Dobrý den. Jaké máte pocity po výhře o hráče kola?
Dobrý den. Výhra hráče kola potěší, ale větší radost mám, když vyhraje mančaft a já můžu být součástí. K tomu ještě vyjde pokřik: „hrajeme doma a 3 body zůstanou doma“. (úsměv)
Čím jste motivoval lidi, kteří pro vás hlasovali?
Výhra byla překvapením i pro mne, protože nesleduji váš portál ani ankety... není na to čas.
Jakou odměnu přinesete klukům do kabiny a co budete muset dát do klubovní kasy?
Klukům do kabiny zřejmě donesu Zelenou, jsou to skromní kluci a navíc ji mají nejraději. (smích)
Čekal jste, že Píšť přejedete takovým způsobem?
Já sám jsem s tím nepočítal, protože ke každému soupeři se musí brát respekt a každý zápas je jinačí. Podle tabulky jsme docela mančaft podcenili a neuměli se do hry dostat, ale druhý poločas nám vyšel na jedničku!
Který moment podle vás zápas zlomil?
Když se probudili naši střelci. (smích)
Jak vy sám jste byl spokojen se svým výkonem v tomto zápasu?
Se svým výkonem jsem nebyl zcela spokojen. Převažovalo dost nepřesných nahrávek, které jsem nahrazoval bojovností. Klidně bych cenu pro hráče kola daroval našim útočníkům.
Jaké byly oslavy tohoto vítězství?
Nevím, jestli jsme oslavovali vítězství, ale bylo to velkolepé! Nějakou dobu mě Lichva (spoluhráč) “štenkroval“, že bych měl dát nějakou láhev za návrat, kapitána a vyhrané zápasy pod páskou ... a nějak to vyšlo s vyhraným zápasem, takže co si budeme povídat radost se trojnásobila. (smích)
O vás se ví, že rád běháte. Jakou nejdelší vzdálenost jste uběhl v jednom zátahu?
Tak běžec nejsem doslova, ale tento rok jsem začal aktivněji běhat po XX letech. Nejdelší vzdálenost na jeden zátah jsem ještě nezkoušel, ale spíše vyhledával horský terén a nejoblíbenější tratí je Karlova Studánka - Praděd kolem Bílé Opavy.
Doneslo se mi, že jste běžel proslulé cvilínské schody. Jak jste dopadl?
Ano, vyzkoušel jsem si tento neuvěřitelně bláznivý závod. Registrace mě napadla den předem, když jsem sbíhal Praděd, že otestuji ještě nohy a spokojil se čtvrtfinálem.
Maraton vás neláká?
Maraton mě neláká, ale pokud vydrží kotníky, tak bych raději upřednostnil horský půlmaraton.
Vávrovické ambice jsou jaké pro tuto sezónu, a jak jste zatím spokojen s umístěním?
Ambice jsme si žádné nekladli, ale každá vyšší příčka bude pro nás uspokojivá.
V kolika letech jste začal svou kariéru?
Snad v 5-ti.
Jak se dále vyvíjela?
Žákovský fotbal se spojil s atletikou a dorosteneckou část jsem prožil v SFC a Hradci n. Moravici. Po častých úrazech dolních končetin jsem na fotbalový trávník nastupoval jen zřídka a tím jsem přerušil kariéru.
Většinu jste strávil ve Vávrovicích. Neuvažoval jste o změně dresu?
Tak jako každý hráč zvažuje změnu dresu.. i já ji dvakrát učinil. Teď mi vyhovuje náš tým!
Koukal jsem, že jste letos obnovil kariéru. Po jak dlouhé době to bylo a co vás přimělo k návratu na trávník?
Ano, obnovil jsem kariéru, ale přesně bych neuměl určit, jak dlouho jsem nehrál. K návratu mě přiměla lepší fyzička a to, že bych mohl pomoci a hlavně mi chyběla fotbalová parta včetně diváků, které máme nejlepší v okrese!!!
Jaké povolání vykonáváte?
Pracuji v italské firmě jako koordinátor logistiky. Občas jižní krajané mají k našemu fotbalu připomínky. (úsměv)
Jak trávíte svůj volný čas a co patří kromě běhu mezi vaše koníčky?
Kromě běhu, rád chodím na jumping-trampolínky, všem fotbalistům doporučuji. Poté bosa, joga, fitbox, kruhové tréninky a horská turistika. Sem tam si vezmu i tu knihu ať nevypadám jako vesnický křupan. (smích)