Hráč 7. kola OP Kolín, Tomáš Novák: Rád vzpomínám na všechny lidi okolo fotbalu, které jsem potkal

Zdravím fanoušky fotbalu (toho na Kolínsku obzvláště!), všechny Jevanské a samozřejmě i čtenáře a přispívatele webu fotbalunas.cz! :) Viděl bych několik příčin, a sice malé povědomí o webu jako takovém a dále pak fakt, že ne všichni hráči a lidé do fotbalu u nás zapojení, jsou aktivní na sociálních sítích a webu obecně. Za sebe mohu říci, že jsem se o Vás pořádně dozvěděl až někdy v průběhu minulé sezóny. O to více mě však těší progres, který jste zaznamenali viz. tato anketa, tipovací soutěž apod. a i celkově rostoucí popularita této stránky. Připomíná mi to projekt http://www.fotbalpraha.cz/, kde je např. na krajské úrovni možné sledovat videa vstřelených branek apod. Tedy jen tak dál.

Web jsem v posledních několika týdnech zevrubně prozkoumal a má mnoho funkcionalit, o kterých možná mnoho návštěvníků ani neví. Možná by pomohlo nějaké kratší instruktážní video někde na home-site o tom, co všechno web umí (hodnocení zápasů, hráčů, hřiště, kiosku...). Např. pro osobu trenéra by jej šlo naprosto ideálně využít pro sledování veškerých statistických údajů, zaznamenávání formy jednotlivých hráčů apod. Pokud se lze nějakým způsobem dostat k historickým datům, bylo by určitě zajímavé sem tam na webu najít nějaký článek o historii, osobnostech nebo nějakých statistických údajích (nejvíce vstřelených branek v historii, odehraných zápasů...). Takhle spatra mě hned napadá např. článek o výjimečné generaci nučických fotbalistů jako Milan „Držka" Zápotocký, Radek Adam, Jaroslav Bečvařík St. a Josef „Kamyk" Jícha (budiž mu země lehká), tedy týmu, který více než 10 let strašil každého soupeře na kolínských trávnících. Jsem si jist, že každý z klubů by tímto způsobem rád ten svůj zviditelnil.

Jak už zaznělo výše, je mi čerstvě 31 let a pocházím z malebné vísky jménem Oleška. Každý určitě slyšel například o Praze u Olešky. Vesnice jako taková donedávna travnatou plochu vhodnou pro fotbalové radovánky neměla, bylo tam jen asfaltové multifunkční hřiště, na kterém jsem ještě v předškolním věku úplně poprvé kopnul do míče. Mohl za to můj velký kamarád Jan „Oťas" Vedral, který v té době začal kopat do míče v nedalekých Nučicích a dodnes tam v zadních řadách tvrdí muziku. Začínat tam však registrovaně nemělo valný smysl, jelikož již v té době jsme stavěli dům v Dobrém Poli. Volba tedy padla rovnou na podobně vzdálenou Kouřim. V místním TJ v té době měl pod palcem přípravku a žáky na starosti pan Ladislav Jasenovský spolu s panem Pavlem Pokorným (budiž mu země lehká), kteří spolu vychovali celou řadu vynikajících fotbalistů a místních legend mj. Miloše Čápa nebo současného lídra kouřimské útočné vozby Martina Snížka. K nim jsme jako o něco mladší generace vzhlíželi. BTW: Loni na podzim proti nám oba nastoupili a byli hlavními strůjci vítězství 1:0. S kratšími přestávkami v Nučicích, Kolíně a Kostelci n. Č.l. jsem tam vydržel prakticky až do konce dorosteneckého věku a zažil tak i začátek spanilé jízdy A-týmu, která se ještě před loňským návratem do okresního přeboru zastavila až v A-třídě. Kdykoliv Kouřimí projíždím, vybaví se mi oslavy postupů, zážitky ze soustředění. Zkrátka na ty časy mám jen ty nejlepší vzpomínky. Z důvodu stěhování zpět do Olešky a snazšího dojíždění kvůli vysokoškolskému studiu následoval přesun do Kostelce nad Černými lesy, který se v té době snažil omladit mužstvo. Zde jsem vydržel až do šestadvaceti a pravděpodobně bych tam hrál ještě dnes, nebýt strategického rozhodnutí klubu zaměnit hlavní travnatou plochu za umělý trávník. To se totiž výrazně negativně podepsalo na mém zdraví a přišlo první vážné zranění kolene. Po operaci mi doktor sdělil, že pokud se fotbalu chci ještě dál věnovat, bude nutné začít hrát opět na přírodní trávě. Po pokusu o návrat a následné další operaci bylo jasné, že to opravdu jinak nepůjde, když svůj dlouhodobý zájem vyjádřili Jevany, kam se mezi tím přestěhovala moje máma. Přesunu do Jevan jsem nikdy nelitoval, nicméně kostelecké jádro bylo plné skvělých lidí, se kterými jsem zažil také úžasné roky. Litovat jsem vlastně ani nemusel, jelikož někteří se ke mně později připojili právě v Jevanech.

