ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - Fotbal? Jestli myslíte kopanou, tak tu jsem začal hrát mezi 5-6 lety, povídá Martin Obrusník

Je to velká paráda, děkuji všem za hlasy a hlavně trenérovi, který mě nominoval a vydatně hlasoval :)

Tak určitě, dám 20 piv, a protože mančaft moc nepije, tak pro mě zůstane tak 10, nebo musím pít rychle, uvidíme podle situace.

No věděl, trenér hlásil, ale nenapadlo by mě že vyhraji, a že to skončí takovým debaklem.

Abych pravdu řekl, na stránky sem najel až tento týden. Vůbec sem o nich nevěděl :(

Máte pravdu, domácím jsme uštědřili lekci z produktivity, z minima maximum. Domácí jsme kromě jedné šance do ničeho pořádně nepustili, bylo vidět, že oba týmy toho měly za podzim dost.

Nemyslím si, že bych nějak vyčníval, prostě jsem plnil téměř dokonale trenérovy pokyny. :)

Tak jak každou zimu. Prodlužují se večer, tzn. s kluky cvičíme hlavně přes víkend Kryglistiku, občas nějaký ten Výčeping takže nějaký pohyb tam je. V březnu opráším a vysypu tašku, oklepu zaschlé bahno, a jdeme na věc.

To je spíše otázka na trenéra. Ale myslím, že říkal něco ve smyslu, hlavně nepostoupit. Před rokem v okrese hrálo áčko (to by zas bylo :)). Myslím, že bedna bude stačit.

Podzim se nám výsledkově celkem povedl, herně už to bylo horší. Dost zápasů jsme byli horším celkem, ale vyhrálo srdíčko a bojovnost :). Zvláštní kapitolou byli někteří rozhodčí. Jednomu sem nabízel kladívko a hřebík (na píšťalku) a další nestojí ani za řeč. Samozřejmě abych nekřivdil všem, měli jsme i luxusní rozhodčí.

Fotbal? Jestli myslíte kopanou, tak to bylo mezi 5 – 6 lety a kopaná trvá dodnes.

Kopanou proto, protože sem do všeho kopal. Bylo jedno, jestli to byl kámen, klocek nebo balon. Jednou sem se zranil při pokusu odkopnout plechovku, bohužel pod ní byl zabetonovaný okolník.

Jako předstoper, hlídat a bránit a okopávat největší hvězdy soupeře.

Jelikož hraji celý život za jeden klub tak to vezmeme podrobně: První kopačky sem dostal mezi 5-6 lety, klasické gumovky bohužel neměli dlouhého trvání, při vylovování mičudy z potoka sem je nechal v bahně a jestli je neodnesla velká voda v roce 97, tak tam jsou dodnes. Moc mi to tehda v žácích nešlo, nepomohli mi ani kluci, nechtěli se mnou hrát, že prý jim udělám z balonu šíšu, protože sem kopal jenom bodlem. Naštěstí mě trenéři naučili normálně kopat, pak přišel dorost, a tam už to celkem šlo. Začal si mě všímat už i trenér B mužstva a tak sem v 16 – 17 letech debutoval za B mužstvo. Zápisné mě stálo 1 litr tehdy výborného pití Strahovský Sunar (Stalinovy slzy). Nicméně, i na ně dolehnul zub času, pár se jich rozhodlo ukončit kariéru a to byla šance pro mě. Začal sem pravidelně hrávat, dokonce i něco vyhrávat. Vrchol kariéry nastal před dvěma lety kdy jsem to dopracoval až na pozici kapitána v Áčku, ale týmu se moc nedařilo a spadlo se z 1.B třídy. Pak už to šlo z kopce, přišli noví trenéři, měli vysoké nároky, tak sem skončil i kvůli času v B mužstvu.

Jednoznačně to byl postup s áčkem i béčkem za jeden rok. Tehdy jsme byli SK METEOR POSTUPOVICE. Všude zněl song, MY JSME HRÁČI STRAHOVIC, GOLŮ DÁME NEJVÍC.

To je nad slunce jasné přece METEOR STRAHOVICE, z těch zahraničních to jsou kluci z Old Trafford takže MANCHESTER UNITED.

Dneska už zesláblá Welšská vichřice jménem RYAN GIGGS.

Je to cyklistika, pár tisíc km se ročně nalítá a je celkem jedno jestli na horáku nebo silničce. Člověk krásně pročistí hlavu.

Jelikož jsme se dali s manželkou do rekonstrukce domu, tak veškerý volný čas trávím tam. A když se někdy najde čas, tak vyrazím smočit klocky (na ryby) na Slezskou Hartu.

I já děkuju za Váš čas, a přeju co nejvíc spokojených čtenářů. Díky ještě jednou za hlasy! Zdar!