Gratuluji k zisku hráče kola. Co to pro vás znamená, krom toho, že se klubová kasa díky tomu již popáté rozrostla?
Je super, že se nám daří tak často vyhrávat tuhle anketu. To svědčí hlavně o naší dobré partě v kabině. Už popáté? To bude skvělá dokopná (smích). Důležitější než tahle moje soukromá výhra je ta, která znamenala 3 body.
Dle trenéra Martina Havla byla v zápase s Kameňákem vaše defenziva poměrně vytížená a její činnost klíčová. Jak jste samotné utkání viděl vy?
Zápas jsme začali dobře a prvních 15 minut jsme měli převahu. Pak nás, ale pomalu soupeř začal přehrávat. Ve druhém poločase se trenérovi povedlo střídání! Hanzi se celou noc připravoval v hospodě u Králů a bylo to znát. Po 15 vteřinách na hřišti se ukopl na zadní tyč a vylo to 1:0. Tradičně nám vedení vydrželo 3 minuty. Před koncem poslal Lojza bezzubý centr (smích), přesto se Brus dokázal prosadit a konec už jsme ubránili.
Čeká vás teď zápas na hřišti trápícího se Chlumu. Co od tohoto utkání očekáváte?
Jasnou výhru. Nic jiného nebereme, protože všechno ostatní je ztráta. Ale zápas to nebude snadný. Soupeř se bude chtít konečně doma chytit a odskočit Vyššímu Brodu.
Jaká je vaše fotbalová kariéra a v kolika letech jste s fotbalem začínal?
Začínal jsem asi v 7 letech v Horní Stropnici. Na jeden rok v dorostu jsem si odskočil na Nové Hrady a teď už čtvrtý rok hraju v Olešnici. Jsem rád, že jsme sem s Hanzim přišli. Je tu skvělá parta lidí, i když to na hřišti někdy zaskřípe, v hospodě se to urovná. A hlavně nás tu drží specialita Ondry Husů, jeho proslulé brambory, které vždy připraví na neděli po dokopné (smích).
Jaký je váš oblíbený klub a fotbalový vzor?
Tak klub jedině SK Slavia Praha, přes to nejede vlak. Žádný vzor nemám, ale mám rád hráče co umí rozdat a taky přijmout, žádné uplakánky.
Začátkem sezóny se v Olešnici rozšířila enkláva stropnických odchovanců. Proč je podle vás Olešnice tak lákavou destinací? A co naopak vede stropnické hráče k poměrně hojnému odchodu?
Je fakt, že nás tu ze Stropnice za chvilku bude víc jak místních (smích). My jsme odešli hlavně proto, že jsme se nescházeli na tréninky a tak nějak to měli všichni na háku. Proč odešli mlaďoši to nevím, ale zeptám se (smích). Proč je Olešnice oblíbená? Jak jsem už řekl, je tu skvělá parta, hraje se tu 1.B a není to ani nějak moc daleko. Pivo tu taky není špatný, ale až naučím kluky pít Budvárek, tak to bude bez chyby (smích).
Utkvěl vám v paměti nějaký zápas na který jen tak nezapomenete?
Asi poslední zápas co mi tak nějak uvízl v paměti je z loňské sezóny. Hráli jsme v Kardašce, já přijel 5 minut před výkopem a už v 7. minutě jsem se radoval. To byla moje první haluz v zápase. A povedla se mi ještě jedna chvilku před koncem. Góly moc krásy nepobraly (smích), ale já jich moc nedávám a tak se mě líbily...(smích)
Jaké jsou vaše koníčky, když se zrovna nevěnujete fotbalu?
Hodně času trávím v práci. Což se přítelkyni moc nezdá (smích). Pak se věnuji samozřejmě jí. Občas si zahraji tenis, ping-pong a přes den zimu hrajeme s klukama sálový fotbal. A s klukama sem tam zajdeme na pivo a někdy se to protáhne i na pár dní (smích).
Na jakého soupeře se nejvíce těšíte? A na jakém hřišti naopak hrajete nerad?
Těším se na Sviny, to je teď takové naše největší derby. Nikde nehraji nerad, protože se na každý zápas těším.
Chtěl byste něco vzkázat spoluhráčům, přátelům, rodině... prostřednictvím fotbalunas?
Poděkování patří všem fanouškům, kteří na nás chodí. Rodině, že mi umožnili s fotbalem vůbec začít a zůstat u něj. A také přítelkyni za to, že chodí na zápasy a toleruje po zápasovou klubovou poradu, která mnohdy končí až v nočních hodinách. Ale pro zlepšení naší hry a dosažení lepších výsledků je nezbytná (smích).