smích) Jinak to bude určitě láhev nějakého alkoholu. Máme přísného pokladníka – našeho kanonýra Petra Bočka, takže levné to nebude.

Byl to zápas nahoru, dolů. Pro oko fanouška výborný match. Do zápasu jsme šli se zdravým sebevědomím, ale i pokorou… přece jenom minule jsme tu dostali výprask 5:1. Hned na začátku zápasu jsme měli 2-3 tutovky, kdybychom vedli v 10. minutě 3:0 tak by se nemohl nikdo divit. Postupně se ale hra vyrovnala. Měli jsme tam hodně nepřesností a špatně jsme řešili finální přihrávky. A pak už začala naše klasika, nedáš – dostaneš. Životice hrály jednoduchý fotbal, často hráli dlouhé balony na své útočníky. Po jednom centru jsme neuhlídali jejich útočníka, který hlavou zavěsil. Do poločasu se nám naštěstí podařilo otočit 2 rychlými góly. O pauze jsme si říkali, že můžeme hrát v klidu, vedeme… Ale jak je našim zvykem, začátek druhého poločasu byl katastrofa. V rozmezí tří minut jsme dostali dva góly a opět jsme museli dotahovat. Naštěstí to vypadá, že už máme konečně mentální sílu a dokážeme otáčet zápasy. Herně jsme na tom byli od stavu 2:3 lépe a rychle jsme vyrovnali. Pak se hra uklidnila a udeřili jsme pět min před koncem a výhru udrželi. Hodně důležité tři body z těžkého venkovního zápasu.

U první branky jsem měl štěstí, zahrával jsem rohový kop přímo na gólmana a ten míč vyrazil do svého spoluhráče a míč skončil v síti. Druhý gól padl po centru Peši (Martin Pešek), obránce soupeře na míč hlavou nedosáhl a já jsem uklidil vedle gólmana. Na poslední půlhodinu jsem se přesunul na kraj zálohy a pět minut před koncem mi dal skvělou přihrávku opět Pešo, vystřelil jsem zpoza vápna a naštěstí to zapadlo k tyči. Jsem rád, že jsem mohl odčinit svůj poslední výkon tady v Životicích, kdy jsem za stavu 1:1 netrefil prázdnou kasu.

Tak to už bude hodně dávno (úsměv), myslím, že to bylo v době, kdy jsme hráli s Vřesinou ještě 3. třídu proti Kyjovicím… Vyhráli jsme 11:0 a dával jsem tuším dokonce čtyři branky.

Ano, dobrý vstup do sezóny se nám dlouhodobě nedařil, potřebovali jsme to, ať si zvedneme sebevědomí. Navíc to bylo na venkovním hřišti, takže je to o to důležitější. Chtěli bychom hrát na špici okresu. Nechci nahlas mluvit o postupu, i když by si to Vřesina zasloužila. Makali jsme tvrdě v přípravě, rukopis trenéra – Petra Kovala je na naší hře znát. Jen si potřebujeme udržet dobré výkony stabilně proti všem soupeřům. Poslední dobou se nám stávalo, že jsme zbytečně ztráceli body i se slabšími soupeři. Ale jak říkám, kvalita trenéra a týmu je momentálně obrovská tak doufám, že to v této sezóně ukážeme na hřišti.

Hráči se dnes hledají těžko, ale máme dalšího gólmana a dva kluky, kteří měli cca tři roky od fotbalu pauzu. Ale mají zkušenosti z Baníku a Vítkovic, takže v noze to mají. Akorát budou muset trochu víc potrénovat a nahnat fyzičku.

Chodil jsem na workoutové hřiště, to jsem si za poslední roky docela oblíbil. Sem tam nějaký výběh a pak fitko.

Doufám, že už k dalšímu přerušení nedojde. Je to unavující, demotivující a hlavně by se mi nechtělo opět začínat znovu s přípravou apod. Ale pokud se stane, že se pár týmů ocitne v karanténě, tak se podle mě podzim určitě nedohraje.

Hrál jsem v týmu Orzel Branice. V té době jsme hráli nějakou 5. nebo 6. ligu v Polsku. Bylo to srovnatelné s naší 1. A třídou. Fotbal byl spíše silovější… u nás je hra více technická. Ale byla to skvělá zkušenost, kterou jsem zúročil i po návratu do Vřesiny.

Určitě časové vytížení. V té době jsem pracoval v Novém Jičíně. Jezdil jsem brzo ráno z Poruby do práce, což bylo přes 40km tam a pak zpět. Odpoledne pak 50km na trénink a zase zpět. Vzdálenosti na venkovní zápasy byly šílené, jezdilo se třeba přes 120 km. Pro mě to znamenalo, že jsem v sobotu po obědě odjel na zápas a vracel jsem se domů v jedenáct večer. A pak musím říct, že mi chyběl i fotbal a kluci ve Vřesině, máme skvělou partu a rád dojíždím na každý trénink, zápas i když bydlím v Porubě.

Za poslední roky jsem si oblíbil fitko, mimo sezónu se snažím chodit aspoň 3x týdně. Teď jsem rád, když mi to vyjde 1x týdně, ve Vřesině trénujeme 2x týdně a k tomu mám už teď dvě děti, takže je to zápřah i doma. (smích) Občas rád zajdu i na hokej…

To je pravda. Před čtyřmi lety jsem začal chodit do fitka a měl jsem i trenéra, který mě do toho uvrtal. Chtěl jsem to zkusit a musím říct, že jsem se do toho zamiloval. Samotný běh mě nebaví, ale tyto překážkové závody jsou perfektní. Člověk si mnohdy sáhne na dno. Nejextrémnější závod jsem běžel asi v Hradci nad Moravicí – Heroes race. Přes 14 km, 50 překážek. Chtěl jsem do toho dát všechno, výsledný čas byl kolem 2,5 hod a 4 dny jsem se z toho dostával. (smích) Pokud mi to zdraví dovolí, budu se zúčastňovat pravidelně i dál.

Oba roky jsme s rodinou trávili v Californii. Máme tam rodinné známé, takže nás nic nestojí ubytování což je super. Procestovali jsme San Diego, San Pedro, San Francisko… byli jsme i v Nevadě v Las Vegas, tam je to jiný život. Nejvíce jsme si užívali na plážích, navštívili jsme ty nejslavnější jako je Venice beach, Hermosa beach, Long Beach…