Prohra s Dobrovicí byl jen výkyv a příště v Převýšově to bude zase úplně jiný výkon, věří živanickému mužstvu hradecký odchovanec Matěj Ptáček

V živanickém týmu se vaše stránky příliš nesledují. Ale i u nás se najdou výjimky, jelikož o své účasti v sestavě kola jsem se po zápase s Velvary dozvěděl právě od spoluhráče Honzy Nikodema. Následující týden po zápase s Karlovými Vary jsem se tak na stránky podíval sám a zjistil, že jsem se v ideální jedenáctce kola ocitl znovu. Rozhodl jsem se pochlubit přítelkyni, která následně vzala věci do vlastních rukou a sehnala u kamarádů potřebné hlasy. I když mě to teď bude stát nějaké peníze do týmové kasy, chtěl bych jí tímto poděkovat.

Ke konci zimní přípravy jsme měli velké problémy se zraněními, takže jsme hráli v poměrně improvizovaných sestavách. A přesto, že se na první utkání dala většina hráčů dohromady, tak se nám možná do hry promítla nějaká nesehranost, kterou by právě utkání v závěru přípravného období měla odstranit. Postupem času jsme se do toho ale dostali a už ve druhém utkání na hřišti Domažlic bylo vidět výrazné zlepšení, a i když jsme penaltou v poslední minutě přišli o 3 body, tak nám tenhle zápas ukázal, že můžeme hrát vyrovnané zápasy s kýmkoli. V následujících kolech jsme ve zlepšených výkonech pokračovali a vezli se na docela hezké vlně, ze které jsme sice teď proti Dobrovici trochu spadli, ale věřím, že se z toho oklepeme a už v příštím utkání proti Převýšovu ukážeme, že se jednalo jen o výkyv, a ne o nějaký trend, ve kterém bychom měli pokračovat.

Za gólového hráče se určitě nepovažuji, tahle loď odplula někdy v mladším dorostu. Můj přínos týmu leží někde jinde, i když je příjemné, když se někdy promítne i ve střeleckých statistikách. Žádný cíl si tak nedávám, ale když přidám další branky, které nám pomůžou k vítězstvím, tak se určitě zlobit nebudu.

Prakticky celý fotbalový život jsem strávil v FC Hradec Králové, kde jsem s fotbalem ve svých čtyřech letech začal. Až v poslední době jsem začal kluby střídat častěji a přes střížkovskou Bohemku, Olympii HK a Chrudim jsem se dostal do Živanic.

Pár kluků, se kterými jsem si v hradecké mládeži zahrál, v první lize opravdu nastupuje. Nechci raději moc jmenovat, protože bych na někoho určitě zapomněl. Nejdále z mých spoluhráčů to asi dotáhl Tomáš Koubek, který v současné době chytá za Stade Rennais v nejvyšší francouzské soutěži.

Mým největším cílem je momentálně úspěšné dokončení vysoké školy. Pokud jde o fotbalové cíle, tak ty už si příliš nekladu a spíš čekám na to, co mi budoucnost přinese.

Hrát po boku hráčů, kteří ve fotbale už něco dokázali je vždycky velká zkušenost a zároveň i šance něco okoukat nebo si s něčím nechat poradit. Musím říct, že jsem ve své kariéře měl štěstí a zahrál si se spoustou zkušených fotbalistů, ale zrovna v případě Ondry Herzána je úžasné sledovat, jak se i ve svém pokročilém fotbalovém věku stále udržuje v perfektní kondici.

Kromě fotbalu především studuji, a to konkrétně pátý ročník Právnické fakulty UK v Praze.

Chrudimi věřím, že se zachrání. Nebude je čekat nic snadného, ale stále mají vše ve svých rukou a pokud zvládnou domácí zápasy, pak by se sestupu měli vyhnout. Co se týče Hradce, tak věřím, že udrží současnou třetí pozici a postoupí tak do baráže o nejvyšší soutěž. Výsledek baráže si však odhadovat netroufám.

Díky, ahoj!