Motivoval jsem spoluhráče soudkem piva, prozradil Josef Teplý po utkání s Velimí

Web samozřejmě znám, hlasování byla iniciativa kluků z týmu a říkali mi na tréninku, že jsem to vyhrál. Já sám jsem to nesledoval. Asi to bude něco stát do klubové kasy, nehledě na to, že proti Velimi jsem stejně spoluhráče motivoval. Tak to trochu navýším. Asi nějaký soudek na rozlučku...

Ve Velimi jsem několik let hrál, tak motivace byla. Hrál jsem tam jako mladý asi pět, šest let, když se hrála „A“ třída a postupně až divize. Naše vcelku jasné vítězství bylo asi překvapením, ve Velimi je to vždycky boj, ale nám se podařilo dát rychle gól a pak jsme je nechali víc s míčem a dokázali trestat. Třeba Mára Hrabal, Martin Kyncl, Luboš Svoboda, to jsou bývalí spoluhráči, trenér nebo dnes vedoucí pan Češpiva, trenér Ptáček, znám tu spoustu lidí a chtěli jsme ukázat, že taky umíme kopat do meruny.

Nevím, čím to je, že se mi tak daří. Fyzičku mám asi dobrou a dva zápasy za sebou bych klidně dal. Běhání mě baví v zimě, přes léto ne, to je horko. Ale v zimě to je super. Navíc mám náročnou práci a v létě sežere hodně času, takže na běhání je to prostě lepší v zimě. A ještě navíc je zima. Takže třena ani zimní příprava mi vůbec nevadí.

Ne, naopak. Jsou výborní a dokáží svým pohybem vytvářet právě prostory pro druhou vlnu, pro střely z větších vzdáleností.

Začínal jsem s Petrem Chlumským, s klukama jsme chodili na hřiště čutat do mičudy. Takhle jsme začínali, důležité bylo, že jsme nemuseli být doma. Pak se to přehouplo a hodně mi dala doba strávená právě ve Velimi, kde jsem se naučil, jak to funguje ve větším fotbale. Nějaký čas jsem pak strávil i v Kouřimi a tam, jak jsem byl už o něco starší, tak jsem více vnímal tu partu. Prostě jako mladý jsem žral fotbal, jako starší pro mě byla důležitější parta v týmu. V žácích jsem začínal v útoku, i v dorostu. Od třinácti jsem chodil s chlapama a dali mě na beka a s tím jsem právě odešel v devatenácti do Velimi. Ideální je pro mě ale asi střed zálohy, ale i ze stopera umím zaútočit. Jediné místo, kde jsem ještě nebyl je brána a musím přiznat - nijak mě neláká.

Začátek jsme měli rozháraný, většinou chyběli tři, čtyři lidi za základu a to je znát. Ale teď se scházíme dobře, hraje nám to a druhé místo pro nás není překvapením. Český Brod nesmíme podcenit, musíme zvítězit, nic jiného. Přeložili jsme to na náš popud na dopoledne, abychom si udělali pořádnou rozlučku i s béčkem. Brod si myslím, že špatný není, ale prostě jenom nemá body.

Na koníčky moc času není, jsem hodně vytížený pracovně. Mám firmu na nábytek, musím zaměstnat lidi. A zbytek volného času věnuji hlavně rodině. I když… teď si chci udělat řidičák na motorku a těším se až vyjedu.

Nevím, tak nějak se směji pořád... Pobaví mě třeba Karel Koubek, když v kabině vysílá svoje hlášky. A nebo třeba rozhodčí, když nás například pískal Vilda Löwe v Jevanech, tak to jsem se hodně nasmál.