Baví mě předávat zkušenosti mladším spoluhráčům, říká střelec hattricku z 22. kola Vojtěch Engelmann

Ahoj, děkuji moc. Řekl bych, že celkem nenápadně. V 10. minutě jsem vyhrál odražený míč na velkém vápně soupeře. Balón vypadl někde kolem penalty, tak jsem zavřel oči a dopadlo to tak, že jsem to trefil přesně k tyči. Druhý gól mi předložil Toni, když šel z levé strany skoro sám a navázal na sebe dva obránce, mezi kterými mi nahrál před bránu, kde už byl jen gólman a já jsem šanci proměnil. No a třetí jsem dal hlavou po centru Martina Turka z levé strany, kdy trefil přesně prostor, do kterého jsem nabíhal. Spoluhráči výborně pokryly všechny nebezpečné prostory ve vápně a s nimi se chytli bránící hráči, takže jsem zakončoval v podstatě bez souboje s protihráčem a skončilo to v bráně. Takže asi tak.

Nene, dal jsem ještě dva ve své první sezóně za áčko Viktorky Žižkov.

Vyrůstal jsem v Újezdě nad Lesy. Pak jsem šel do Viktorie Žižkov, dále to byla Bohemka 1905, tam jsem byl asi do devatenácti. Pak jsem šel do Kunic. Následovala postupně Dukla, Ostrava, Dukla, Bohemka a zase Ostrava. Pak jsem byl půl roku v Austrálii, kde jsem hrál za Manningham United Blues v Melbourne. Když jsem se vrátil, tak jsem byl rok a půl ve Viktorii Žižkov a dál už jen Benešov.

Jojo, byl jsem tam půl roku. Jel jsem tam se Zdendou Koukalem. Dostali jsem kontakt na jednoho pána tam a já osobně cítil, že potřebuji v životě radikální změnu. Původně jsem myslel, že už tam zůstanu, ale nakonec jsem se ještě vrátil. Bylo to tam fajn, hrál jsem v týmu, který vlastnili Italové a velice si mě vážili. A život tam je krásný, oceán je kousek a lidé tam žijou o dost pomalejším tempem než my tady u nás. Vůbec nikam nespěchaji a mají na všechno spoustu času (úsměv).

Osobně jsem žádné cíle neměl, možná snad jen zahrát si fotbal a mít z toho radost. Kolektivní cíl byl na začátku sezony záchrana v ČFL, ale už v průběhu podzimu jsem cítil z našeho mužstva, že to problém nebude. Jinak aktuálně je náš cíl hrát dobrý fotbal a být konkurenceschopní, což se nám, alespoň si to myslím, daří.

Mimo hřiště mi teď čas vyplňuje z velké části rekonstrukce domu, jinak spíše dost odpočívám. Sem tam nějaká kniha nebo zajdu posedět s přáteli.

Zajímavá otázka! Už jsem o tom hodněkrat přemýšlel a uvidíme, jestli k tomu dojde. Ale zatím ještě hraju a předávám zkušenosti mladším v Benešově, což mě zatím naplňuje.

Asi bych řekl Jiří Jarošík, se kterým jsem měl tu čest hrát za Českou asociaci fotbalových hráčů. Tehdy jsme nakonec celý turnaj vyhráli.

Mým nejoblíbenějším klubem je Manchester United. Tím pádem je to odpověď i na druhou otázku (úsměv).

Taky díky a přeji úspěšný nový týden!