Někdy se na hřišti načapám, jak čučím do nebes, říká o sobě Vojta Lukáš

Nevím jestli ostatní, ale já jsem procenta nehlídal. S klukama pro sebe hlasujeme, i já jsem v minulých kolech spoluhráče podporoval. Všem klukům moc za hlasy děkuji a samozřejmě vím, co to pro mě znamená a oni taky – zadarmo to mít nebudu :) Vím, že pro mě hlasovali i kamarádi v práci, protože se vždycky na víkendový zápas ptají a popichují mě, jestli „už jsem konečně hrál“. A ještě myslím, že i rodina a moje přítelkyně pro mě hlasovali. A to i přesto, že jsem jim dal zákaz, protože na zápase nebyli, a tudíž nemohli být objektivní. Asi to bylo spíše za to, že mi tolerují, kolik času fotbalu obětuji a podporují mě v něm, za což jim taky moc děkuji!

V Pečkách je nyní skvělá parta! Všichni jsme kamarádi a i to je pro mě velkou motivací se prát o základ. Jádro je samozřejmě kolem našeho kapitána (Michal Modrovič), který na sebe rád strhává pozornost nejen výkony na hřišti, ale i mimo něj. Jinak samozřejmě nějaké vtípky probíhají pořád, v kabině je vždy dobrá nálada, ale samozřejmě jsme všichni dospělí a inteligentní muži a naše vtípky nejsou nijak pubertální či enormní… jakože velký. Přirozený respekt a hlavní slovo má trenér, kterého sice často popichujeme, ale myslím, že ve skutečnosti ho všichni velmi dobře posloucháme. Nejvíce nás baví jeho papíry na pečení, na kterých má nakreslenou taktiku. Zajímalo by mě, jestli se pak na nich dá ještě péci?

Na Chvalovice vzpomínám moc rád. Díky nim jsem se vlastně vrátil k fotbalu. Když jsem nastoupil na školu do Prahy, nestíhal jsem tréninky v Pečkách a prostě jsem z toho vypadl a s fotbalem přestal. Po nějaké době se ozvaly Chvalovice, že mají málo lidí a stačilo by, jestli bych si s nimi nechodil jen o víkendu zahrát, bez trénování. To mi úplně vyhovovalo a tak jsem kývnul. Nakonec mě to tam s nimi začalo bavit, vydržel jsem tam několik sezón a postupně jsme se i zlepšovali a postoupili do třetí třídy. Moc klukům fandím, ať se jim daří. Je mi líto, že se teď často neschází v plném počtu, ale i tak mají dobré výsledky.

Problémy to nedělalo. Toto rozestavení známe, již jsme jej hráli v loňské sezóně a v přípravě jsme jej taky opakovali. Trenér asi dobře věděl, co dělá. Navíc, jestli si dobře pamatuji, tak i dvě předchozí utkání s Krakovany jsme hráli v tomto rozložení a Krakovany na nás ani jednou nenašly recept. V tomto rozestavení hraji vedle Marťase (Martin Novák), za což jsem rád, protože jsem s ním docela sehraný a jeden o druhém víme. On už ví, kdy za mě zaskočit, když se někam zaběhnu nebo udělám nějakou minelu.

Hrálo se mi dobře. Jak již bylo zmíněno, nastoupil jsem v základní sestavě, což se neděje vždycky, a proto jsem se snažil trenérovu důvěru nezklamat. Zvláště poté, co jsem v minulém zápase proti Velimi naskočil až za výsledného stavu (3:2 pro nás) a nakonec jsem byl větší posilou spíše pro soupeře, než pro nás! Mým úkolem bylo nyní především sbírat vysoké balóny (to kvůli mé výšce), ale i v tomto směru mě myslím často zastupoval Marťas a to i přesto, že je snad o hlavu menší. Ke střele jsem se dostal po nahrávce od Matyho (Martin Materna) z pravé strany. Nevím, jak daleko za hranicí velkého vápna jsem byl, ale soupeř mi nechal dost prostoru a i výhled na bránu jsem měl odkrytý. Navíc jsem si říkal, že už jsem si na bránu dlouho nevystřelil, tak že bych to měl zkusit. Střelu jsem se snažil hlavně klopit, protože jsem nechtěl rozbít okno či skleník u přilehlých budov za vysokou ochranou sítí. Výjimečně se tak nestalo. Musím ale také ocenit instinkt Jedluse (Tomáš Jedlička), který situaci správně vyhodnotil a počítal s tím, že by míč mohl brankáři vypadnout a proto dobíhal. Naštěstí pro nás se tak opravdu stalo, takže jej mohl uklidit do sítě. Ale moc bych to s tím vychvalováním mé jedné střely nepřeháněl – ta střela letěla jednu, maximálně dvě sekundy, ale zápas se hraje 90 minut. O výsledek jsme bojovali všichni, někteří až do krve. Navíc z tréninku vím, že v týmu mám spoluhráče, kteří se do balónu umí taky pěkně opřít – Chudy (Tomáš Chudoba), Machy (Michal Macháček) nebo Kéda (Jakub Králík), ti mají ránu jak z kanónu.

