Se zraněným kotníkem se mi snad hrálo ještě lépe, přiznal Stanislav Rous

Tak tohoto ocenění si vcelku vážím. Upřímně řečeno, nikdy jsem tyhle věci moc nesledoval, takže mě to překvapilo. Do sestavy kola jsem se dostal už několikrát, ale na vrchol jsem to ještě nikdy nedotáhl. Je to příjemné překvapení. Velký dík patří samozřejmě klukům z týmu, hlavně David Mical se postaral o podporu hlasů (smích). Ve své kariéře jsem již získal nějaká ocenění, např. nejlepší hráč či střelec, ale tohoto si vážím víc, protože jsem v týmu nový, nikdo mě tu moc nezná, ale zapadl jsem dobře. Moc si toho vážím.

Tuhle otázku jsem trošku čekal. Myslím, že jsme začali dobře. Já sám jsem byl zvědav, jakou úroveň bude mít tahle soutěž na Kolínsku. Musím říct, že je malinko důraznější a hlavně týmy jsou tady velice vyrovnané. Překvapivá výhra v Bečvárech na tvrdém terénu, kde jsme si díky obětavosti, nasazení a efektivní koncovce odvezli tři bod, nás nakopla a v dalším kole proti odevzdané Tuchorazi nebyl problém. Myslím, že zlom přišel ale již v tomto zápase, jelikož se zranil hlavní pilíř našeho týmu David Mical, který je velkým bojovníkem a hecířem a dokáže všechny strhnout. V Dobrém Poli bylo od začátku vše špatně. Pozdní příjezd, špatné rozcvičení a chyběla nálada a optimismus. Schytali jsme dva velké debakly a nevstřelili ani gól. Jakoby zmizela veškerá síla mužstva a všichni rezignovali. Takto nemůžeme vyhrávat. K poslednímu zápasu jsme přistoupili jinak. Hlavně byl už zpět David, což všechny podpořilo. Nakonec jsme po výborném výkonu hlavně v druhém poločase strhli zaslouženě zápas na svoji stranu.

Tak tady navážu… Na Jestřábku jsme se připravovali pečlivě, ale dopředu jsme věděli, že to bude velice těžké. Navíc jsme ještě na 100% nevěděli, jak na tom bude právě David. Naším cílem bylo zlepšit kraje zálohy, kde jsme byli každý předchozí zápas nuloví, jelikož já jsem musel hrát uprostřed, což mi moc nevyhovuje.Nakonec David nastoupil, já se mohl posunout na kraj a chtěli jsme dávat dlouhé balóny do ohně na Lukáše Kubelku, což se nám i dařilo. Po první vyrovnané půli jsme si řekli, že musíme takhle pokračovat, že tam něco spadne. Hlavně nás ženou neskutečně fanoušci, kteří jsou opravdu úžasní, nikdy jsem se s takovými fandy na okrese nesetkal.Podporují nás všude a za jakéhokoliv stavu! Nakonec se nám v zápase podařilo dát kýžený první gól. Pak už jsme se vezli na vlně a potvrdili to ještě dvěma zásahy. Vítězství bylo zasloužené. Jestřábka byla kvalitní soupeř, mezi pětku top týmů patří dle mého určitě.

Já osobně hned před zápasem poznám, zdali se mi bude dařit nebo ne. Tak nějak to na sobě už poznám. Tento zápas jsem se cítil výborně fyzicky, ale měl jsem drobný problém s kotníkem z tréninku, kde jsem si ho zvrtnul. Před zápasem jsme si udělali výborný a kotník vypadal dobře. Jenže hned ve třetí minutě jsem si při kličce špatně šlápnul a myslel jsem, že jsem dohrál. Na pět minut jsem opustil hřiště, obstříkl a stáhl jsem kotník a nakonec se mi hrálo snad ještě lépe (smích). V zápase se mi hned od prvního dotyku dařilo s míčem jeden na jednoho, což já mám moc rád a je to pro mě důležité, abych se hned chytl. Takže po celý zápas jsem se snažil být aktivní a připravit klukům šance. Po zblokované střele jsem kopal roh, kde si ho náramně našel snajpr Lukáš a nekompromisně ho poslal o břevno do brány. Pak ještě o pár minut později přidal gól Kuba a cítil jsem, že je hotovo. Samozřejmě jsem si říkal celý zápas, že dnes bych chtěl otevřít konečně gólový účet také v Žiželicích a za celý zápas jsem díky dobrému pohybu a skvělým přihrávkám kluků dostal dost možností. Nejprve mě vychytal brankář a pak jsem hlavou trefil tyč. Nakonec přišla situace přímého kopu. Na tyhle momenty si věřím a tak jsem klukům před kopem říkal,že to pošlu do pravé šibenice (smích). Nakonec se tak stalo, balón jsem trefil technickou střelou přesně tam, kam jsem chtěl a následovala obrovská radost. Jsem strašně rád, že se to povedlo, ale nejraději jsem byl samozřejmě za tři body proti velice kvalitnímu soupeři.

