Nejvíce vzpomínám na postup s Varnsdorfem, říká hráč kola Pavel Tvaroha

Pro nás velmi cenné vítězství, měli jsme dobrý vstup do utkání a pomohla nám rychlá branka. Poté byl Liberec aktivnější a zaslouženě vyrovnal, pro nás štěstí, že v další stoprocentní šanci neotočil vývoj utkání a my zvládli jít do šaten s jednobrankovým vedením po brance Honzy Díla. Druhou půli jsme odehráli velmi dobře a zkušeně. Víme, že všechny juniorky jsou zvyklé hrát kombinačně, proto jsme zahustili střed hřiště a donutili častokrát Liberec k dlouhým balonům, což bylo vidět, že jim nesvědčí. Sami jsme ještě přidali dvě branky a uzavřeli skóre utkání.

Kopali jsme rohový kop z levé strany hřiště a já využil nedůsledného bránění obránce a našel si balon na hranici penalty a z první to trefil pod břevno. Mám radost, že po několika šancích, které jsem v minulých utkání neproměnil, jsem konečně pomohl týmu i gólem a paráda, že to nakonec celé skončilo i třemi body na našem kontě.

Mladá Boleslav mě fotbalově vychovala, navíc i nyní bydlím kousek od stadionu, takže to pro mě bude určitě prestižní utkání. V kabině je nás šest hráčů, kteří jsme tam prošli mládeží, ale beru to s chladnou hlavou jako každé jiné ligové utkání. Spíš vymyslíme nějakou motivaci pro spoluhráče do kabiny.

Řekl bych, že v našich podmínkách už bylo zrušení rezerv a vytvoření juniorských lig nesmysl. Já osobně jsem moc rád, že jsem přes x lety nakoukl do dospělého fotbalu v B týmu Mladé Boleslavi, což mi dalo hodně velkou zkušenost do budoucna. Zatím bych řekl, že se to rozjíždí a jsem poměrně překvapen, že ligové týmy až na pár výjimek nechávají hrát převážně mladé kluky, kteří si ten dospělý fotbal mohou osahat. Ale de facto v rámci jedné soutěže se střetáváme s dvěma různými styly hry, občas je vidět, že rezervám chybí zkušenost s dospělým fotbalem a vůbec specifickou úrovní 3. ligy.

Začínal jsem v Bakově nad Jizerou, odkud pocházím. Po půl roce jsem přešel do Mladé Boleslavi, kde jsem prošel od minižáků až k dospělému fotbalu. Absolvoval jsem několik příprav i s A týmem, načež jsem se pak rozhodl jít hostovat do Varnsdorfu, kde jsem prožil asi nejhezčí fotbalové roky, které vyvrcholily „postupem" do nejvyšší soutěže. Ten bohužel nedopadl a po ještě jednom roce jsem se rozhodl ukončit profesionální kariéru a využil nabídky FK Dobrovice. V té bych pokračoval i nadále, ale bohužel nám v dubnu bylo oznámeno, že tým se v příštím ročníku nepřihlásí do ČFL, tak jsem využil nabídku FK Přepeře.

Stoprocentně zážitků a kamarádů, které jsem potkal. Jsou to nezapomenutelné vzpomínky na de facto každodenní situace. Nejvíc asi vzpomínám na úspěšnou postupovou sezónu ve Varnsdorfu a následné oslavy. Velmi si vážím i jednání majitele Varnsdorfu pana Gabriela, který mi umožnil během angažmá dostudovat bakalářské studium v Liberci a já se tak částečně mohl připravit na kariéru po profesionálním fotbale.

Cestování. Snažím se skloubit práci s fotbalem a v mezičase během dovolené či prodlouženého víkendu se snažím poznávat nová místa. V poslední době mě hrozně chytl i americký fotbal, který se snažím pravidelně sledovat a jednou bych se rád na NFL vydal i osobně.

Po hořkém konci v Dobrovici, kdy i přes sliby, nebyly dodnes několika hráčům splněné závazky, musím říct, že jsem spokojený. Pro Přepeře u mě hrálo roli několik faktorů, férové jednání, vzdálenost od domova a spoluhráči. S většinou kluků se hodně dlouho znám nebo jsem s nimi již nastupoval v jiném týmu a celkově na mě tým působil pozitivně.

Začátek byl takový syrový, tým se dost obměnil a ani v průběhu letní přípravy jsme se nestihli dostatečně sehrát. Všechny nás ještě teď mrzí zápas v Hradci, který jsme po vedení 2:0 měli jasně dotáhnout minimálně k bodům. Ale to se někdy stane, teď bych řekl, že jsme se sehráli, dokážeme si na hřišti vyhovět, mužstvo si sedlo. Je potřeba v tom pokračovat a nahrát do konce podzimu co nejvíce bodů, protože jarní část bývá ze zkušenosti někdy divoká.