Jsem kutil a hodinový manžel prozradil Lukáš Vohnický

700 hlasů??? Já myslel, že povíte tak 50. Ocenění pro hráče kola jsem nedostal nikdy. Jedině jsem kdysi byl například nejlepším střelcem zimního turnaje v Praze. Ale to bylo v době, kdy jsem hrál ještě za dorost. To už je docela dlouho. Myslím, že mi bylo 17. Náš pokladník mi napsal, že to budu mít za 1500Kč do kasy .... doufám, že si dělal legraci :-D. Ale takovéhle ocenění jsem zažil poprvé. Děkuji všem za hlasy. Překvapilo mě to.

Zápas ve Velimi mě bavil. Měl jsem chuť hrát a hlavně dát už konečně gól. Byl můj první během těchto pěti kol. Velim hrála hezký fotbal a byl to vyrovnaný zápas. Drží nás dost náš gólman Denis Jeřábek a je vidět, že se stále sehráváme. Doufám, že to tak půjde dál a budeme vyhrávat. Tento zápas jsme hráli všichni zodpovědně . V tomto zápase jsem dal ještě gól na 1:2, ale bohužel kvůli ofsajdu neplatil. Škoda. Velim chtěla hrát fotbal a to se hraje potom líp než třeba v Nučicích .... tam hrají jen nakopávanou na brejky. To vás pak vůbec nebaví.

Za vyrovnávací gól jsem byl moc rád. Ale chtěli jsme dát ještě druhý. Měli jsme chvílemi docela tlak. Gól padl po naší kombinaci od levé lajny směrem k velkému vápnu. Dobře tam podržel míč spoluhráč Pechy (Jiří Pechar), narazil mi na vápně a já jsem bez váhání vystřelil umístěnou přízemní střelou k zadní tyči. Poté domácí tým jakoby přestal hrát svoji hru, dost chyboval a ztrácel míče. Jsem rád, že jsem mohl konečně našemu týmu nějak pomoct.

Myslím si, že penaltový rozstřel je takové zpestření pro diváky a my si aspoň i zavzpomínáme na dětské časy, kdy se penalty kopaly po každém zápase. Teda aspoň my to tak v Praze měli. Každý bod je zlatý. Myslím si, že penalty se do těchto nižších soutěží hodí. A nějak si ani nepamatuji, jestli jsme někdy předtím na penalty vyhráli. Vždy mě pobaví náš kapitán David Kemza .... za tu dobu, co ho znám, tak si nepamatuji, že by někdy penaltu proměnil :-D, ale vždy si věří a jde kopat znovu a znovu. Poslední dva roky jsem hrál za Nové Dvory a tam jsem penalty kopal pořád. Dal jsem možná skoro všechny. Teď jsem za Ratboř v tomto ročníku kopal první a úspěšně. Budu radši, když budeme vyhrávat zápasy dřív, než dojde k penaltovému rozstřelu. Tým máme hodně dobrý, tak podle mě máme na to, abychom dávali víc gólů a rozhodovali zápasy včas. Máme i dobrou partu. Jsem rád, že jsem se vrátil do Ratboře.

S fotbalem jsem začal v Praze za FC Tempo Praha. Myslím si, že jsem začínal někdy okolo šesti let v roce 1993, ale registrovaný jsem byl až o dva roky později. Přivedl mě k fotbalu můj starší bratr. V Praze jsem hrál do 17-ti let. Myslím si, že když jsem hrál za přípravku, tak mě chtěli do Slávie, ale trenér Karel Tošnár mě tenkrát nechtěl pustit. To jsem tam kdysi kopal třeba s Ivanem Haškem ml. za FC Tempo Praha. Hrával jsem vždy v útoku od mala. Dával jsem i dost gólů. V 17-ti letech jsem začal hrát tady na Kolínsku, nejdřív za Pašinku, poté Ratboř, Červené Pečky .... Hrál jsem střídavě buď v útoku, nebo na záloze.... zjistili že hodně běhám :-D. Poté občas v obraně a občas jsem se propracoval až na střídačku :-D. Ale jen párkrát. Pak jsem začal zase docela dávat branky, než mi v zápase proti Libodřicím zlomili nárt. Pak jsem měl půlroční pauzu a už jsem se tak nějak do toho nikdy nedostal. Teď to spíš tak nějak plácám.

V Praze jsem se narodil. Ale od mala mě to bavilo na venkově. Hlavně kvůli kamarádům. Na sídlišti v Praze jsem hrával fotbal třeba s Marcelem Gecovem, Ivanem a Pavlem Haškem. Jen jsem nikdy nechápal, jak se mohl Marcel do Slávie dostat :-D. Možná kdyby mě tehdy pan trenér Karel Tošnar pustil do Slavie, tak bych tady na Kolínsku fotbal nejspíš nikdy ani nehrál. Ale kdoví. Přece jen ty vesnické fotbaly mají něco do sebe. Když mi bylo asi 15 let, tak jsme začali na Pašince rekonstruovat chalupu. A mě to tady hodně chytlo. Od 17-ti let tady žiju a hraju fotbal. Do Prahy jsem dojížděl hlavně do školy. Po škole mě do Prahy netáhlo už nic. Jsem rád za tu změnu. Poznal jsem tady hodně suprových lidí, výborných fotbalistů, kamarádů, atd.. Do Prahy bych se nevracel.

