Hráč 3. kola OP, David Mical: Už vím, že pro mě je nejlepší brána

K fotbalu mě přivedl můj táta, vzal mě poprvé na trénink do fotbalového klubu SK Viktoria Lom, který v té době trénoval. Bylo mi sedm let a ten tým měl pouze jednu kategorii, kterou mohli hrát hráči do osmnácti let. Takže já jsem vlastně začínal s kluky, kterým bylo třeba i o osm let více a hrál jsem proti takhle starším samozřejmně. No, co si budeme povídat, první zápasy můj táta hodnotil tak, že jsem na hřišti hledal čtyřlístky :D. Postavil mě někam na kraj zálohy, mě se pak v jednu chvíli začínal líbit post brankáře a tak jsem si několikrát vlezl na tréninku do brány proti těm starším spoluhráčům, kterým bylo jednou tolik jak mně. Byl jsem malý prcek a oni to na mě prali o sto šest a jenom koukali a smáli se, jak jim to chytám a skáču. Vlastně pro mě to bylo, jak když na mě stříleli dělobuchy :D. Pak v osmi letech jsem šel do Litvínova, tam, odkud pocházím a tam jsem vlastně začal (dá se říct) teprve s fotbalem. Od přípravky jsem byl v pěti klubech: Litvínov, Blšany, Žatec, Kryry, Lom, před rokem ještě v Hradištku a od nové sezony už jsem hráč Žíželic. Co se týče toho, kde jsem byl nejvíce spokojený, tak jsou to jednoznačně Blšany a na to se nikdy nedá zapomenout. Ta vesnička s takovým fotbalovým zázemím a všemi těmi vymoženostmi, které tam byly... No, bylo to něco krásného, na Blšany opravdu nikdy nezapomenu a mrzí mě, jak dopadly. Asi před dvěma týdny jsem jel zrovna kolem těch Blšan. Tak jsem vjel přímo do areálu a nedalo mi to - šel jsem se projít po tom hlavním hřišti, kde se hrála 1.liga a to hřiště je stále neuvěřitelné, fakt nádhera.

Fotbal byl vždy u mě na prvním místě, nikdy žádný jiný sport pro mě neměl větší váhu než fotbal. Rekreačně jsme chodívali hrát třeba po tréninku tenis, ten mám moc rád, takže když je příležitost, tak si ho jdu zahrát. A proč vlastně fotbal?? Už to tak v naší rodinně je asi dané, jinak to dopadnout nemohlo. Zkrátka jsem musel být po dědovi a tátovi :D :D

Do brány jsem se dostal až jako mladší žák. Celou přípravku jsem projel jako hráč v poli. Příšlo to tak, že náš brankář si na tréninku zlomil ruku a mě bavilo chytat. Jít si tam třeba stoupnout na tréninku. Tak volba byla jasná. Půjdu další zápas do brány. Do konce sezóny zbývaly asi tři zápasy a nás od příští sezóny měl převzít jiný trenér. Ten se na ty zápasy chodil dívat a viděl mě chytat. Když přišel na začátku sezóny za mnou a říká mi, že mě viděl chytat a že chytat musím, že mě chce do brány, tak jsem to konzultoval s dědou a děda jako celoživotní brankář neměl jinou odpověď než - jedeme koupit rukavice a budeš chytat :D Takže od té doby jsem v bráně.

Ano. Byl jsem až do teď hráč Litvínova, pocházím přímo z Litvínova. Do Kolína jsem přišel za prací, chtěl jsem zkusit jít někam dál od rodného města a zkusit být sám za sebe a něco si sám vybudovat. U nás jsem byl stále zvyklý, že mi rodina furt vše dává. Toho si samozřejmě moc vážím, mám skvělou rodinu, ale zkrátka jsem si chtěl vybudovat něco sám a proto jako jediný z rodiny jsem odešel takhle daleko. V Kolíně žiji už čtyři roky.

Přesně tak, před touhle sezónou jsem byl v Hradištku, jestli se nepletu rok a půl. Do Hradištka jsem šel s tím, že bych chtěl hrát střed zálohy a tak jsem teď hrál rok a půl v poli. Po skončení sezóny se jednalo, jestli zůstanu nebo ne. Litvínov měl nějakou představu, kolik by za mě chtěl, bohužel domluva nebyla na místě a proto já jsem to musel nějak řešit. Naskytla se mi příležitost jít do Žíželic jako brankář. Já jsem si v tu chvíli říkal - přeci jsi brankář, to ti jde nejlépe. A když jsem to konzultoval s lidmi, kteří mě jako brankáře opravdu znají a říkali mi ty jsi přeci brankář, tak jsem se nerozmýšlel dlouho. Měl jsem jasno, že chci zase být zpátky v bráně a teď už vím, že už nikdy nebudu chtít jít do pole. Každopádně - chtěl bych i touhle cestou poděkovat Hradištku za pěkně strávený půl rok se všemi těmi lidmi, protože všichni byli moc fajn a já na všechno můžu vzpomínat jenom v tom dobrém. V Žíželicích jsem moc spokojený. Jednak že jsem zase v bráně a mám ještě větší chuť chytat než dříve a také proto, že je skvělá parta. Vždy máte takový divný pocit, když jdete do nového týmu, ale pár kluby jsem už prošel a tentokrát jsem se toho nebál. Myslím, že se spoluhráči jsem si sedl dobře a že mě mezi sebe hnedka přijali. Za to jim chci poděkovat.

Máte pravdu, první zápas nevyšel, dostali jsme pěknou facku :) Ale myslím si, že díky této prohře je vše teď jinak. Už po zápase v Krakovanech jsme si řekli, že tohle už není III. třída a je potřeba k tomu tak přistoupit. Musím říct, že v dalších dvou kolech to na výkonu bylo rozhodně vidět a jsem za to moc rád. Tak určitě bychom chtěli předvádět hezký a atraktivní fotbal, aby se na to dalo koukat a aby naši fanoušci byli spokojení, protože fanoušky máme skvělé. Určitě bychom se chtěli zkusit umístit co nejvýše, bude ale záležet na našich výkonech. Já věřím, že když budeme hrát tak jako poslední dva zápasy, tak můžeme hrát s každým. Jak na tom budeme bodově a na jaké místo to bude stačit, to záleží jen na nás a uděláme vše pro to, aby to bylo co nejvýš.

Poslední utkání v Kouřimi nezačalo vůbec dobře. Asi ve dvacáté vteřině mi vymetl útočník šibenici :D A to jsem si řekl v tu chvíli - no, tak tady to bude dneska asi pěkný :D Naštěstí se nám rychle povedlo odpovědět (vyrovnat). Nějakou šanci jsem tam asi snad chytil. První gól snad asi chytat ani nešel :D, druhý jsem chytil první střelu útočníka, ale na dorážku jsem byl bohužel bezmocný, ale třetí gól mě mrzí. Ten jde za mnou, jelikož jsem čekal centr od útočnika, který byl už ve vápně v mé blízkosti. Tak jsem se připravil na centr a on si toho zkušeně všimnul a našel skulinku na přední tyči. Tam prostě nemůžu dostávat takhle góly, takže třetí gól jde za mnou.

Očekáváme hodně těžké utkání, určitě s velkou bojovností z obou stran a samozřejmě - jedeme tam vyhrát!

Co se týče sledování hráčů z ostatních klubů třeba podle statistik, tak to se musím přiznat, to moc nesleduji. Většinou to poznáte na hřišti během pěti, deseti minut, kdo vám bude asi zatápět :D

Mezi moje koníčky mimo fotbal patří rozhodně tenis a squash. To, když můžu a je s kým jít, tak jdu. Rád poznávám nová místa, kde jsem ještě nebyl. Když mám opravdu volno, tak se snažím někam vyrazit, abych přišel na jiné myšlenky a odreagoval se. V posledním období se mi to moc nedaří, nemám skoro vůbec čas. Tak snad se nějaká ta chvilka najde a někam vyrazím zase.

Co se týče vtipů, tak těch moc v hlavě nemám a vypravěč vtipů jsem úplně špatný. Ale jeden mi nedávno, když jsem byl v Litvínově, říkal kamarád, kterého jsem viděl po delší době: Potápěč se potápí a asi za půl hodiny vyplave s vyděšeným výrazem ve tváři. Kamarád se ho ptá: "Co se stalo, snad jsi nepotkal žraloka?" Potápěč odpoví: "Ne, ale potopím se 50 m pod hladinu a na dně sedí Vietnamec a prodává kyslík."