Když vyhrajem, tak se ožerem. A když prohrajem? No tak se taky ožerem, směje se hráč kola Pavel Vajgel

Ahoj, děkuji za gratulaci. Zápas z mého pohledu pro nás nezačal úplně dobře. Hosté na nás vlítli a zatlačili nás na vlastní polovinu. Navíc hráli hodně na hraně pravidel a to nechutná nikomu. Postupem času jsme hru vyrovnali a hodně nám pomohl gól Jirky Svatoše na 1:0.

Ze zápasu jsem měl velké obavy, protože jsem ještě v pátek trénoval na půl plynu kvůli zraněnému kotníku ze zápasu s Týnem. Ale díky Jardovi Knotkovi jsem si mohl kotník zatejpovat a šli jsme na plac. "Naštěstí" díky velmi šetrnému zákroku hráče č. 12 jsem kotník od zhruba 5. minuty necítil vůbec. Jinak si myslím, že zápas nebyl z mé strany úplně špatný. Byly tam sice nějaké zbytečné ztráty, ale povedli se nějaké standardky, ze kterých jsme dali branky, tak snad jsem byl týmu prospěšný.

Tak nějak nevím co k tomu říct. Hostující trenér od 1. minuty řve na rozhodčího ať něco píská, přitom každý druhý zákrok ze strany Dívčic smrděl sádrou. Nedokážu posoudit situaci před vstřelenou brankou, kdy hostující asistent rozhodčího měl praporek nad hlavou, ale rozhodčí branku uznal. Rozehrával jsem přímý kop z poloviny hřiště, takže z mého pohledu těžko říct. Jinak si myslím, že rozhodčí nebyl vždy úplně přesný, ale kazil na obě strany. Hrajeme třetí třídu a tak nás pískají adekvátní rozhodčí. Rozhodně si ale nemyslím, že by rozhodčí nějak ovlivnil zápas, natož výsledek. Vystoupení hostujícího trenéra po zápase, kdy na celý Borek řve, jak to Borek zase zaplatil rozhodně nechápu a odmítám, urvali jsme to na hřišti, fakt jsme dřeli. Chování jeho týmu v duchu fair play krásně dokumentovala situace, kdy hráč Dívčic zůstal ležet před jejich brankou a my jsme balon zakopli do zámezí i když jsme mohli situaci dohrát. Po ošetření jsme se balonu už nedočkali.

Rozhodně jsme očekávali, že budeme výše, ale jaro nám zatím úplně nevychází. Jsou zápasy, které jsme nezvládli a zbytečně ztratili. Máme mladé mužstvo, které potřebuje čas, ale určitě máme v týmu kvalitní hráče. V čem vynikáme, to je sebevědomí. Někteří hráči by sebevědomí mohli vyvážet, byli by na hodně dlouho za vodou (smích).

Od zápasu v Žabech čekám velký boj. Moc soupeře neznám, ale některá jména jsou mi povědomá a tak vím, že to bude kvalitní match.

Největším podporovatelem byla vždy rodina a zvlášť taťka, v současnosti je to přítelkyně, která je vždy ráda, když dokulhám domu.

K fotbalu mě přivedl samozřejmě táta. Začal jsem na hřišti Tj Vltava ČB, pak ohlásil rekordní přestup tým SKP ČB (smích). Poté jsem poprvé hrál za FK Borek, Roudné, pak přišla životní štace v Ledenicích, kde jsem poznal spoustu úžasných lidí a zažil to co už asi nezažiji. Především rozbory po zápasech byli hodně dlouhé. Poté jsem dva roky Ledenice trénoval a nyní opět rozdávám radost na Borku (smích).

Od roku 1998 je to Arsenal FC. Není lepší klub (no teda teď asi jo, ale další sezonu to bude lepší)

Oblíbeného soupeře asi nemám, ale rád hraju proti někomu, koho znám. Ten zápas má potom větší náboj a to hecování k tomu patří.

Já už to tahat nikam nechci. Je mi už dost na to, abych věděl, že ze mě CR7 nebude a tak mám fotbal jen jako koníček díky kterému vypiju o jedno pivo v hospodě víc, takže celkem 2 (smích). Snažím se na hřišti být objektivní a možná by to neškodilo i více lidem. Opravdu mi v celkovém důsledku nezáleží na tom, zda budeme mít celkem 34 nebo 36 bodů. Hrajeme 3. třídu o kýbl nudlí a když vyhrajem tak se ožerem, no a když prohrajem? No tak se taky ožerem (smích). A tak by to mělo být.