Jsem rád, že jsem týmu pomohl ke třem bodům, říká Tomáš Man

Děkuju - vážím si toho. Věděli jsme před zápasem, že nás nečeká vůbec nic jednoduchého a že to bude při pohledu na tabulku zápas v podstatě o šest bodů. A to se také do puntíku potvrdilo. Jak už tomu u rezervních týmů bývá, tak na nás hosté vyrukovali víceméně s plejádou nadupaných mladíků z širšího kádru A-mužstva, kteří se sice v dospělém fotbale teprve rozkoukávají a sbírají zkušenosti, ale ukázali, že pokud na sobě budou nadále pracovat a poslouchat pokyny trenéra Káji Nováčka, tak určitě v Budišově šanci v 1.A třídě dostanou. Ale zpět k samotnému zápasu. Zápas bůh ví jaké krásy nenabídl - spíše to byl boj o střed hřiště s náznaky šancí na obou stranách. Poprvé zahřmělo ve 13.minutě, kdy se chytrým zakončením prezentoval náš kapitán Šimon Hort a díky jeho brance jsme šli do vedení. Bohužel po této brance jsme se spíše zatáhli, čehož soupeř o chvíli později využil a zaslouženě srovnal skóre. Ještě do poločasu při nás stáli snad všichni svatí, kdy hostující útočník v tisíci procentní šanci netrefil prázdnou branku. Začátek druhé půle nám bohužel opět nevyšel a svoji laxní hrou jsme nabídli soupeři jít poprvé do vedení. Rozhodující okamžik celého zápasu, tak podle mého názoru přišel v 59 minutě, kdy se naprosto nesmyslně nechal vyloučit velezkušený hostující stoper Olda Kazda, který neudržel nervy na uzdě a nabídl nám tak víc jak půl hodinovou přesilovku, kterou jsme dokázali po dvou téměř identických akcích využít a skóre tak převrátit v náš prospěch.

Svůj výkon nerad hodnotím. Vždycky jde zahrát líp a ne všechno se podaří. Já jsem hlavně moc rád, že jsem týmu aspoň trochu pomohl ke třem bodům a že jsme napravili výsledkovou i herní blamáž z Koněšína z minulého týdne. Navíc jsme udrželi skvostnou podzimní sérii domácí neporazitelnosti a opět se ukázalo, že z Tehelného pole ze Smrku se prostě vozit body nebudou (úsměv).

Asi ten druhý - vítězný, kdy jsem dostal přesný pas za obranu, který jsem si prvním dotykem sklepl do běhu a half-volejem to trefil na zadní tyč.

Šesté místo není sice špatné, ale při vyrovnanosti soutěže, kde každý může porazit každého jde jen o pomyslné průběžné umístění s tím, že za týden může být všechno úplně jinak.

Výsledky Valče jsou jako na houpačce. Soupeř má v týmu několik hráčů, kteří prošli třebíčskou líhní, takže kvalita tam bezesporu je. Určitě nás tam nečeká vůbec nic jednoduchého, ale do zápasu půjdeme s cílem bodovat a zakončit tak podzimní část v horní polovině tabulky.

Určitě s rodinou. Máme se ženou dvě malé děti, takže se jim budu určitě snažit vynahradit čas, který člověk věnuje během sezony fotbalu a nemůže tak být s nimi. Na druhou stranu je ale zimní pauza opravdu dlouhá, takže se člověk určitě udržovat nějak musí a tak mě čeká jako každý rok od listopadu do března další futsalová sezona v dresu dnes již legendárního futsalového týmu ORCHESTRION.

Určitě se všemi, ale pokud mám jmenovat alespoň jednoho, tak je to Ondra Suk, který má na fotbal podobný náhled jako já a navíc si rozumíme i mimo hřiště, protože mají stejně jako my dvě malé děti, takže vždycky od fotbalové analýzy po víkendu zanalyzujeme i dění doma (úsměv).

Vyloženě žádný vyhraněný zápas nemám. V této soutěži jde v podstatě o každý druhý zápas o derby, resp. v každém týmu hraje někdo z mých známých, takže o motivaci je vždy postaráno (úsměv).

Na klasickou muziku v podstatě není čas. Vše si, ale vynahrazujeme s moji ženou tím, že se snažíme obě děti vést k hudbě, takže to kolikrát u nás doma vypadá, jak při nějakém big beatovém koncertu s tím, že žena hraje na kytaru a já ji s dětmi doprovázím na tamburínu nebo bubínek (úsměv).