Ano jsem kutil. Baví mě to. Co neumím, to se rád naučím. Pomáhám snad úplně každému, kdo mě poprosí o pomoc. Baví mě vše a troufnu si říct, že jsem manuálně zručný téměř na vše. Opravuji auta, kola, elektro, sekačky, nábytek a ten si i sám vyrábím. Vše možné. Na zahradě jsem si vždy přál mít krásný trávník, tak se tak nějak starám o zahradu. Jinak mám všechno možné ovoce, zeleninu, apod.. Občas si hraji i na něco jako hodinový manžel :-D. Po Pašince pořád někomu pomáhám a dělám to rád.

Od malička jsem cyklistiku miloval. Hlavně můj děda Karel Vaverka jezdil závodně na silničním kole za Slávii a za reprezentaci, myslím s panem Veselým. Od mala jsem byl veden ke sportu. Nevybavuji si sport, který by mě nebavil. Dřív jsem neměl na kole tachometr, tak nevím svoji nejdelší trasu. Většinou jsme přijeli v sobotu ráno z Prahy autem, když jsem byl malý. Hned jsem vzal Favorita, co jsem měl od dědy, a domů jsem přijel většinou až večer. Myslím si, že cca 100km nebyl pro mě problém za den najezdit. Postupem času, když jsem si udělal řidičák na motorku, tak šlo kolo docela už stranou. Ale rád bych začal zase jezdit jako dřív. Jen s rozdílem, že nyní mám už kolo značky MERIDA. Favorit je spíš už jen památeční kolo po dědovi. Na MERIDĚ jsem zažil nejdelší projížďku 76km do okolí Ledečka, Č.Šternberka, Sázavy apod.. 14 dní jsem nemohl ani pořádně sedět, jak mě bolel zadek :-D. Od té doby jsem dělal projížďky jen cca 5-20km, třeba na trénink fotbalový. Jezdím spíš sám. A nejkrásnější jízdy si vybavuji spíš ze Slovenka, když jsme tam jako děti jezdili s rodiči k příbuzným.

Mé sny? Mým největším snem je mít jednou vlastní spokojenou a zdravou rodinu. Jen není zatím s kým. Fotbalový sen? Prosadit se zase víc střelecky. Teď mám zase konečně tu možnost hrát svůj oblíbený post útočníka díky trenérům v Ratboři (Vladimír Pěkný a Tomáš Kratochvíl). Přál bych si ještě několik let kopat bez větších zranění a mít radost z fotbalu. Tu radost občas dokážou hodně znepříjemnit hlavně rozhodčí se svými výkony. To si občas říkám, že bych se na ten fotbal nejradši pak už vykašlal. Ale naštěstí jsem ještě neměl tu odvahu seknout s tím :-D.

Po návratu do Okresního přeboru po těch pár letech, doufám, že se budeme držet v horní části tabulky. Hráčsky na to máme určitě. Jen se vyhnout našim chybám a hrát zodpovědně jako v posledním zápase s Velimí. I tam bylo pár chyb, ale podržel nás gólman a dobře nám pracovala obrana. Stoper David Kemza by rád pomohl občas gólově, tak si dává aspoň ty vlastní góly občas. Ale s tím už doufám přestane. Myslím, že právě i v té Velimi si dal vlastní gól. Já netuším, s kým se budeme chtít srovnávat. To spíš uvidíme po skončení podzimní části soutěže. A během zimní přípravy budeme moct o tom přemýšlet, s kým se budeme chtít rovnat a jaké budou naše ambice.

Vždy jsem míval dres s číslem 11. Ten měl v Ratboři vždy Vítek Švarc a on mi vždy říkal, že dres s číslem 11 budu mít až on skončí. Teď jsem se vrátil po dvou letech, Vítek stále hraje a předvádí dobré výkony, ale už ani on nemá dres s číslem 11. Tento dres má nyní Kuba Kovařík a ten je ještě mladší než já. Tak nevím, jak dlouho budu muset ještě hrát, abych dostal už konečně zase svoji jedenáctku. Jinak trojku mám proto, že jiný dres na mě už nezbyl :-D. Rituály před zápasem .... ráno se projít se psem několik kilometrů (aspoň 5km) a dorazit hlavně na zápas. Navždy mi asi zůstane v hlavě náš dřívější kapitán Michal Kopecký, nyní náš kvalitní bek. Když jsme asi cca před 4-5 lety hráli zápas v Plaňanech a on se nedostavil na zápas. Takže nás bylo i málo. Ale radši nebudu říkat z jakých důvodů nedorazil :-D. Takže můj hlavní rituál je, abych dorazil vždy na zápas hlavně.