Hráč 12. kola OP Kolín, Ondřej Stoupa: Když na mě nevystřelí - neprohrajeme.

Zdravím všechny čtenáře webu Fotbal u nás. Nejprve bych rád poděkoval všem, kteří mi poslali hlas. Jak už to bývá, k fotbalu jsi mě přivedl ty, táto. Začal jsem v bečvareckém TJ SK ve věku sedmi let. Na poslední rok žákovského věku jsem zamířil do Červených Peček a Kutné Hory, kde jsem s přestávkami působil až do loňské sezóny nějakých jedenáct let. V dorosteneckém věku to bylo půlroční hostování v kolínském "MOGULU", v dospělých rok v Suchdole a rok ve Slavoji Vyšehrad. Nejradši vzpomínám na působení v Kutné Hoře, kde jsem potkal řadu trenérů, získal mnoho přátel a v podstatě se přehoupl z mládežnického fotbalu do dospělého. Do A-týmu si mě v patnácti letech vytáhl trenér Dujsík. Byl jsem mladej zobák a někteří hráči, kterým bylo v té době méně, než je mně nyní, vyžadovali, abych jim říkal PANE fotbalisto. To se v Kutné Hoře hrála 1.A. Mezi mé oblíbené trenéry patřili pan Kruliš, Roman Oliva, který měl vyhlášený "Fergusonův fén", a Ladislav David, který působil u kutnohorského béčka.

O dvě hlavy větší než všichni ostatní - to by mohlo stačit. Z levého útočníka až na levého brankáře.

V bráně to mám moc rád! Člověk se tolik nenaběhá. V Praze hrajeme malou kopanou, futsal, ... tam si moc rád zahraji, ale klucí mě neustále posílají do brány. Nemyslím si, že bych byl tak špatný hráč v poli, ale jsem prostě skvostný brankář. Jako gólman si můžu často popovídat i s fanoušky, leckdy jsou to peprné konverzace.

Mám radost, když si toho někdo všimne. V závěru poločasu vyplaval balón na hranici malého vápna a ve skrumáži někdo vystřelil, reflexivně jsem to vyrazil ven z brány na kopačky dalšímu libodřickému hráči. Stačil jsem se zvednout, přesunout a špičkou kopačky další střelu poslat za vápno. Střely, jako ta co následovala, mám nejradši. Letí poměrně dlouho, umístěná taky není nejlépe, ale brankář při zákroku může vypadat jako ligovej a ještě se ve vzduchu učesat, aby mu to slušelo na fotce :D

Asi střela v druhé půli, kdy mě hráč poslal na zem k tyčce (střela Marka Hrstky z hranice šestnáctky - pozn. red.). Vracel jsem se dozadu a musel jsem se hodně natahovat, abych ji ještě stihl vytěsnit.

Z mých oblíbených brankářů chytá už jen Buffon. Velmi rád jsem koukal na zákroky van der Sara, který chytal velmi účelně a bez kudrlinek! V dnešní době brankáři vypadají, že nevědí, jak je velká brána, a snaží se chytit i míč, co letí metr vedle. Nesmím zapomenout kutnohorskou legendu Mirka Vocela, který mi předal řadu zkušeností. Posledním mým oblíbencem je Rene Higuita. Občas se ho snažím napodobit, ale na škorpiona zatím nemám koule! :) A můj styl? Žádný nemám. Nejradši mám, když si za celý zápas chytnu tři střely do košíku a dva centry, na které nikdo nenaskakuje. Vždycky říkám klukům, když nevystřelej, nemůžeme prohrát. A taky mám rád heslo "Čím víc gólů dáme, tím víc bodů máme!"

Vzpomínám na zápas Poděbrady - Kutná Hora, kde jsem na konci hloupě pustil dva góly a my tak prohráli. Samozřejmě si dobře pamatuji své DVA divizní starty! :D

Poslední zápas? V Nučicích bude jistojistě "kvalitní" terén, který přispěje ke hře po zemi. Budeme se snažit fanoušky pobavit, nasázet mraky gólů a odjíždět s "rybníčkem" v kolonce obdržené branky! Potřebuji se přece osamostatnit na čele brankářů s počtem vychytaných nul. A Petr Jahoda vsítí 6 branek a bude králem střelců podzimu. Bodovou šňůru udržet chceme. Vsazený delfínek je sice v trapu, ale bylo by hezké celý podzim neprohrát.

Budu samozřejmě tvrdě dřít na fyzické kondici, pilovat techniku letu a pracovat na své psychice, abych byl v zápasech více koncentrovaný! Doufám, že na jaře padnou další sázky, které udrží správnou motivaci.

Sporty, fantasy četba a PC.

Doufám, že se nikdo neurazí... Přijde starej domu, tam něj čeká ženuška se slovy: "Miláčku, dnes jsem si pro tebe oholila mušličku. Víš, co to znamená?" Starej odpoví: "Vim, že bude zase ucpanej odpad!"

Taky díky a sportu zdar, čutálisti! SKB!