Postup do okresu je největší fotbalovou vzpomínkou Tomáše Jíchy

Nejprve bych chtěl poděkovat za hlasy všem, kteří mě podpořili v hlasování, díky moc. Hlasování jsem sledoval, kupodivu bylo velmi napínavé a to až do konce. Nervózní jsem byl do posledního okamžiku, tímto bych chtěl také pogratulovat Milanovi Pánkovi a popřát hodně štěstí ve fotbale, byl to napínavý souboj.

V zápase se mi hrálo velmi dobře, protože jsem byl skvěle naladěn. V pátek jsem odjel s partou kamarádu na víkendový pobyt na Šumavě. Nedalo mi to však a musel jsem odjet zpět do Dobrého Pole, abych zahrál proti mužstvu z Plaňan. V tomto zápase se mi podařilo prosadit hned dvakrát a to pokaždé z rohového kopu. Nejprve jsem dorážel dobře rozehraný balón od Ondřeje Štiky do prázdné brány. O dvě minuty později jsem vystřihl parádní nůžky, se kterými si plaňanský gólman nedokázal poradit. Po tomto výkonu jsem se ještě o něco lépe naladěn vracel společně s trenérem a předsedou mužstva zpět na Šumavu. Výhra byla náležitě zapita.

Plaňany jsem vnímal jako jednoho z těžších soupeřů. Očekával jsem od nich důslednější hru, větší nasazení a lepší koncovku. Jejich výkon hodnotím známkou 3-.

Ano, můj otec byl Josef Jícha. Měl obrovskou touhu po vítězství a dokázal neuvěřitelně spoluhráče burcovat. S obránci bojoval tvrdě, na tenké hranici mezi důraznou hrou a faulem. Myslím si, že tento způsob hry jsem po něm zdědil. V dresu Nučic jsem odstartoval svou fotbalovou kariéru a to jako desetiletý žák. Po té jsem tři sezóny odehrál za klub SK Umbro Říčany. Jako dorostenec jsem oblékl dres TJ Kouřim, ale pouze na jednu sezónu. Od roku 2007 jsem se stal hráčem TJ Sokol Dobré Pole.

K fotbalu mě přivedl můj otec. Pravidelně jsem s ním chodil na zápasy a od té chvíle si mě fotbal získal. Později, když jsem začal hrát fotbal v Říčanech, mě pravidelně na tréninky a zápasy doprovázel děda. Za to jsem moc rád, jelikož to muselo být velmi časově náročné. Tréninky jsem měl třikrát týdně. Tímto bych chtěl oběma moc poděkovat.

Mým oblíbeným hráčem je útočník Zlatan Ibrahimovič. Líbí se mi svou důraznou hrou a dravostí. V roce 2012 předvedl v zápase proti Anglii nádherné fotbalové nůžky (jako já v utkání proti Plaňanům :-). Mým oblíbeným fotbalovým klubem je SK Slavia Praha.

V podzimní části sezóny jsme se potýkali s velkou absencí hráčů, kteří byli zraněni. Ani já jsem nemohl zasáhnout do dění začátku sezóny, jelikož jsem absolvoval povinnou školní praxi v zahraničí. Se začátkem jarní části sezóny jsem spokojen. Náš tým posílil Marcel Potůček a hráči, kteří byli v podzimní části sezóny zraněni. Naše síla je v kolektivu a to díky Jiřímu Mašatovi, který dokáže kolektiv stmelit jak v kabině, na hřišti, tak i mimo fotbalový trávník. Zápas s Radimí nebude určitě jednoduchý. Mají za sebou tři utkání z toho tři výhry. Daří se jim v pokutových kopech, z čehož nemáme obavy, jelikož na tento um máme recept a to v bráně vždy pohotového Miroslava Neveselého a kvalitně připravené střelce.

Toto utkání je moje vnitřní derby, na které se snažím velice soustředit, abych předvedl dobrý výkon a nikoho nezranil. :-) Přál bych si, aby si po konci utkání oba týmy pogratulovaly k hezkému výsledku. Tipuji výhru hostí 3:1. :-)

Fanoušci Dobrého Pole jsou věrní a vždy podpoří celý náš tým. Velice se mi líbí divácké zázemí v nedaleké Kouřimi, kde jsou hráči podporování hojnou účastí diváků.

Vzpomínek okolo fotbalu mám mnoho. Ale ta poslední je postup do okresního přeboru v minulé sezoně. Byl jsem na zahraniční praxi v UK a sledoval každý víkend, jak zápas dopadl, kolik máme bodů a kdy bude postup rozhodnut. Když jsem se dozvěděl, že postupujeme do okresního přeboru, okamžitě jsem začal hledat letenky zpět do ČR, abych se spoluhráči odehrál poslední zápas ve třetí třídě a také společně oslavil postup. Tato vzpomínka bude patřit k těm největším, protože to byl můj první postup do okresního přeboru.