Rozhovor s Lukášem Dibelkou, hráčem 1. kola

Shodou okolností 2 sezóny zpátky jsem vstřelil také 4 góly Okrouhlici,asi oblíbený soupeř. Jinak co si pamatuji, tak při zápase v dorostu jsem vstřelil 6 branek Přibyslavi a vyhráli jsme 6:0.

Celou dosavadní kariéru jsem odehrál jako střední založník. Až od loňského jara nastupuji v útoku a postupně se zlepšuju. Nebo si to alespoň myslím (smích).Řekl bych,že je to především zlepšující se orientací ve vápně. Většinu gólu jsem dal po dorážkách nebo přihrávkách na malé vápno,podobně jako třeba David Lafata.Samozřejmě mám velkou radost,když snahu a úsilí celého týmu proměním v branku.Největší euforie to byla jednoznačně v zápase s „Vokurkama“ z Nové Vsi , kdy jsem rozhodl zápas v 80.minutě na 4:3.

Ano, je to pravda. Myslím si, že mnohem víc šancí jsme zahodili než proměnili, bohužel.Jsem rád,že na počet neproměněných šancí nemá Milan Šmíd kolonku ve své tabulce na statistiky (smích). Byl by tak trochu i sám proti sobě.Ano samozřejmě probíráme, zpravidla hned po zápase na naší základně na Hradbách. Šancí je většinou hodně,takže nám to většinou trvá do brzkých ranních hodin.

Jsem spokojený tak napůl. Jsem rád, že jsme snad poprvé, co za B tým hraju, v užší špičce. Ale jelikož nás za celý podzim snad nikdo nepřehrál, tak si myslím, že bodů bychom měli mít minimálně o 3-5 víc. Nejvíc mě mrzí porážka v Kožlí. Doufám, že v zimě pořádně potrénujeme a na jaře jim to doma vrátíme. Až na Staré Ransko máme všechny týmy ze špičky tabulky doma, tak věřím že tyto těžké zápasy zvládneme a okres vyhrajeme. Všechno ostatní by pro mě bylo velké zklamání.

Nejvíc asi výkony rozhodčích, které jsou ve většině zápasů špatné na obě strany. Ale je to okresní přebor. Jací hráči, takový rozhodčí. No a pak moje neproměněné šance, především v zápasech, kdy nás to stojí body. Doufám,že na jaře bude takových momentů minimum.

Zatím trenérské ambice nemám, ale třeba to časem přijde. V béčku momentálně nemáme důvod ke změně. Trenérská dvojice Vaňkát - Hradecký se osvědčila. Vaňky dává dohromady lidi a Hradec to sleduje z lavičky a reaguje na vývoj zápasů. Několikrát v sezóně nás v poločase upozornil na okénka ve hře soupeře, změnil taktiku a do 5 minut jsme vstřelili jednu či více branek. Rozcvičku vedu po Liborovi Filipském, který nasadil laťku hodně vysoko. Před jeho příchodem rozcvička prakticky neexistovala, každý si párkrát kopl na bránu a šlo se hrát. V tomto nás zase posunul o kus dopředu.

Nastoupil jsem pouze jednou, a to na poločas pouťového zápasu s Bedřichovem. Myslím si,že v béčku je jednoznačně uvolněnější atmosféra. Před zápasem jsou to samé srandičky, o což se stará především náš fotbalový básník Michael Petrus. Ale už při rozcvičce se všichni plně koncentrují na zápas. Těsně před zápasem to ještě jako správný kapitán vyhecuje Milan Šmíd a i ti největší flegmatici jsou v zápase. Tohle mi v áčku chybělo. Nasazení, chuť vyhrát tam podle mě nebyla dostatečná. Ale musím uznat, že jeden poločas je dost málo na nějaké rozsáhlejší hodnocení. Nicméně věřím, že se A na jaře zvedne a bude atakovat ty nejvyšší příčky v A.třídě.