Vltavínský developer Martin Uvíra. Nechtěl jsem se v 35 letech probudit a řešit co dál, vysvětluje obránce

Stoper a také kapitán Vltavínu Martin Uvíra byl vyhlášen jako Hráč uplynulého kola a tak s ním samozřejmě nabízíme rozhovor. Uvíra má za sebou zajímavou fotbalovou minulost, užil si v dresu Jablonce i start v první lize. Toužil zkusit působení v zahraničí, když se to ale nepovedlo a přestal věřit tomu, že s fotbalem udělá díru do světa, rozhodl se nyní devětadvacetiletý hráč v poměrně mladém věku přehodit profesní výhybku...

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Ve statistikách u vás svítí jeden odehraný zápas v lize. Proti komu to bylo?
Bylo to proti Brnu. A užil jsem si jej. Byl to zrovna i televizní zápas, takže se mohla koukat celá rodina. Zápas jsme nakonec vyhráli 4:3. Myslím, že pro každého fotbalistu je jeho první zápas v nejvyšší národní soutěži zážitkem, na který bude celý život vzpomínat.
Platí, že vaší specialitou jsou dlouhá autové vhazování? Jak jste k takové dovednosti přišel? Máte změřeno, jak daleko míč dohodíte?
Nevím jestli specialitou, ale je pravda, že hodím aut docela daleko. U vhazování jde hlavně o švih než o sílu, takže spíše jsem se s tím narodil. (smích) Změřeno to samozřejmě nemám, záleží vždy na plno okolnostech. Například jak velký je rozběh, jestli je sucho nebo míč je mokrý atd.
Máte za sebou zajímavý průběh kariéry… Druhá liga v mateřské Opavě, přestup do Jablonce, návrat do Opavy, pak Karviná, Frýdek-Místek a konečně Vltavín...
Musím říct, že každé angažmá mělo svoje pro a proti.
Tak si je pojďme projít postupně. Opava?
V Opavě jsem se narodil, byl jsem odchovanec a poprvé jsem nakoukl do velkého fotbalu.
Jablonec?
To byl krok dopředu, první liga v týmu, který hraje evropské poháry. Úplně jiný svět a diametrálně vyšší konkurence a nadstandardní fotbalové podmínky.
Karviná?
Po neshodách s trenérem v Opavě to pro mě bylo vysvobození, takže jsem za toto angažmá byl velmi rád.
Frýdek-Místek?
Neskutečně fotbalové město, nikde jsem nepoznal tak pozitivní fanoušky. Kdykoliv se týmu nedařilo, nikdy nepokřikovali, nenadávali a hnali svůj tým k obratu. Zažil jsem tam úžasný pohárový zápas proti Spartě Praha s výsledkem nula nula, kde hráli hráči jako Řepka, Bonny Wilfried, Blažek, Slepička, Matušovič a další. Přišlo 11 000 lidí.
A Vltavín?
Jsem hrozně rád, že jsem zakotvil právě tady, je to takový rodinný klub, fotbal mě tady opravdu baví. Nemáte nad sebou takový tlak peněz jako v profisoutěžích. Vše je tady založeno na vzájemné důvěře a lidech, kteří fotbal dělají s nadšením
Co vás při některém z vašich angažmá nejvíce zklamalo?
V každém angažmá vás potká něco, co není podle vašich představ. Každá fotbalová štace mi hodně dala, ať už co se týče fotbalových nebo životních zkušeností. Jediné, co mě asi zklamalo, jsou zdůrazňuji někteří fanoušci v Opavě. Kteří s týmem drží jen, když se daří.
Měl jste několikrát blízko k odchodu do zahraničí. Mrzí vás, že k tomu nakonec nedošlo?
Jistě, každého fotbalistu mrzí, když mu jakékoliv angažmá neklapne, o to víc, když je to do zahraničí. Bohužel jsem měl asi smůlu, nevím. Protože při poslední možnosti do Polské Ekstraklasy mě zastavilo zranění kotníku. V Německu zase výměna trenérů. Ale to je fotbal.
Abychom ale jen nevzpomínali. Jak se vám líbí život v Praze?
Já mám Prahu strašně rád. Pokud v Česku, vždy jsem chtěl do Prahy. Je tady spoustu možností ať už zábavy nebo jakékoliv jiné seberealizace.
Pracujete stále jako developer?
Dá se říci, že ano, kromě toho děláme rekonstrukce interiérů bytů domů atd.
Už jste zajišťoval byt pro nějakého fotbalistu?
Řešil jsem pro Dana Pudila nějaký nábytek, jinak jsou to převážně klienti mimo fotbal.
Jak těžké bylo rozhodnutí rezignovat na život fotbalisty a dát se na jinou pracovní dráhu?
Určitě to bylo jedno z nejtěžších rozhodnutí v životě. Mohl jsem zůstat někde v druhé lize, ale už jsem po posledním nezdaru v Polsku neviděl ve fotbale budoucnost. Nechtěl jsem se v 35 letech probudit, řešit, co budu dělat a kde budu pracovat. Tak jsem se rozhodl vzít profesní život za jiný konec. Dneska jsem za to rozhodnutí moc rád.
Stíháte tréninky? Když se podíváte napříč soupiskou Vltavínu, kdo má nějaké zajímavé povolání?
Většinou vše stíhám, kromě pondělí, které kvůli práci musím bohužel vynechat. Jinak zajímavé povolání u nás má třeba David Pozníček. Pracuje v projektové kanceláři Telefonica O2 jako projektový manažer.
Dá se říct, že teď už je fotbal jen váš koníček, nebo byste se v případě nabídky přestupu třeba zpět do druhé ligy ještě do takového angažmá pustil?
Já jsem ve Vltavínu moc spokojený, je tam super parta. Všechno u nás funguje jak má. Určitě v současné situaci mám fotbal jako koníček. Jsem ale typ člověka, který v ničem neumí prohrávat, takže beru každý zápas jako kdyby byl ligový. Bohužel na trénování v dopoledních hodinách už nemám čas. Nějaké nabídky z vyšší soutěže už byly, ale musel jsem s díky odmítnout.
Nyní vás čeká duel s Jirny. Jaký průběh očekáváte? Naši tipéři vám celkem věří…
Jirny jsou dle mého nepříjemný soupeř. Zápasy jsou vždy vyrovnané. Hrajeme, ale doma a věřím, že tři body zůstanou na Lokádě. (úsměv)

Autor: Michal Špírek

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.