Tak určitě žádný zápas nesmíme podcenit. Někteří soupeři jsou možná podle tabulky slabší, jiní silnější, ale každé zaváhání by nás na konci mohlo stát cenné body. Jevany to chtějí vyhrát, Tuklaty to chtějí vyhrát a určitě i ostatní to chtějí vyhrát. Myslím, že naše ambice jsou jasné, proto by bylo nejlepší, abychom vše měli ve svých rukách a nemuseli se ohlížet na zápasy ostatních. Na začátku sezóny jsme těžili z dobré fyzické přípravy před sezonou a zápasy rozhodovali v závěrečných minutách, kdy soupeři „odpadli“. Poslední zápasy s Velimí a s Krakovany již ale ukázaly, že fyzička všech týmů se vyrovnala, a proto nechci předjímat, který soupeř bude „lehčí“ a který bude „těžší“. Ale s fyzičkou se teď do nás opřel i trenér, takže snad budeme připraveni na 110 %.

Ostatní týmy moc nesleduji. Jsem rád, že my jsme tam, kde jsme si řekli před začátkem sezóny, že chceme být. Celou přípravu jsme tomuto cíli podřídili, bolelo to hodně, stálo to hodně času, ale vypadá to, že se nám to teď vrací. Doufám, že se nám bude dařit i nadále a že nezahodíme to, kam jsme se až do teď dostali.

Do tohoto tématu bych se asi moc nepouštěl, nejsem na to odborník. Pokud by pan Jarolím pokračovat nechtěl a já mohl na jeho místo někoho navrhnout, navrhl bych dva hrající trenéry z našeho týmu – Koubu (Michal Modrovič) a Konťu (Jan Konůpek), ti už by tu naši repre dali dohromady. Ti by se jistě dali do útoku a přibrali by k sobě i našeho stopera Pláču (Tomáš Plaček) a věřím, že by třeba Němcům dali zabrat a mnohými pečeckými fígly by je zaskočili.

Kromě práce, kterou dělám (pracuji v mediální agentuře, kde se staráme o reklamy, takže konkrétně když třeba v TV či na internetu uvidíte reklamu na Gambrinus, tak za toho mohu z části i já) a která je i mým koníčkem, tak se snažím odpočívat aktivně. Do toho spadá i Jíťa, moje přítelkyně. S tou mám život a volný čas velmi pestrý a rozmanitý. Kromě jiných různých věcí jsme oba velcí planespotteři (z angl. planespotting znamená doslova „sledování letadel“, pozn. red.) a rádi cestujeme, takže utratit poslední peníze i dovolenou z práce za letenky nám nedělá problém. S tím spottováním letadel to mám občas při fotbalu těžké. Někdy se během zápasu načapám, že doslova koukám, co kde lítá a to pak jen doufám, že si toho nevšimne trenér. :) Kromě fotbalu chodím ještě i občas na florbal a aspoň 3x týdně se snažím o posilovnu. A jinak mám samozřejmě i velmi rád pozápasové posezení a rozbor utkání "elektronickou tužkou" (bez elektronické tužky) s klukama a s trenérem. To se často i Jíťa přidá a je to pak jako návrat slepých Bulharů do vlasti.

Na toto téma bych se mohl rozhovořit, protože právě cestování je asi mým největším koníčkem, ale budu raději stručný. Cestování s přítelkyní oba milujeme, takže by to bylo určitě s ní a kam? To je dobrá otázka, protože těch našich vysněných destinací je hodně. V listopadu letíme na Nový Zéland a k tomu se teď upínáme a už stříháme metr.

Sen je asi silné slovo. Když budou všichni kolem mě šťastní, moje rodina, kamarádi z práce i mimo ni, kamarádi z týmu, tak budu i já. Co se fotbalu týče, tak pro tuto sezónu doufám, že se nám splní náš cíl a že udržíme první příčku. Přál bych to trenérovi i všem mým spoluhráčům. Všichni na tom tvrdě dřeme a obětujeme tomu spoustu času. Cením si party, jaká se teď u nás vytvořila. V týmu máme myslím zdravou konkurenci, která je pro mě motivací se snažit a rozhodně ještě nechci nic vzdávat, i když jsem už myslím v týmu nejstarší.

Na závěr bych rád poděkoval za Váš web. Vedete a staráte se o něj moc pěkně a z našeho týmu jej všichni sledujeme a moc nás baví! Díky moc a ať i Vašim stránkám se daří! Váš zápal pro tuto práci je velmi motivující, takže moc děkuji za mě i za všechny spoluhráče!