Největší rozdíl je v procentuální úspěšnosti, říká hráč 10. kola Marek Kuta

Vzpomínám si, že to bylo z přímáku. Ve vápně prodloužil centrovaný míč Martin Chalupa a ten dopadl přímo ke mně. Já už měl pak jednoduchou práci, když se mi odkryla téměř celá brána.

Abych se přiznal, moc k tomu říct nemohu. Byl jsem na půli, kdyby chtěli jít stachovští do brejku. Byl tam chumel a z té vzdálenosti moc vidět nebylo.

Já si myslím, že největší rozdíl je v procentuální úspěšnosti. To co dokáží hráči první, druhé ligy většinou dokáže i hráč z krajského přeboru, rozdíl je v tom, že hráči první ligy se ta samá činnost povede například v 90%, kdežto krajský dosáhne maxima kolem 50%, at se jedná v přesnosti centrů, přihrávek, či dobrého zpracování, nebo střel na bránu. Další rozdíl je i v rychlosti provedení. Celý problém vidím v práci s mládeží, kde profesionální kluby, které se standardně drží v první lize mají své fotbalové akademie a plně se věnují výchově mladých talentovaných fotbalistů. Na vesnickém fotbalu chybí k tomuto dostatečné prostředky, a tak se pracuje s čím se dá a dle toho to také pak vypadá.

Hraji zhruba od svých pěti, takže už to bude dobrých 16 let. Zatím jsem působil ve 2 a podstoupil přípravu v jednom zahraničním klubu, která nakonec nedopadla dle očekávání. Nyní se pokouším působit i jako trenér v jednom pražském klubu tak uvidíme :)

Nevím který vybrat, fotbalových zážitků se za ta léta nastřádalo nespočet. Takhle narychlo vítězí asi zážitek z dorostu proti oseku, kde jsme dohrávali od poločasu v deseti a chytal nám zraněný hráč Imrich Pinke. V poločase jsme prohrávali myslím 2:0 a výsledek jsme zvrátili na 4:3. Bohužel nám z poslední akce zápasu ještě dokázali body sebrat a zápas skončil remízou 4:4. I tak to ale bylo neuvěřitelné. