"Nejsme tým, který staví před svou brankou dva autobusy" říká David Joch, hráč Veselí

Děkuji. K fotbalu jsem se dostal už jako malé dítě v Lipově. V naší rodině má fotbal určitou tradici a navíc máme dům přímo naproti hřiště, takže to k fotbalu všechno směřovalo.

Odmalička jsem působil právě v Lipově, kde jsem si zahrál za všechny věkové kategorie včetně mužů. Když jsem se pak dostal na střední školu, přišla mi díky kamarádovi nabídka od RSM Hodonín, abych si zkusil dorosteneckou ligu. Prošel jsem kategoriemi U17, U19 a jednou jsem na pár minut naskočil i za „A-tým“ mužů. Bohužel bylo působení v Hodoníně časově hodně náročné a věděl jsem, že ke zvládnutí maturity potřebuju toho volného času více. Proto jsem opravdu rád, že jsem se minulé léto dostal právě do Veselí, které mám domů kousek a mám tedy prostor pro učení.

Určitě dobře. Máme výbornou partu sestavenou jak z mladých hráčů, tak starších zkušenějších chlapů. Sem tam si samozřejmě něco řekneme, to k fotbalu prostě patří.Jinak to v kabině funguje a prakticky po každém domácím zápase ještě zůstáváme dlouho na stadionu spolu

Řekl bych, že je to spojením kvality mužstva, dobré party a herního stylu, který nám sedne. Nejsme tým, který staví před branku dva autobusy. Naopak se snažíme hrát ofenzivní, kombinační fotbal, na který se budou diváci rádi chodit dívat. Našimi ambicemi je udržení se mezi nejlepšími týmy soutěže a předvádět výkony, které by lákaly na stadion ve Veselí více diváků, než je tomu doposud.

Pro mě je aktuální prioritou zvládnout bez problémů maturitu. Potom bych chtěl určitě pokračovat dále na vysoké škole, nejlépe v Brně. A co se týče fotbalu, tak bych rád dále hrával ve Veselí. Už jsem si tu zvyknul, mám tu kamarády, takže jsem zde spokojený.

Oblíbeným klubem je londýnský Arsenal. Tomu fandím už odmalička. A hráč rozhodně Marco Reus z neměcké Borussie Dortmund.

Nepřísluší mi, abych prásknul něco na spoluhráče bez jejich vědomí, takže to už radši prásknu něco na sebe. Minulé léto před mým úplně prvním přátelským zápasem za Veselí jsem byl večer předtím na folklorních slavnostech. Byl jsem ohledně toho zápasu docela nervózní, takže jsem si dal pár těch štamplí na kuráž. Bohužel, jak už se tak stává, nemůžete vždy odhadnout ten čas, kdy je potřeba s dodáváním odvahy skončit. Takže následující den jsem při onom zápase, který se k mé smůle hrál v asi 33-stupňových vedrech, opravdu trpěl. Naštěstí jsem zápas odehrál ve zdraví celý, dokonce jsem i nahrál na 2 nebo 3 góly, takže nakonec ten můj první mač nedopadl tak špatně.