ROZHOVOR S HRÁČEM 21. KOLA III. třídy sk. A, okresu Vyškov 2015-2016 Marianem Potěšilem

Tak asi jako každý malý kluk moji generace i já začal čutat fotbálek už snad ve školce ať už na hřišti nebo ve třídě. Jako dnes si ale pamatuji fotbalové MS 86 v Mexiku. To mě bylo osm let a s očima přilepenými na tenkrát ještě černobílou obrazovku, jsem hltal Maradonu. Tehdy mě ale učaroval brankář Nery Pumpido! Naštěstí mě ale nebavilo stát jen v bráně a mnohem radši jsem hrál v poli. Jsem rodilý Hradečák a jako kluk jsem bydlel nedaleko Hradce a tak jsem se závodním fotbalem začínal v Sokolu Dohalice v žáčkách. Pamatuji si svůj úplně první zápas. Hrálo se proti Lokomotiva Hradec Králové a já jako malý capart naběhl na hřiště mezi o hlavu větší protihráče a o poločase jsem brečel, protože se mě moc nedařilo. V druhém poločase jsem dal gól, vyhrálo se 3:1 a já byl nešťastnější fotbalista na světě. V žáčkách nás trénoval Pavel Čížek, naučil nás základy fotbalu a byl na nás přísný, za čož jsem mu s odstupem času moc vděčný, (jako i všem pozdějším trenérům). Další můj klub byl SKP Spartak Hradec Králové, kam jsem šel vlastně do dorostu ještě jako žák. Tam jsem byl asi rok a působil jsem ve třetím týmu tohoto tenkrát prvoligového klubu. Tady bylo trenérské duo Míra Chalupa a p. Jánský. Tady jsem poznal co je to tvrdý trénink. Trénovalo se čtyřikrát týdně a o víkendu min. jeden zápas. Dodnes mě tuhnou nohy když jedu v Hradci Králové okolo stadionu „pod Lízatky“ a vzpomenu si jak jsem v zimní přípravě běhali na tribunách do schodů s parťákem na zádech. Po roce jsem přestoupil do SLAVIE Hradec Králové, do mladšího dorostu, kde nás trénovali pánové Musil a znovu Pavel Čížek z mateřského klubu.Čas od času jsem naskakoval i za tým staršího dorostu kde jsem se potkal s Markem Kuličem který v té době působil ve Slávce Hradec Králové (Marek byl už tenkrát pan Fotbalista a později to ještě mnohokrát dokázal). To už jsem začal chodit na střední školu v Hlušicích a bylo štěstí že na škole byli jak učitelé tak vychovatelé taky zapálení fotbalisti. Jak ředitel p. Blažej tak hlavně Milan Hamáček (super chlap) který koučoval školní tým. Byli jsme dva roky mistři republiky v středoškolské halové kopané. Super zážitek!!! Po škole jsem nastoupil na vojnu (to je to co dnešní mlaďoši vůbec neznají) a po vojně mě život nasměroval z Hradce Králové sem na Moravu do Vyškova. K fotbalu jsem se nevrátil. Byli jiné důležité povinnosti. Láska,rodina,dům atd. K fotbalu jsem se vrátil až v třicetipěti letech, kdy jsem si čas od času jezdil do Hradce Králové zahrát s kamarády z mládi za B tým mateřského klubu. Další rok se tam znovu otevřel dorost a místo B týmu se zřídila Stará garda. Bohužel v té době tragicky zemřel můj kamarád a spoluhráč z dětství David Marek (hraju i pro tebe kamaráde) , který B tým trénoval. Nějaký pirát mu nedal na silnici přednost. Tak jsem rád využil s kamarádem Rendou Prokopem možnost jít si alespoň zatrénovat do nového prostředí v Komořanech. Poznal jsem tu skvělou partu,která táhne za jeden provaz a fotbalem se hlavně baví. To platí nejen o hráčské kabině ale i fanoušcích lidech v obci. Na to navážu i s odpovědí na tvůj dotaz o fotbalových cílech. Chci se hlavně fotbalem bavit a pokud mě to zdravíčko dovolí tak i předávat své fotbalové zkušenosti našim mladíkům. (Jednoho žáka už mám, Lukáše Brtníka jsem přes zimu změnil z cholerika na klidného, pro tým ještě víc prospěšného hráče)

