Reprezentace JČ kraje v Izraeli byla pro Jana Bublíka obrovská zkušenost

19.06.2015 20:42 Imrich Hrabovský

Hlasovali jste pro ty nejlepší hráče v 22. kole a z vašeho hlasování vzešel vítěz! Kdo je tím vítězem? Redakce fotbalunas.cz ho vyzpovídala a rozhovor najdete zde.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Honzo, gratuluji Vám k vítězství.

Vřele Vám děkuji, je to pro mě ctí.

Nominován jste byl třikrát, kde vidíte kámen úrazu, že jste nevyhrál dříve?

Proč to vyšlo až teď? To zodpovědět nemohu, protože to netuším. Možná pro mě hlasovalo více fanoušků, než v předešlých nominacích, jinak si opravdu nedovedu vysvětlit, jak je to možné.

Nechával jste si to na poslední kolo?

Nenechával, to opravdu ne (směje se). Já sám osobně jsem si dal minule jeden hlas, což jsem zopakoval i nyní, ale dále jsem to nijak nepublikoval a nechával jsem tomu volný průběh, ať je to tak, jak to je a ať se děje to, co se dít má.

Vaše iniciativa tedy nezaznamenala žádnou větší kampaň. Jak si tedy vítězství vysvětlujete?

Řekl bych, že pod tím budou podepsáni spíše přátelé a spoluhráči z týmu. Určitě se k nim přidali i naši fanoušci. Sečteme-li je, už dohromady slibný počet dáme. Tak bych to asi sám sobě vysvětlil.

Mimo vítězství v anketě můžete slavit také prvenství v OP, jaké z toho máte pocity?

Pocity jsou ohromně krásné, to se zastínit rozhodně nedá. V Černé to kolem fotbalu v poslední době hodně žije. Na našich výkonech se hodně podepisují lidé, kteří se kolem fotbalu pohybují a to včetně našich skvělých příznivců a fanoušků.

Takže si současnou situaci hodně užíváte?

Samozřejmě, že si ji užívám. Užívám si jí nejvíce, jak to jde. Já jsem za svou kariéru zažil už dva postupy, s tímto vlastně už tři, ale musím uznat, že tento má pro mě doposud největší váhu díky lidem, s nimiž tuto radost mohu sdílet.

Víte o tom, že o Vás trenér Pouzar mluví jako o nejlepším brankáři soutěže?

Ano. Tato informace je mi známá a nějaké jmenovité pochvaly přímo na mou osobu jsem zaznamenal a neskutečně mě to těší.

Jaké to ve Vás zanechává pocity?

Vezmu-li to přímo z branky, je třeba uznat, že jarní část se mi vyvedla více, než ta podzimní. Teď se mi hodně dařilo. Cítil jsem se hodně dobře, když jsem vnímal podporu od trenéra a spoluhráčů. Věřili mi a to mi hodně pomáhalo k lepším výsledkům.

Jak byste z Vašeho pohledu zhodnotil poslední zápas?

Měli jsme opravdu spoustu šancí, ostatně jako vždy, ale spoustu jsme jich neproměnili, zejména když Pepík Havierníků neproměnil penaltu. Loučovice se sice dostaly do rychlého a zaslouženého vedení, ale naštěstí jsme vývoj obrátili ve svůj prospěch a vyhráli jsme po zásluze Pepy Černých, který krásně zavěsil hlavou.

A co celou sezónu? Měli jste od začátku postupové ambice?

Řekl bych, že každý tým má určitý cíl a když se mu daří, není problém pomýšlet na postup o stupeň výš. Je nezdravé s tím na sto procent počítat, ale my jsme ten postup uhráli a to se počítá.

Jaké budou následné plány v 1.B?

Určité plány vytyčeny máme, ale vše musí začít u trenéra, kde potřebujeme najít někoho, kdo se nás ujme, protože pan Pouzar nám z neznámých důvodů na dokopné oznámil, že končí a poté se rychle vytratil. Dále skončil Honza Šlak, jenž o svém konci s fotbalem mluvil už v dřívější době.

Takže vás jistě nemine ani důležité posílení kádru.

Správně, nemine. Potřebujeme sehnat minimálně dva až tři defenzivní hráče, kteří by nám pomohli vyztužit obranu a hodili by se nám i někteří záložníci.

Co teď? Zasloužená dovolená?

