Trenér Aubrecht se loučí s Baníkem.

Nebál, úroveň KP znám, věděl jsem, že máme sílu kabiny i slušnou kvalitu a tým drží pohromadě, že se o výsledky popereme, spoléhal jsem na tým jako celek. Proto jsem ani nepožadoval žádné posily, aby si to uhráli kluci, co vybojovali postup.

V žádném případě, kluci byli řádně nažhaveni, hecovali se, nestrpěl bych nějaké uspokojení nebo machrování, nikdo takový v týmu není. Jeden takový hráč zde byl, pomohl nám jako nejlepší střelec vykopat 1. A třídu, ale přesto musel právě pro toto chování kabinu opustit i jako nejlepší střelec. Strach jsem měl pouze ze zranění, což se bohužel naplnilo.

Naše jarní jízda začala neúspěchy, zranění jediného gólmana Dolejše, který byl do té doby oporou, střídáním v brance hráčů z pole, zraněními Eliáše, posléze Ulče, Pleška, Zaorala, Vejvody a na lavičce byli dorostenci, které jsem ani neznal jménem. Prohráli jsme smolně s Rapidem, Luby a ostudou ve Vejprnicích, Nabídl jsem rezignaci, ale vedení ji nepřijalo a hráči ji také nechtěli. Udělali jsme hráčskou schůzi, šli do bazénu a na pivo místo tréninku a pak začala spanilá jízda, ve kterou jsem ani já nevěřil. Díky hráčům, kteří byli fit. Všechna vítězství mě potěšila, nejvíc s nabitým Rozvadovem v derby.

Naprostá. I když mi kluci slíbili 5. místo po jarní krizi, ale 7. místo vynikající..

Neskutečná parta bojovníků, kde je tým věkově výborně složen, zkušení třicátníci Hřebík, Bůžek, Zaoral, Ulč, starší a velezkušený Pleško a dravé talentované mládí Kohút, Tůma a Pavlas. Mentálně nejlepší parta za mé 20leté trenérské kariéry. Navíc byla zde neskutečná symbióza mezi mnou a hráči. Za 3 roky jsme věděli, co chceme a co můžeme vzájemně čekat - já od nich a kluci ode mne.

Pochválil bych celý tým, fotbal není tenis, je to kolektivní hra od "golmanů" přes Karla Blažka, který nemohl vůbec trénovat, ale vždy přišel, sedl si na lávku a když jsem jej potřeboval, podával kvalitní výkony. Nikdo se neurazil, když jsem jej nedal do základu, ale spíš naštval a začal více makat.

Luky přišel po mé první sezoně ve Stříbře a postupu do 1.A třídy. Výborný fotbalista, skromný, skvělý do party, nikdy si nehrál na ligouše, příkladný v tréninku, Velmi jsme se vzájemně respektovali a stali jsme se kamarády. I když jsem s ním někdy hovořil o sestavě a taktice, nikdy mi do mé práce nezasahoval a pro mladé byl kamarádský a příkladem. Zodpovědný byl i když jsme po vítězných zápasech slavili, tzv. umí za to vzít a jde příkladem i mimo hřiště. Luky, díky! Rád jsem s Tebou spolupracoval.

Neplánuji zatím nic, fotbalu se budu určitě věnovat i nadále, ve Stříbře jsem skončil, S hráči jsem v kontaktu a voláme si. Mám nějaké nabídky na trénování, vše se rozhodne v nejbližší době, ale na trénování nelpím, klidně si rád od trénování odpočinu, mohu se věnovat fotbalu v jiné funkci, ale bez fotbalu si svůj život - pokud mi bude sloužit zdraví - neumím představit. Poznal jsem jej z pozice trenéra i funkcionáře svazu a stále mě baví.

Hoši díky, jste frajeři, Adamovi Kohútovi, který udělal největší pokrok ve výkonnosti, a Ondrovi Pavlasovi přeji, aby uspěli na zkoušce ve vyšší soutěži, kam jdou do přípravy, oba na to mají, a ostatním alespoň takové výsledky, jako jsme dosáhli společně. Nenechte se ničím rozhodit a makejte jako doposud, o Vaše výsledky v KP nemám obavy, byla to radost s Vámi spolupracovat. V týmu nebyl žádný rušivý element, což byl základ našich úspěšných tří krásných sezon. Kluci, díky a ať se daří, přijedu se na Vás podívat. " Hráče kola" na závěr samozřejmě v kase u kapitána Hřebíka dorovnám.