Václave, gratuluji k titulu hráč kola. Jste překvapen?
Určitě mám velkou radost, děkuji všem za poslané hlasy. Nečekal jsem to...
Vy jste před podzimní částí nějakou dobu nehrál.
Moc jsem toho nenahrál. To je pravda. Měl jsem problémy s tříslem a i teď po každém zápase jsem rád, když se doplazím do hospody. Pořád to zlobí.
Podle trenérů a spoluhráčů máte ale skvělou formu. Jak jste se do ní dostal?
Pomohlo mi, že se tady hodně zlepšily tréninky, má to určitou úroveň. Chodí dost lidí trénovat a tímto bych chtěl poděkovat Lancikovi, Beranovi a vůbec celému vedení Libodřic, že se do toho pustili, obětují tomu čas, přestože zatím výsledky nejsou. Ale určitě přijdou.
Jaký byl zápas s Nučicemi?
Nučice hrály bojovně a důrazně, nebylo to jednoduché utkání na našem malém hřišti. Nučice, když to tak shrnu, daly trochu šťastný gól z dálky a k tomu měly možná tak dva náznaky. A z naší strany podzimní klasika. Šance si vytvoříme, ale nemůžeme trefit bránu. A hráče na to máme - Pančus, Sova, Košík, to je útočná trojka jako hrom. Až to tam spadne, tak to pojede jako brankostroj. Doufám, že už zítra Tuklaty.
Jak se na zápas s Čechií chystáte?
Protože mám zrovna svátek, tak uděláme soustředění u piva. Věřím, že to nepřeženeme a zítra vybojujeme tři body.
Tak dodatečně všechno nejlepší k svátku. Střelce ve vašem týmu musí zachraňovat obránci. Dával jste vždy góly?
Jako malý žáček jsem začínal v útoku, tak jsem nějaké góly dával. Pak jsem v dorostu v Kolíně hrál střed zálohy a to jsem dokonce patřil k nejlepším střelcům. Ale pak mě šoupli na beka - "nemáš fleka, hraješ beka" - a už mi to zůstalo a s góly to je horší.
Sestavou se tedy posouváte dozadu. Čeká vás ještě brána?
Tak to doufám, že ne. Možná až tak v padesáti...
Jak bohatá byla vaše kariéra?
Začínal jsem asi v pěti letech v Libodřicích a hned za starší žáky. Když jsem nastupoval, tak mi museli trenky ovázat izolepou, aby mi nepadaly. Potom jsem hrál v Kolíně, v Čáslavi, Radim, Suchdol, Polepy a na jaře jsem se vrátil domů.
Tak to je bohatá kariéra. Co vám fotbal dal?
Fotbal mě naplňuje hodně, je to můj život už od mala. Sleduji všechny fotbaly. Dokud zdraví dovolí, tak chci u něho zůstat. Ale je mi teprve šestadvacet a už to s ním není moc slavné.Trochu jsem i přibral a už to všechno bolí.
Kde byste chtěl vidět Libodřice v tabulce po podzimní části?
Věřím, že střeleckou smůlu protrhneme a máme na to být do pátého místa. Manšaft na to máme. Zlepšila se hodně fyzička. Dřív jsme hráli jen do šedesáté minuty a teď už vydržíme makat až do konce. Jen na nás leží deka. Jsou tam mladí kluci, tak to dokážeme zlomit.
Který fotbalový klub je vaším oblíbeným?
Od malička jsem Slávista, mám to i vytetované na ruce. Se Slávií jezdím po celé republice. Teď se chystám do Ostravy na Baník. Bude to těžký zápas, ale věřím, že Slávie uspěje a budeme dál držet první místo. Jsem Slávista jak víno.
Máte i čas na jiné koníčky?
Opět sportovní. Hraji za Libodřice i hokej. Je taková soutěž pěti týmů v Poděbradech. Taky mi vyplňuje čas futsal. S Libodřicemi jsme postoupili z druhé kolínské ligy do první, tak doufám, že se nám tam bude dařit.
To je samý sport. Kdo vás v tom nejvíc podporuje?
Největší dík patří určitě mým rodičům, hlavně mojí mámě, která mě všude vozila. Každý takové štěstí neměl a máma se mnou strávila hodně moc času. Nevynechala žádný můj zápas. Prostě bez pomoci mých rodičů a hlavně mámy bych asi tohle všechno nehrál. Děkuji.