Denis Jeřábek rád čelí sólovým nájezdům: "Když chytím, jsem borec a útočník dřevák"

Zhruba prvních pět týmů bylo na úrovni okresního přeboru, zápasy s těmito týmy měly úroveň a hrál se dobrý fotbal. Ale je pravda, že byly i zápasy, které takovou úroveň neměly. Místo abychom takovému soupeři dali deset gólu, tak jsme zařadili na 15 minut a zbytek zápasu jsme se přizpůsobili a někdy protrápili až k vítězství. Zatímco teď v okrese musíme hrát celý zápas, když se nám to nepovede, tak nás za to soupeř potrestá.

Po postupu nás bohužel opustil náš dlouholetý spoluhráč a kamarád Libor Dvořák, který se vrátil domů do Staráku. S ním odešli další dva výborní kluci a členové základní jedenáctky, Pepa Vodička a Taras Basarab. Bylo tedy nutností posílit, což se nám podle mě podařilo výborně. Jednak se vrátili dva kluci, kteří u nás již působili, a to Lukáš Vohnický (útočník) a Benjamin Mbemba (univerzál, nejčastěji záložník). Dále se nám povedlo získat tři akvizice ze Sán na Nymbursku. Jde o Tomáše Vorlíčka (obránce), Tomáše Berana (krajní záložník) a Dana Tomáška (univerzál). Ze Štítar navíc dorazil rychlonohý Michal Lepší (krajní záloha), kterého zatím bohužel provází zdravotní problémy. Všichni nově příchozí do naší party výborně zapadli, což je nejdůležitější. Navíc všichni mají výbornou tréninkovou morálku.

Pro nás to zase takové překvapení nebylo. Máme kvalitní tým, jen tomu neodpovídaly výsledky prvních tří zápasů. Krakovany mají výborný, běhavý, důrazný tým. Nebude to vůbec nic snadného. Ale myslím, že když k tomu přistoupíme jako poslední dva zápasy, tak máme šanci na úspěch. Soutěž je vyrovnaná a téměř každý může porazit každého.

Myslím, že gólmani na Kolínsku mají celkově dobrou úroveň, protože už ve trojce jsem se potkával s řadou výborných brankářů a mnohdy zejména díky nim jsme se dost natrápili. Kdo na okrese nade všemi suverénně ční je Honza Špinka z Krakovan.

Je to složité, jako mladší jsem s tímto hodně bojoval. Když jsem dostal blbý gól, tak mě to srazilo a ovlivnilo na zbytek zápasu. Někdy se to se mnou táhlo i v dalších zápasech. Naštěstí v Ratboři mám nyní skvělé spoluhráče, výborné trenéry Láďu Pěkného a Tomáše Kratochvíla, a především oddaného trenéra brankářů Láďu Kratochvíla. Všichni mě vždycky podpoří. Chápou, že jsem taky jen člověk.

Těch chyb byla spousta. Na většinu už jsem naštěstí zapomněl. Ale mám takové dvě, které si budu pamatovat do konce života. Jednou jsem dostal malou domů z půlky. Míč mi podjel pod kopačkou a skončil v síti. Podruhé mě ještě v I.B třídě až z vlastní půlky překvapil bratr ligisty Matějovského.

Těch zápasů taky snad bylo víc. Vzpomenu ten, po kterém jsem s Vámi také dělal rozhovor, asi čtyři roky nazpátek proti Zásmukám. Tehdy jsem něco pochytal v zápase a v penaltách nepustil ani jeden gól.

To je také velký rozdíl oproti trojce, tady v okrese má každý tým minimálně jednoho výborného gólového útočníka, který dává hodně gólů. Nějaký neoblíbený typ útočníka vyloženě nemám. Poměrně rád čelím samostatným nájezdům, kdy mi přijde, že jsem v psychické výhodě oproti soupeři, protože on když nedá, tak je dřevák, ale já když chytím, tak jsem borec. Čemu nerad čelím, tak to si nechám pro sebe.

Kluci by vám řekli, že nejsem. Já si myslím, že jsem. Před každým rozstřelem jim slibuju, že dvě z pěti chytím a jim tak stačí čtyři proměnit. Bohužel ne vždy to dodržím.

Rád trávím čas se svou přítelkyní. Nebo se rád věnuji nějaké sportovní aktivitě. Nejlepší je, když se tyto dvě činnosti spojí.

Žádný speciální předzápasový rituál nemám. Jen snad zastávku na kávu s kluky z týmu.