Hráč 22. kola OP, Lukáš Kadeřábek: Mohl jsem hrát s Rosickým.

Tohle si už vážně vůbec nepamatuji, ale mohlo mi být tak sedm let. Jiný kolektivní sport v okolí nebyl, takže jsem neměl na výběr a začal hrát fotbal. Nyní bych volil už jinak, protože mám z fotbalu jenom zranění. Asi jsem poleno a dělám si to sám :)

Začal jsem v blízké vesnici Tuchoraz. Volba byla jasná. Hrál zde bratr a bratranec a nemalou stopu tu zanechal i můj otec Petr Kadeřábek (známý jako Jim). Poté jsem se odstěhoval na rok do Londýna. Zde si mě na jednom turnaji vyhlídli skauti z Arsenalu. Takže jsem měl to štestí a možnost hrát za žáky tak velkého a znamého klubu. Zde jsem strávil jenom jednu sezónu. Bohužel mi spoluhráč při tréniku ošklivě zlomil nohu u kotníku a já musel s fotbalem skončit. Byla to obrovská škoda, protože jsem měl možnost dostat se do velkého fotbalu. Tak jsem se tedy zase vrátil zpátky do ČR, kde jsem si musel dát od sportu pauzu. Pak přibližně v deseti letech jsem se zase vrátil k fotbalu, ale už jenom na vesnické urovni :). A Nučice? Mám zde kamarády a chtěl jsem zase jednou udělat změnu, ale bohužel v příštím ročníku zde asi nebudu moci pokračovat. Odstěhoval jsem se do Prahy a cestování zabírá moc času.

Vždy jako obránce, ale nikdy jsem to nechtěl hrát. Je tam vidět skoro každá chyba. Útočník když něco pokazí, tak se zas tak nic neděje, je za ním ješte spousta hráčů, co to uhasí. Ale obránce už tu chybu udělat nesmí. Jsem i docela vysoký, takže mám velkou výhodu ve hře ve vzduchu a mám velkou fyzičku. Dokážu taky dost dobře nakoupnout spoluhráče do párku :D. Taky vím kam útočníka štípnout a tím ho rozhodit. A slabiny? Těch je tolik že by se to sem ani nevešlo.

No abych řekl pravdu, moc krásný pohled to nebyl. Oba týmy hrály docela žumpu. Teda přišlo mi to tak ze hřiště, nevím, zda divák z tribuny viděl něco jiného. I když bylo velké vedro, hrálo se mi dobře. Sice jsem se potil jako dveře od chlíva, ale raději vedro než zima. Gólová akce byla uchvatná, jako z fotbalové učebnice. Začalo to tím, že si mě trenér zavolal k lavičce a povídá: "K...a Lukáši, jdi dát uklidňující gól. Potřebujeme trochu uklidnit hru". Moc se mi do toho ale nechtělo, protože pak jsou na mě útočníci a záložníci naštvaný, že jim beru slávu. Ale trenér řekl "dej góla", tak jsem tedy poslech. Vzal jsem míč od našeho vápna. Jedna klička, druhá klička, třetí, čtvrtá, stále jsem postupoval s míčem. Poté mě ale zezadu sjel protihráč tvrdým, ale velice účinným skluzem. Nastala tedy standardní situace asi 50 m od brány. Už ani nevím, kdo se k ní postavil, ale já šel před bránu čekat na krásně načechraný balón. Ten nakonec přišel. A já napůl stehnem a napůl podbříškem vstřelil gól. Diváci byli u vytržení. Co si pamatuji, několik jich vběhlo přímo na hřiště a do půl těla pobíhali dokola a slavili. Poté nastala pauza, protože se všichni museli zase uklidnit a hlavně při mém gólu jsem touto ránou roztrhl síť a musela se opravovat. Jinak chci dívkám vzkázat, že jsem se při vstřelení gólu nijak nezranil a vše funguje, jak má :)

Jak jsem už psal, moc góly nechci dávat, dělá to v týmu zle :) A hlavně se za góly platí tzv. pokuty, prostě něco do kasy. A v dnešní době je každá koruna dobrá :)

Nejraději jezdím na horském kole. Jinak ve volném čase pomáhám všem potřebným. Jsem holt dobrý člověk a mám srdíčko na správně straně.

Přehled o tabulce nemám, soustředím se jenom na naše výkony. Ale vypadá to, že Třeboule to už asi nezachrání.

Denis Bergkamp. Měl jsem s ním možnost se setkat a dokonce i kopnout. Byl to pašák. Strašně šikovnej fotbalista a i vtipálek. Thiery Henry. Převzal štafetu po Bergkampovi, který už postupem věku nebyl tak dobrý.

Skupinou projedou jako nůž nizkotučným máslem. Ale poté bude záležet, koho dostanou.

Zde není nikdo můj favorit. Chtěl bych vidět ale kvalitní finále.

Když jsem vedl hráče Arsenalu na hříště, když zrovna hráli s Barcelonou. A mohl jsem se s nimi dokonce i vyfotit. A proč jsem se na hřiště dostal právě já? Protože na tréninku byla soutež, že kdo z pěti střel nejvícekrát trefí tyč, bude nastupovat a hráči A týmu. A já vyhrál :)