Kývl jsem na přestup do Dívčic, abych si zavzpomínal na staré časy, říká hráč kola Michal Ježek

Z mého pohledu se jednalo o těžký zápas, jelikož jsme museli potvrdit vysokou výhru proti Včelné. Navíc jsem proti Vrábče hrál vůbec poprvé a jejich hřiště připomínalo spíše svými rozměry halové prostředí a jelikož jim den před zapršelo, terén byl měkký jak nacucaná houba na tabuli (smích).

Můj výkon bych odhadoval tak průměrně. Začínali jsme za slunce a velkého dusna a trvalo mi 15 minut, než jsem se rozdýchal, pak ale v 17. minutě dostal přihrávku do vápna od Strnyho, kterou jsem si na dlouhou nohu zpracoval a stihl tvrdě vypálit. Propálil jsem vše s přispěním obránce a poslal nás do vedení 2:1. Měli jsme potom dalších pár tutovéček, ale nějak nám to nepadlo, až když Trči poslal dlouhý výkop (jak jinak když hřiště bylo dlouhé jak polovina v Dívčicích) a já si pohodlně přešel přes stopera, ale ten mě ve vápně poslal k zemi a Sobi se z pecky nemýlil. Konec první půle byl hektický, když foukl rozhodčí pecku i na druhé straně (za mě to byl faul naopak). Poločas 3:2 pro nás ale jistil duševní výhodu. Po poločase rychlý gól Strnyho zajistil úlevu, pak se hra na cca 15 minut kvůli dešti přerušila, ale když jsem dával svůj druhý gól po přesném průnikovém centru Rejdyho mezi stopery, hladce sem si poradil s gólmanem a stav 5:2 pro nás nám zajistil sice zdánlivě hladkou výhru, ale nadřeli jsme se na ni. Jak se ale říká výhra je výhra.

Očekávám výhry a s tím spojené umístění na předních pozicích a co možná i postoupit. Pak bych si zahrál proti klukům z Jankova odkud jsem přišel (smích).

Právě z Jankova jsem přišel, kde jsem měl veleúspěšnou sezónu kdy jsem vyhrál krále střelců OP. Tak nějak očekávám že by se mi mohlo dařit střelecky i s klukama v Dívčicích, poněvadž tam hrajou kamarádi se kterými jsem vyrůstal 22 let a fotbal byla naše nejlepší zábava, tak jsem kývl na přestup, abych si zavzpomínal. Takže parta v Dívčicích je super jelikož se známe.

K fotbalu mě dovedl můj táta a děda kdy jsem jako 6-lety kluk začínal v Olešníku. Do dnes si pamatuji jak jsem s Václavem Svátkem byli nejmenší na hřišti a stáli tam jak dva vrabčáci a všichni ti velcí kluci si běhali a mi byli jen do počtu. Pamatuji si i svůj první gól za Olešník, padl v Kamenném Újezdu a největší radost z něho měl spíše než já náš kapitán Pavel Bartuška (Kofí), na to rád vzpomínám. A kde jsem hrál? Tak začínal v Olešníku, pak starší žáci a dorost ve Dřítni, pak sem se vrátil na poslední sezónu dorostu do Olešníku, než sem šel do mužů, pak Zliv, Pištín, Jankov a teď Dívčice. Každý tým mi dal něco a ve 30-letech si myslím, že zkušenosti mohu jen zúročit.

Fotbalista? Tomáš Rosický tomu sem fandil.

S Tím spojené mám i to že fandím AC Spartě Praha a to i když se jí moc nedaří.

Dva zápasy dvě výhry co víc si přát, dva zápasy a 4 góly, taky paráda, takže začátek super a věřím že se nám povede a budeme atakovat přední příčky a co kdyby i třeba vyhrát III. Třídu.

Děkuji za rozhovor.