Fotbal mám rád protože dokáže být strašně krásný a i krutý zároveň. Je to týmová hra, kde se tmelí parta. Navíc tato hra nic neodpustí. Musí se makat na hřišti celou dobu. (to jsme si vyzkoušeli nedávno v Kučerově, kde jsme pos….. co se dalo a domací si výhru zasloužili) Od žáčků jsem prošel přes post stopera,pravého záložníka až na svůj nejoblíbenější post středního záložníka. Tenkrát se hrálo klasických 4-3-3. Vždy mě bavilo hrát dopředu a rozdávat přihrávky do ulic útočníkům a střílet z poza vápna. Nyní mě náš tréňa Pavel Svoboda nejvíce využívá na postu defenzivního záložníka,kde po mě chce bávat balony z prvního doteku na své spoluhráče. Ale jsem schopný hrát asi kdekoliv mimo obrannou čtyřku. Na hřišti si nejvíc asi rozumím se svým „fotbalovým synkem“ Lukášem Brtníkem, který je nyní bohužel zraněný. Paradoxně jsem se pro jeho absenci dostal k zahrávání přímých a rohových kopů a to mě vyneslo až čestnou nominaci do sestavy kola. Doufám že bude brzo zase na hřišti. Věřím že mu jeho slečinka pomůže rychle na nohy. Jedním dechem ale musím dodat že hrajeme jako jeden a musím vyzdvihnout všechny hráče. Ať už naši stoperskou dvojici Piraňu (David) a El Capitáno(Tomáš) tak i krajní beky Managera (Jara) a Kadeřábka (Renda, před kterým musím smeknout s jakým přehledem si ve svém mladistvém věku odehraje svůj post). Plíce týmu Jirku a Ondru. Kliďas a Gentleman David Petr. Naše dvě železa, kteří neuhnou ani před rozjetým vlakem Hrdlu a Sparťana Honzu tak i srdcaře Laďu a Elbra a v neposlední řadě naše dva Snipery Radka a Zbyňu. A výsadní pozici má náš čaroděj v bráně Kubrt. Každý jeden dílek dává pevný celek který náš Mourinho (trenér) poskládá. Myslím že budu mluvit za všechny kluky že tréňa Pavel Svoboda je základním kamenem naší radosti ze hry. Dokáže z nás dostat maximum a dává naší hře smysl a systém. Díky !!!

Zajímá mě snad každý sport. Zkusil jsem mnohé. Od tenisu, který jsem jako dítko taky hrál chvilku závodně, ale pak zvítězil fotbal. bikros, badminton, stolní tenis, plavání, posilovna až po box … nyní se ještě občas jedu projet na horském kole někde po lesní cestě nebo v terénu.

Z manželství mám skvělého syna Jakuba, kterému je dnes šestnáct let . Jsem na něj strašně pyšný, dělá mě radost!!! Pracuji s lidmi, jako pojišťovací a investiční poradce. Spektrum služeb a produktů je v mém záběru velice široké od pojištění, investic, hypoték, úvěrů, majetkových pojištění atd. Mojí specializací je rizikové úrazové pojištění, kdy jsem svým klientům nápomocen hlavně když to nejvíce potřebují, při nějaké škodné události. Mimo to mám i jiné aktivity kdy rád poznávám nové příležitosti a možnosti. Prostě se rád potkávám s lidmi. Dnes mohu říct že má práce je zároveň i koníčkem.

Mám rád aktivní odpočinek i dovolenou. V zimě to jsou lyže v Alpách, jezdíme pravidelně každý rok na jiné místo, i když mě nejvíce učarovala Italská Madonna di Campiglio, tam je nádherně. V létě je má ideální dovolená moře v Egyptě. Vzhledem k tomu že jsem se před pár lety dostal k potápění které mě dlouho lákalo, tak hlavně moře pod hladinou. To je úplně jiný, překrásný svět. Rozpálený písek na pláži není nic pro mě. Bohužel současná situace ve světě není moc příznivá k bezpečnému cestování do Egypta. Doufám že se situace nějak uklidní a budu se tam moct brzo zase jet potápět. Další můj koníček,či spíše kůň je rybařina. Přesněji závodní kaprařina. Právě jsem na pětidenním závodu nonstop v lovu velkého kapra. Příští rok bude WCCC (mistroství světa) u nás v ČR na Pálavských jezerech. Tak se chceme s parťákem určitě zůčastnit a urvat co nejlepší výsledek.

Mě prakticky v televizi úplně stačí sportovní kanály. Je mě jedno co tam je hlavně že se něco děje. Pravidelně sleduji fotbalovou pohárovou evropu, už jen pro ten požitek z vrcholné hry. To co letos předvádí třeba Liverpool nebo Atletiko je prostě radost pohledět. MS ve fotbale je svátek. Samozřejmě fandím našim barvám a pak hned fandím hlavně dobrému fotbalu! Hokej sleduji více až na MS nebo olympiádě, takže asi mnohem víc prožívám fotbal.

Vrátím se k letošnímu zimnímu soustředění. Před přípravným zápasem s mužstvem Hluboček (1.A. třída) si nás tréňa každého sólo zavolal na pohovor. Každý dostal své instrukce a já dostal jasný pokyn „budeš to hrát jako Xabi v Bayernu.“ Od té doby mě tato přezdívka zůstala a nyní hraju s číslem 14 stejně jako můj jmenovec ve Španělské reprezentaci. Nicméně soustředění bylo velice přínosné a mě to nastartovalo k větší sebekontrole a od konce soustředění po dnešní den jsem zhubnul 6,5kg na váze. Chci být klukům na hřišti co nejvíce nápomocen a holt v chůzi to hrát nejde.

Předně děkuji všem co si v dnešní uspěchané době našli chvilku a poslali mě hlas! Dík patří i všem co nás chodí podporovat nejen na domácí zápasy, ale v hojné míře jezdí i na venkovní zápasy. Věřte že hrajeme jak nejlépe umíme, pokaždé chceme vyhrát jak pro sebe tak i pro naše fans!!! Chtěl bych i poslat vzkaz fanouškům soupeře a i protihráčům. Chovejme se k sobě s respektem a úctou, tato hra je krásná,zábavná a všichni to hrajeme pro radost. Zatleskejme klidně i „soupeři“ . Život je krásný.