RARITA: Krenauer zvítězil i ve čtvrté nominaci! Dám přednost jiným, mě už vážně stačilo, říká

Děkuji a zdravím počtvrté (směje se). Možná se budu opakovat, ale kamarádi a má mamka snad v noci nespí a klikají jako blázínci. Je to něco neuvěřitelného a samozřejmě všem moc děkuji.

První kolo jsme hráli ve Velešíně, který byl posílen o kluky z Áčka. Ti zahráli výborně, Kolík, Fíša, Sevi (Kollár, Fischer, Severa, pozn. autora) a Rozkošný byli nad naše síly. Šancí jsme měli hodně, ale bohužel jsme je neproměnili. Je to škoda, že když hrajeme venku, jsme poloviční a bojíme se hrát. Teď, když jsme to zlomili, tak doufám, že to bude jen a jen lepší.

Uf, to je opravdu těžká otázka, vezmeme to tedy chronologicky. První porážka přišla v Přídolí, kde to byl jednoznačně náš zápas, ale bohužel jsme neproměnili deset šancí a do poločasu jsme vedli jen 1:0. Po půli přišel trest a první venkovní prohra. Poté se vše odehrávalo většinou podobně. Ve Zlatce se nám trošku zbláznil jinak výborný gólman Patrik Trenčanský, po čemž úplně rezignoval. Od sedmdesáté minuty jsem zbytek utkání dochytával já a to bylo celkem vtipné (pobaveně vzpomíná). Následovalo ono remízové utkání ve Chvalšinách a doslovný zápas blbec. My i Chvalšinští jsme byli jaloví a bod byl na světě. Další zápas nás čekal v Kájově. Když jsme od desáté minuty hráli v oslabení, bylo velmi těžké držet krok, navíc s týmem takových kvalit. No a Větřní bylo kapitola sama o sobě. Kluci na nás vlétli a my jsme z ničeho nic prohrávali o tři góly. To už se pak těžko dotahuje.

Ano, konečně. Tahle hnusná venkovní bída nemohla trvat věčně (usmívá se). Do zápasu jsme vstoupili stejně jako do každého jiného a to, že chceme vyhrát a odvézt si tři body. Ze začátku se nám to moc nedařilo a poločas jsme prohráli, pak jsme si ale něco řekli a zápas otočili.

Značně jsme museli zapracovat na samotném přístupu ke hře. Museli jsme se přestat bát hrát a třeba bylo si také dovolit na souboje jeden na jednoho. Tak jsem si dovolil a hned připravil tři góly (se smíchem se chválí).

Abych vše uvedl na pravou míru, tak jsem jen zástupce kapitána. Ozzy (Tadeáš Zeman, pozn. autora) by mi to pak dával zase sežrat (opět se směje). Samozřejmě si funkce užívám, bylo to vždy mé přání. Snažím se kluky hecovat, ale tím neříkám, že bez pásky to nedělám. S ní to však má větší vliv, ale zase jak na koho, někdo má svůj svět (šibalsky si dobírá spoluhráče). Jen ve Velešíně jsem to trochu neunesl. Chtěl jsem v roli “zástupce“(cíleně zdůrazňuje) kapitána hned první zápas vyhrát, ale bohužel.

Tréňa říkal, že z poctivosti. Navíc mám pod kontrolou kaplické kluky, kteří tvoří půlku týmu. Jsem i trošku ukecaným hráčem, takže to padlo na mě. Nikdo jiný ani nechtěl.

To Vám bohužel nepovím. Teď jsem měl ve škole napilno, takže jsem ani na tréninky nechodil. Já doufám, že bude co nejdříve zpátky, aby nám svými zkušenostmi pomohl, přestože přijdu o pásku. To je ale vedlejší. Já navíc nevím, jestli budu sám v sobotu k dispozici, jelikož jsem si ve Velešíně zvrknul kotník a od té doby mě to pobolívá.

Stalo se to ve Velešíně. Pak jsem nohu týden chladil a v neděli ve Frymburku zatejpoval. Sice jsem celých devadesát minut pajdal, ale bylo to k něčemu. Druhý den po zápase jsem nemohl vylézt z postele, tak jsem dojel na pohotovost a tam jsem dostal berle, ortézu a doporučený týden klidu.

Těžko říct, chci hrát a týmu pomoci. Sice na mě doma nadávají, ale já se nedám (hrdě se usmívá). V domácí premiéře? To je jasné, tři body, spoustu pohledných akci a dost gólů, ať potěšíme nejedno oko našich skvělých fanoušků.

Děkuji, rád si s Vámi povídám, ale mé osoby už stačilo. Vždyť je tu spousta super fotbalistů. Jak říká Kubajz (Jakub Kubík, 3. místo, pozn. autora), už nejsem vůbec zajímavý, přenechám to jiným klukům (končí rozhovor smíchem).