Tak chtěli bychom určitě hrát co nejvýše, já osobně si myslím, že kdybychom se pravidelně scházeli v silné sestavě a nebyla zranění, tak jsme v klidu do čtvrtého místa. Jenže takhle časté omluvenky, do toho zranění nás sráží. Každý zápas jsme v jiné sestavě a to není dobře. Takže půlka tabulky je strop, i když tým má na víc.

Tak moje fotbalová kariéra začala v Libáni v nějakých pěti letech. Přivedl mě k tomu táta. Byl také velice šikovný na fotbal a všeobecně na sport, takže jsem to trošku podědil, doufám. Fotbal byl pro mě jasnou volbou, od mala jsem si v každé volné chvíli kopal, nebyl snad vynechaný zápas ani trénink. Jak se říká - láska na celý život. Samozřejmě mě bavilo střílet góly, od začátku jsem věděl, že chci být útočník, ale jelikož jsem byl velice pracovitý a hlavně běhavý, zbyla na mě záloha. Ale nakonec jsem byl velice rád, protože tam se toho nejvíce děje. Několikrát jsem hrál i obránce, což mě také docela bavilo, ale zálohu mám nejraději, tam se cítím nejlépe. A myslím, že už tam i zůstanu (smích).

Fotbal jsem měl vždy strašně rád a neuměl si představit ho nehrát. Jenže před rokem přišlo období, kdy jsem se chtěl věnovat rodině a jiným sportům a posunout se dále jiným směrem. Přece jen fotbal vždy spolkl celý víkend, tak jsem skončil, čemuž také dopomohl zánik klubu, ve kterém jsem působil (Olympia Rakovník). Tak jsem si řekl, že si dám pauzu na nějaký čas a uvidíme. Jenže v létě jsem se potkal s Davidem Micalem,se kterým jsem dlouhé roky působil na škole i v Blšanech na fotbale a jsme výborní přátelé za všech okolností. Nabídl mi si jít zahrát přátelák a já jsem šel. Zapadl jsem dobře v Žiželicích, trenér o mě dost stál a kluci říkali. že by byli rádi, kdybych aspoň na zápasy jezdil. Tak jsme si plácli a jsem vlastně strašně rád, protože mě to zase baví a jsem rád, že můžu být součástí týmu.

Tak koníčků mám opravdu spousty, hlavně samozřejmě sporty. Zaměřuji se na cvičení s vlastní vahou, rád si dám do těla, cítím se pak lépe a rád dobře vypadám (smích). Strašně rád jezdím i na kole, plavu a mimo sporty rybařím.

Já trénuji jedině individuálně, jelikož tréninky nemám šanci stíhat kvůli práci, ale jsem k sobě přísný a bez tréninku bych hrát nemohl. Takže mimo cvičení, jak jsem zmiňoval, chodím v týdnu běhat a občas si kopnout na umělku. Jinak návrat po pauze byl naprosto v klidu, jelikož chodím hodně sám, takže jsem necítil žádný deficit. Snad jen herní praxe trošku.

Na zápas s Býchory pravděpodobně nebudu jako řada kluků, což mě mrzí,ale věřím,že i tak se tam kluci poperou o slušný výsledek a ještě nabuzení z úspěchu s Jestřábkou předvedou dobrý výkon a udělají nějaký bodík. Já jim věřím. Každopádně sleduji tabulku a myslím, že Býchory budou kvalitní soupeř, už podle jejich dosavadních výsledků, takže nebude to nic lehkého. Ale každý zápas začíná od nuly, takže oba týmy mají stejnou šanci a já věřím, že nějaký bodík se zrodí. Necháme se překvapit.

No upřímně, já se směji tak často, že to je těžké říct, protože toho je spousta,ale jsem pro každou srandu a nejvíce se asi vždy zasměji s Davidem.Třeba v sobotu, když jsme slavili výhru a David zpíval naživo svého oblíbence Bon Joviho a dělal u toho zajímavé grimasy (smích).