Určitě bude. Nebo já osobně v to alespoň pevně doufám. Rád bych s partou kamarádů bez bab vyrazil do Chorvatska.

Jak ji strávíte?

Rád bych ji využil k tomu, abychom si trochu orazili. Odreagovali se, zablbli si, tak jak se to sluší a patří.

Potom následuje příprava, na co se zaměříte nejvíce?

Budeme-li se bavit o celém mužstvu, určitě musíme zapracovat na kondici. Krajská soutěž bude o poznání náročnější, než okresní a to by nás mohlo stát draho. Dále to bude chtít klást důraz i na fyzickou zdatnost. 1. B třída je o dost tvrdší a my máme v týmu spoustu mladých kluků, kteří jsou postavově slabší, tak bude třeba přitvrdit na důraznosti ve hře. Pokulhává nám ještě taktika, takže na ni také třeba se zaměřit.

Co Vaše kariéra? Kdy jste začal s fotbalem a kdo Vás k němu přivedl?

Asi jako každý. Bylo mi zhruba šest let a jednalo se o iniciativu mých rodičů.

Vždy jste hrál na pozici brankáře?

Nene, kdepak. Jelikož jsem byl největší, tak jsem z mé výšky mohl těžit a začínal jsem na stoperu. Postupem času jsem si vyzkoušel všechny herní pozice. Od stopera jsem postupoval před beka do střední zálohy a skončil jsem v útoku a následně, když mi bylo kolem dvanácti až třinácti let, jsem se dostal do branky.

A na jaký popud? Co Vás tam táhlo?

Konkrétní důvod k tomu asi ani nebyl. Vždy jsem si to v bráně chtěl zkusit a tak jsem do toho šel. Pak už jsem tam jednoduše zůstal. Začalo se mi tam dařit, trenéři byli rádi, že se do brány postavil konečně někdo, kdo to umí trochu s nohama a asi mi to bylo, řekněme, předurčeno.

Když jste prošel všemi herními lajnami, jistě jste se zapsal i mezi střelce. Pamatujete si první branku?

Asi Vás zklamu, ale na tuto otázku nenajdu v paměti odpověď. Vím, že jsme kdysi po zápasech vždy kopali penalty a tam branky padaly, ale jaká byla ta první, to si opravdu nevzpomenu.

Jakými kluby jste za svou kariéru prošel?

Hrál jsem v Hrdějovicích, odkud jsem na půl roku odešel do Boršova, než jsem se vrátil zpět. Následovalo roční hostování v Třeboni a potom jsem absolvoval i zahraniční angažmá, když jsem dva nebo tři roky působil u německých sousedů. Návrat do Čech mě zavedl zpět do již známých Hrdějovic a to byla moje poslední roční zastávka, než mě přivítala Černá v Pošumaví.

Jaké jsou Vaše největší úspěchy, které jste za svou kariéru zaznamenal?

Pro mě největší úspěch je bezkonkurenčně výběr Jihočeského kraje, který jsem reprezentoval a vyhráli jsme republikové kolo. To mělo za následek náš odlet do Izraele, kde jsme odehráli dva zápasy, z nichž jeden skončil naší výhrou a druhý jsme bohužel nezvládli. Dále již jsme sice nepostoupili, ale byl to můj nejsilnější zážitek a největší úspěch.

Mimo jiné to musela být i pořádná porce zkušeností.

Samozřejmě. To bez pochyby. Zkušenost to pro mě bylo obrovská.

Na závěr koníčci, kromě fotbalu.

Já jsem od rána do večera v práci, takže volného času nezbývá, ale věnuji se snad všem míčovým sportům, když mohu, a samozřejmě sportuji i bez balonu. Hodně rád lyžuji nebo jezdím na kolečkových bruslích.

Vyberete i nějaké nesportovní?

Bez váhání řeknu, že největším nesportovním koníčkem je moje chalupa v Černé v Pošumaví, kde je opravdu kopa práce, ale ačkoliv je to občas náročné, věnuji ji spoustu radosti.

Jménem portálu Fotbal u nás přeji mnoho úspěchů a ať se v Kraji daří.

Děkuji Vám. Vašemu portálu přeji, ať šlape stejně dobře, jako teď. Je to super věc, která mě opravdu nadchla a sleduji její aktivitu. Doufám, že se bude neustále vyvíjet.

Autor: Imrich Hrabovský