V den 25. narozenin jsem si ještě v kosteleckém dresu při mistrovském utkání přetrhl křížový vaz a rozdrtil vnitřní meniskus. Začal ubíjející kolotoč operací, rehabilitací a návratů. Jevany mě bez váhání a jakékoliv jistoty, že si ještě vůbec někdy kopnu do míče, vykoupili, a postupně začaly budovat mužstvo, které je reprezentuje dnes. Já jsem zkraje angažmá prodělal další dva zákroky, ale i tak jsem stihl návrat na první utkání fantastické sezóny 2013/14 a následný postup do okresního přeboru. Právě v té sezóně se začala rodit kostra mužstva v čele s brankářem Tolstikovem, Filipem Jáskem, Pavlem Krákorou, Jiřím Koulou a Jardou Bečvaříkem ml.. Od té doby jdeme jako tým stále nahoru. Kádr vhodně doplnili další fantastičtí borci jako Krejčíkovic kolonie nebo David Končický, Jan Popelka a Zdeněk Čechák, kteří zde znovu získali chuť do fotbalu a já si strašně užívám, že toho všeho mohu být součástí. Občas se uprostřed zápasu přistihnu, že jsem přestal hrát a v úžasu pozoruji, co moji spoluhráči vykouzlí za fotbalovou nádheru, viz. Radek Krejčík a jeho bomba z rohu nůžkami přímo do vinglu ratbořské brány během jarního souboje nebo paráda podobně těžkého kalibru Jirky Kouly z letošního 6. kola proti Krakovanům. Jevany fotbalem žijí, diváci chodí ve vysokém počtu a každý zápas nás ženou dopředu. Skvělou atmosféru uvnitř týmu drží celý realizační tým, ať jsou to bombarďáci Roman Marušák (trenér), Petr „Pacient" Moravec, který kvůli nám nejednou sundal kopačky z pomyslného hřebíku, naskočil a rozhodl zápas, kluci ze staré gardy, rodinní příslušníci a v neposlední řadě jevanští patrioti. Opravdu hodně lidí přispívá svou „troškou do mlýna", což se mimo jiné odráží i na neustále se zlepšujícím zázemí. Za mě je asi jediným negativem to, že jsme poměrně rozptýleni po kraji a není úplně jednoduché se sejít a odtrénovat v rozumném počtu. To se například ukázalo v přípravě i úvodním kole sezóny (viz. domácí katastrofa s Bečváry), paradoxně to ale nemá vliv na soudržnost týmu. Snad poprvé v životě zažívám, že se někdo neuráží, když je vystřídán nebo naopak nenaskočí. Jak říkám, užívám si to.

