Martine, já Vám gratuluji k vítězství v anketě o hráče kola. Překvapilo Vás, že jste vyhrál nebo jste již prvenství očekával?
Moc děkuji. No, abych řekl pravdu, tak po všech těch nominacích v poslední době se už zákonitě něco stát muselo (usmívá se). V koutku duše jsem doufal, že to teď již nastane.
Do sestavy jste byli nominováni brankáři dva. Právě Vy jste byl upřednostněn před protějškem z posledního zápasu, před kájovským Tomášem Galkem. Jak byste zápas zpětně zhodnotil?
Z počátku mi utkání připadalo tak, že se nic nestane. Z obou stran jsem byl překvapen značně neaktivní hrou, avšak po několika následujících šancích padl první gól, jehož následoval druhý a zanedlouho jsme vedli už o tři branky. Pak již skoro nebylo co řešit.
To byl první poločas. Co ten druhý?
Vlastně malou chvíli po půli padl další a bylo hotovo. Myslím si, že ještě kájovští mohou být jen rádi, že si odvezli pouze šestku.
Kájov ale přeci nepatří mezi ty slabší soupeře. Úvodní dvě kola, stejně jako vy, vyhrál, načež se dal čekat pikantní souboj, ale výsledek mluví jinak. Opravdu byl další průběh zápasu tak jednoznačný?
Zhruba do třicáté minuty to bylo vyrovnané. My jsme si na Kájov ale věřili, sešli jsme se v téměř plném počtu, hrát nemohl snad jen, na naše poměry legendární špílmachr, Míňa Somolík (Milan Somolík, pozn. redakce), na kterého nezbyl dres a musel vzít za vděk cedulkou pořadatele.
Též záslužná činnost. Řekněte, co bylo potom, začal soupeř tlačit?
Kájov si ještě v první půli sice pár šancí vytvořil, ale ve spolupráci s obranou jsme to vyřešili. Ani standardky moc Čábelovi na hlavu nelétaly, takže Kájov toho moc strachnahánějícího nepředvedl. Možná za stavu, kdy už jsme vedli o dvě branky, měl šanci, tuším, Čermák, ale tu jsem vytáhl. Podle diváků šlo o zázračný zákrok, jímž jsem střelu vytěsnil nad branku a z následujícího rohu jsme šli do brejku a ten proměnili. A jak jsem už říkal, v druhé půli nebylo co řešit. Alespoň jsme měli možnost na hřiště vpustit dravé dorostence na otrkání.
Sám trenér Hošek mluvil o několika parádních zákrocích, kterými jste si první letošní nulu okořenil. Měl jste svůj den?
On vždycky rád přehání (směje se). Den jsem měl normální, možná neměli den oni. Asi jsem se vždycky dobře postavil. Na druhou stranu, nepamatuji si, kdy jsem měl naposledy vyloženě špatný den. Snad ze začátku působení ve Větřní, což bylo někdy před rokem.
Bude teď mít Vaše čisté konto nějaký dopad na klubovou kasu?
Do této doby mi nikdo nepřipomněl, že bych si do kasy měl platit za nuly. Možná se po zveřejnění strhne vlna nevole v kabině. Každopádně rozhovor v sazebníku je, takže dokopná bude o kilo bohatší.
Ale takový revanš může být spíše příjemný, že? Koneckonců, slouží dobré věci.
Určitě. Pravidelně jsem štědrým sponzorem dokopných, když mi do brány tu a tam něco blbě propadne nebo se mi povede neproměnit penaltu, je to na příjmu v kase znatelně znát. Ale dělám to rád a teď navrch tento rozhovor.
Pojďme se teď nyní vrátit k nominaci. Jaké to je, být v sestavě kola, již dobře víte. Nyní už přišlo vítězství a sám jste jej již očekával. Jaké byly Vaše pocity, když jste zjistil, že jste vyhrál?
Byl jsem překvapený, že nevyhrál někdo z Chvalšin nebo Dolňáku (Dolní Dvořiště, pozn. redakce). Ale měl jsem zvěsti, že to lidé chtějí změnit a hlasují, tak jsem si myslel na bednu. A patrně se do hlasování pustilo více erudovaných odborníků (ve smíchu přiznává).
Kdy a od koho jste se dozvěděl, že jste byl opět nominován?
Hned po zápase jsme se kouče ptali společně se spoluhráči. Čekal jsem ale, že se v sestavě objeví spíš naše vycházející hvězda Miloš Lišků.
Čili, proběhla ze strany loučovického fotbalu nějaká kampaň, která zajistila Vaše prvenství?
Ze strany fotbalu až po úterním tréninku. Předtím jen pár přátel sdílelo odkaz na facebooku. A nějaká vzájemná podpora proběhla v sousedním Vyšším Brodě, který měl v sestavě 1. B třídy také svého koně. A hlavně, ti odborníci začali hlasovat.
