Pánové já Vám gratuluji k tak dramatickému souboji. Co říkáte na svůj souboj?
D: Děkuji. Souboj jsem sledoval spíše okrajově, jelikož mám teď zkouškové období (ve škole). Jde ale vidět, jaká síla v Malých Hošticích je.
J: Rovněž děkuji, jinak u mě je to podobné jako u Dominika, o našem „soupeření“ jsem nevěděl a výsledek jsem se dozvěděl až od ostatních spoluhráčů.
Vypadalo to na chvíli, že při Vašem souboji rozdělily Hoštice na dva nesmiřitelné tábory. Kde jste sháněli podporu pro sebe?
D: Myslím si, že tak to nebylo. Nějaká domluva proběhla po zápase (koho budeme volit), ale hodně mě překvapil průběh. V Hošticích není třeba shánět podporu. Fanoušci, hráči i známí hlasují sami od sebe.
J: Přesně tak, o nesmiřitelných táborech bych nemluvil a podpora vždycky přijde tak nějak sama.
Ještě deset minut před koncem jste Jakube vedl o dva hlasy. Co říkáte na finiš Dominika? A Vy Dominiku, kde jste sehnal potřebné tři hlasy?
D: Upřímně jsem nikomu nepsal. Přibližně 30 minut před koncem jsem viděl, že Kuba vede a 5 minut před koncem to byla remíza. S tímto výsledkem jsem byl spokojený, ale až potom jsem zjistil, že ten jeden hlas tam ještě někdo přidal, ale nevím kdo.
J: O Dominikovi se ví, že je v koncovce silný, takže mě ani moc nepřekvapuje, že i v této anketě to v závěru urval.
Kdo u vás to hlasován nejvíc hecuje?
D: Nejvíc bych řekl trenér a potom hráči.
J: Jednoznačně trenér společně s Honzou Grygarčíkem a Ondrou Šafarčíkem.
Pánové bude Vás to stát něco do klubové kasy?
D: Určitě ano. V kabině máme mnoho tekutého vitamínu, takže pro změnu doneseme něco jiného.
Jak si vysvětlujete, že je teď na jaře tato anketa v Hošticích tak populární?
D: Skvělá parta se podporuje jak na hřišti, tak i mimo něj a to je základ úspěchu.
J: Myslím, že tady k tomu není třeba nic dodávat.
Pojďme na poslední zápas se Stěbořicemi. Popište je pro naše čtenáře.
D: Zápas dvou poločasů. Stěbořice ovládly první a my ten druhý. Výsledek mohl být i výraznější v náš prospěch. Diváci si tento šlágr kola museli užít. Dramatický průběh zápasu až do konce.
Co se dělo o přestávce, že jste najednou začali hrát úplně jiný fotbal a dokázali skóre otočit?
D: V kabině o poločase byl menší vítr a promluvili jsme si do duše. Řekli jsme si, jak hrát nemůžeme, v čem je soupeř silný a kde má slabiny. Změnily jsme styl hry, nasazení a obrat se podařil. Velkou mírou se na tom obratu podílely stylem hry i Stěbořice.
Po minulém zápasu jste se poprvé dostali do čela tabulky. Uvažujete o postupu?
D: Je to pěkný pohled a zasloužená odměna. Postup budeme řešit až při posledním zápase. Jarní část sezóny je teprve v půlce. Musíme jít zápas od zápasu.
J: Neslyšel jsem o mančaftu, který by o postupu neuvažoval, když by měl tu možnost. Takže o postupu pochopitelně uvažujeme, nicméně cesta k němu je ještě strašně dlouhá.
Kdo si myslíte, že by mohl být vašim nejvážnějším konkurentem, protože ostatní týmy v popředí tabulky na jaře moc nepřesvědčují svými výkony.
D: Výsledky mě samotného kolikrát „mile“ překvapily. Pořád ale mají první čtyři týmy z tabulky šanci urvat pro sebe první místo.
J: Když se podívám na tabulku, tak nejvážnějšího konkurenta v současné chvíli představuje Hradec nad Moravicí. Na druhou stranu si myslím, že takový Budišov ještě neřekl poslední slovo a Stěbořice s Hlavnicí nás taky mohou pěkně prohnat.
Na jakém postu se cítíte nejlépe?
D: Nejlépe se cítím určitě v útoku, ale kdybych měl zápas odehrát v záloze, nebránil bych se.
J: Střed zálohy, tam je moje místo, tam se cítím nejlíp.
Oba jste hrávali vyšší soutěž. Co Vás přimělo k návratu do Hoštic?
D: V Malých Hošticích je super parta, zázemí, které závidí mnoho klubů a svým způsobem je zde budoucnost pro fotbal. Dalším důvodem bylo studium v Brně, při kterém se těžko zvládá hrát vyšší soutěž.
J: Jednak dobrá parta, složená z drtivé většiny z místních kluků, jednak to, že doma je přeci jenom doma. Když k tomu připočteme krásný areál a divácký zájem, který je v Hošticích na okresní úroveň nebývalý, tak je to jasné.
Neplánujete někdy v budoucnu návrat do vyšší soutěže?
D: V blízké budoucnosti rozhodně ne. Tuto otázku budu řešit až po dokončení studia.
J: Návrat do vyšší soutěže v budoucnu plánuji, ale bude to už doufám v hoštickém dresu.
Kterou fotbalovou vlastnost byste si vzal od toho druhého?
D: Na Jakubovi se mi líbí technické dovednosti s míčem. Má velice dobrou kopací techniku. Mě občas míč neposlouchá, což je důvodem absencí na trénincích.
J: Určitě rychlost, ve které mám rezervy, dále tah na branku a vynikající zakončení.
Popište našim čtenářům svou kariéru.
D: Začínal jsem v Malých Hošticích jako mini žáček. Bylo mi tehdy možná 5 let. Změna přišla až okolo mladšího dorostu. Měl jsem tehdy střídavý start mezi Hošticemi a Dolním Benešovem. Tyto fotbalové léta beru jako stěžejní. V Dolním Benešově jsem ochutnal divizi mladšího, ale i staršího dorostu, kde jsem neskutečně fotbalově vyrostl. Při dovršení 18-ti let jsem přestoupil z mateřského klubu Hoštic do Dolního Benešova a začal nastupovat v divizi E za muže. Zde jsem strávil 3 a půl sezóny až do ledna 2017. Po Benešovu jsem měl nějaké nabídky od jiných klubů, ale rozhodl jsem se vrátit do Hoštic zpět.
J: Začínal jsem v Malých Hošticích. Ve starších žácích jsem zakotvil v Chlebičově, kde jsem vydržel až do dorostu. Poté následoval návrat zpátky do Hoštic. V 21 jsem odešel hostovat na Štítinu a pak do Chlebičova. Teď už zase válčím za „své“ hoštické barvy.
Jak trávíte svůj volný čas?
D: Svůj volný čas trávím většinou s přítelkyní. Chodíme spolu běhat, plavat a procházet se. Dále posiluji a všemožně sportuji.
J: Na prvním místě je jednoznačně přítelkyně Evička, dále cyklistika a hokej, který hraju jak jinak než za hoštickou Slavii, v neposlední řadě se věnuju myslivosti, která je mojí velkou vášní.