Na bránění mě nikdy moc neužilo, přestože tu i takové pokusy od některých trenérů byly. Nemám na to buňky. Za posledních pár zápasů jsem se v defenzivě angažoval výrazně pouze jednou a byla z toho asistence na branku Novotného z Krakovan. Soupeř drží míč a obléhá naše vápno, ale já už přemýšlím, kam se asi odrazí míč, abych tam byl a mohl se vydat směrem k tomu soupeřovu. Jak kdysi prohlásil v dobách kouřimské přípravky po mém prvním gólu prohlásil pan Jasenovský: „Víš co? Ty už se soustřeď na jen to, abys trefil bránu." Pravdou ale je, že v dospělém fotbale tak nějak neustále pendluji mezi pozicí útočníka levého křídla. Dříve mi to vadilo a celkem jsem se tím užíral, ale časem jsem si zvykl. V útoku máme velice nebezpečnou dvojici Koula - Popelka, která je objektivně kvalitativně jinde, a stylem hry, který praktikujeme v Jevanech, jsem na křídle platnější. Přesto se k zakončení dostávám poměrně často.

Zejména v žákovských letech mi to tam opravdu padalo často. Problém mi ale vždycky dělal první rok po přechodu do vyšší věkové kategorie. V Kostelci ze mě jednu dobu trenéři chtěli udělat defenzivní štít a dopředu jsem se na nějaký čas v podstatě přestal dostávat. Střelecké štěstí se pak vrátilo v posledních dvou letech před zraněním, kdy se se mnou zase začalo počítat dopředu. V Jevanech už jsem pár branek dal. Do šancí se pravidelně dostávám a zcela nepokrytě přiznávám, že být co k čemu, tak končím s dvougólovým zápisem zápas co zápas. Proto mám tedy mnohem blíže k označení spalovač než kanonýr. Ač pravák trefuji se mnohem častěji levou nohou. Zcela výjimečně zavěsím i hlavou, ale to se u nás v Jevanech obecně stává velmi zřídka. Nejlépe si pamatuju na úplně první soutěžní gól v žákovském věku proti Bečvárům na jejich hřišti. Skóroval jsem po sólu přes několik protihráčů a zavěsil nártem pod břevno. Jako dneska také vidím z téže doby zápas proti Nebovidům, kdy zacinkalo 9x v jednom a témže utkání, což je dodnes můj osobní rekord, nb na jeden šestigólový záznam z Kostelce. Nejvíce mi ale utkvěly dvě branky. Obě padly do sítě Českého Brodu, což byl v dobách mého působení v Kouřimi jeden z největších rivalů. Jeden jsem dal přímo z rohu, to byla poslední sezóna ve starších žácích, a druhý z vlastní poloviny někdy v dorosteneckém věku.

Třetí branka padla velmi podobně jako ta první, kdy jsme využili toho, že nučická stoperská dvojice má tendenci se nechat strhnout pohybem do kraje. Tentokrát však se mnou zůstal předstoper (hráč číslo 4 s Jágrem na hlavě), který mě v době, kdy jsem se pro přihrávku do otevřené obrany rozbíhal, držel za dres. Zaslechl jsem nějaké výkřiky, ale situaci jsem dohrál, což je věc, kterou nám trenéři omílají dokola a před každým zápasem. Netroufám si soudit, zda o offside šlo či nikoliv. Pokud byla situace vyhodnocena chybně, pak je mi to líto, ale mému zakončení šlo úplně bez problémů zabránit, kdyby domácí brankář pokračoval ve vyběhnutí. Zápasy proti Nučicím jsou vždy velmi vypjaté. Nikdo si nic nedaruje, ani na hřišti ani v hledišti. Na hlavního rozhodčího i jeho asistenty na čarách je vyvíjen obrovský tlak. Upřímně řečeno obdivuju každého, kdo je ochotný do úst píšťalku nb do ruky praporek vzít. Já bych to nedal, a z toho důvodu se nehodlám vyjadřovat k jiným sporným momentům, které dopadly ve prospěch domácího mužstva. V utkání se střetla dvě naprosto odlišná pojetí herního stylu a nikdo se zdravým rozumem nemůže tvrdit, že jsme utkání vyhráli díky přízni rozhodčího.