V dalším kole navštívíte též dosud neporažené Malonty. S čím hodláte narukovat do tohoto duelu?
Nejedeme tam určitě prohrát. Nejlépe navléknout další korálek na šňůrku. Jednoduché to ale nebude. Docela kvalitně posílili.
Ani vy jste ale nevstoupili do nové sezóny špatně, ba naopak. Jaké si kladete pro nadcházející ročník cíle? Míříte vysoko?
Vstoupili jsme stejně jako loni, letos ale určitě chceme skončit v tabulce výše. Žádné konkrétní cíle do sezony nemáme, při pohledu na tabulku se ale neubráníme myšlenkám na první místo i po sezoně. Na konci podzimu asi uvidíme dál.
Pokud by sezóna byla úspěšná a naskytla by se vám možnost postupu, chopili byste se této šance?
Na to je ještě brzy. Starší kluci nemusí mít už ty ambice, ale myslím si, že většina mladých kluků by tu sportovní ambici mít měla. Mně osobně by se lépe nastupovalo do derby s frymburským áčkem, než béčkem.
Pojďte si teď zavzpomínat. Jako se ptám každého, zeptám se i Vás. Jaké byly Vaše začátky, respektive, v kolika letech jste se aktivně začal zajímat o fotbal?
V podstatě, kam mi paměť sahá, jsem se motal tátovi pod nohama na hřišti, po něm jsem také brankář. Jen tu správcovinu po něm asi mít nebudu.
Takže Váš tatínek stojí za tím, že jste fotbalista? Nikdy se Vám nenabídla jiná možnost sportu?
Hrál jsem asi od čtyř let za přípravku a trávil na hřišti spoustu ostatního času, takže jsem měl jasno. Hodně mě taky podporoval děda, po kterém vlastně mám loučovické rukavice také.
A vždy jste byl na pozici gólmana? Nikdy jste branku neopustil?
Začal jsem v poli, ale po vzoru táty jsem to zkusil i v bráně. A s tou je spojena většina fotbalového života. I tak jsem toho ale spoustu i nahrál v obraně, záloze už tolik ne a pár startů mám i v útoku, nikoliv bez efektu. A to mi dopomáhá v bráně díky celkem dobré hře nohama.
Říkáte nikoli bez efektu? Co Vám tato zkušenost dala?
Nenaběhám tolik, ale díky hodinám vysvětlování principu české uličky u piva s Jardou Loukotů můžu být prospěšný i tam. A hlavně se v poli řídím heslem „Nemusíš běhat, stačí vědět, kam si stoupnout“.
Vzpomenete si na svou první branku?
Myslím, že mě míč trefil někam do kolena a padlo to do brány. Bylo to v přípravce.
Je něco, čeho byste chtěl ve svém fotbalovém životě dosáhnout?
Těžko říct, s lukrativní nabídkou z vyšších soutěží agent stále nepřispěchal a 1. A, nebo 1. B třídu bych do budoucna chtěl hrát doma. Doufám, že mladíci půjdou nahoru a budou to mít stejně. A ani náš areál si pouhý okres nezaslouží.
Zažil jste doposud něco, co můžete považovat za svůj největší úspěch?
Vlastně jsem pořádně nic nevyhrál, kromě jednoho postupu z okresního přeboru, takže můj druhý úspěch je ze soudku individuálních, a to Hráč kola. Zcela měním pohled na svoje pocity po tomto zjištění. V tomto mi sportovní úspěchy vynahrazuje rodina a štěstí v lásce.
A existuje naopak něco, co se jeví jako neúspěch či dokonce zklamání?
Pády z 1. A a hlavně z 1. B třídy. Jinak mě fotbal baví a tak se neúspěchy rychle zapomínají.
Popište Vaši dosavadní kariéru v pár větách. Kde všude jste působil?
Kromě půlročního hostování loni ve Větřní působím od začátku v Loučovicích. Náš Lou Camp mi byl přikován.
V začátku jste již Větřní nastínil, avšak ne v nejlepším světle. Nedařilo se Vám tam?
Nevydařily se mi dohromady tak dva zápasy, z toho jeden tedy echtovně. Jinak jsem předváděl standartní výkony, jak plynulo z hodnocení. Nedařilo se spíše celému týmu.
Je něco, co byste vzkázal fanouškům a čtenářům portálu fotbalunas.cz?
Fanoušci ať nás chodí podporovat, čtenářům přeji kvalitní počteníčko, včelařům dostatek medu (směje se). A zmiňovaným odborníkům bych měl poděkovat za hlasy.
Tak já Vám děkuji za Váš čas a zároveň přeji, ať Vám nějaký vytyčený cíl vyjde. Ať se daří také v osobním životě.
Děkuji. I já mám přání pro portál. Ať vydrží ještě alespoň pár let, aby si dcery mohly přečíst rozhovor se slavným tatínkem, až to budou umět (pobaveně uzavírá debatu).