Pro nás se jedná o třetí derby a tedy opět poměrně nečitelný zápas. Vzhledem k počasí nás čeká těžký terén, který by mohl vyhovovat spíše hostům. My se navíc potýkáme s početnou marodkou, ale hrajeme doma a jsme na vlně, takže přijímáme roli favorita. Kluci od Lechova kamene mají velmi dobrý tým a šestigólový příděl z jara byl způsoben spíše absencemi na straně hostí a naší efektivitou, než že by reflektoval skutečný kvalitativní rozdíl mezi oběma mužstvy. V sobotu nás čeká úplně jiné utkání.

Největším překvapením je z mého pohledu asi pozice Zásmuk, u kterých jsem asi nejen já čekal, že se 100% budou pohyboval do pátého místa. V uplynulé sezóně nás dvakrát porazili a čekal jsem, že budou míchat kartami i letos. Nečekaně dobře se také daří týmu Libodřic, ale pokud vím, tam se výrazně posilovalo. Naopak po prvním kole, kdy jsem na vlastní kůži zažil elán, fyzickou připravenost a dle mého názoru i nacvičený způsob hry týmu Bečvár, pro mě jejich dosavadní výsledky žádným překvapením nejsou. Výkon, kterým se u nás prezentovali, v dosavadním průběhu soutěže jen a jen potvrzují.

Velkým koníčkem a zároveň významným žroutem času je moje zaměstnání. Pracuji jako Account manager pro LEGO Group, čehož si náležitě považuji a hrozně mě to baví. Ze sportu je to právě fotbal, co mi vyplňuje volný čas aktivně i pasivně. Jsem velkým fanouškem Sparty, Manchesteru United, FC Barcelony, Juventusu Turín, Hajduku Split a SK Vyžlovka. Pokud čas dovolí, snažím se tedy sledovat veškeré dění okolo zmíněných klubů. Dále je to běhání a pozvolna se opět propracovávám zpět k jízdě na kole. Běžky a Paddle-boarding jsou pak sezónními sporty, ke kterým jsem přičichl spíše v poslední době a rád bych se jim v budoucnu věnoval více. Dále trávím čas sledováním filmů a seriálů (sleduju snad každý seriál, co existuje), no a tu a tam se také kamarády zajdu „ovínit" někam „za písničkou". Je tu ještě jedna záliba a sice street-dance. To však pouze jako divák, kdy držím palce říčanskému Teamu GJ. Cestování je pak asi takový poslední významný koníček, kterému jsem se dosud věnoval spíše v souvislosti s prací, nicméně letos v květnu jsme s přítelkyní projeli na paddle-boardu část Benátek a na přelomu listopadu a prosince nás čeká baťůžkářská tůra po Vietnamu.

Na vtipy mě vpravdě moc neužije, ale na facebooku a instagramu sleduji stránku trollfootball a tam se člověk milující humor s fotbalovou tématikou opravdu pobaví. Nedávno jsem tam četl následující: Q: Why don't they drink tea at Anfield? A: Because all the cups are at Old Trafford. Snad jsem tím neurazil před nadcházejícím soubojem FC Liverpool vs Manchester United fotbalového Boha a Ibra a spol. přivezou domů na Old trafford všechny tři body a ne žádný výprask.

No, a závěrem děkovačka, tedy: Všem, kdo v anketě hlasovali (rodina + přítelkyně, spoluhráči, dogs apod.). Opravdu si toho moc vážím! Mým spoluhráčům za to, co předvádějí na hřišti, a za fantastickou atmosféru v kabině i mimo ni! Za celý náš tým všem lidem motajícím se okolo Jevanského fotbalu. Ať je to vedení v čele s panem Lahodou, které nám vytváří fantastické podmínky, nebo diváci, díky kterým jsme v podstatě všude doma, obec apod. A vůbec Všem lidem, kteří se na chodu fotbalových soutěží Kolínska jakkoliv podílejí. Váš web samozřejmě nevyjímaje!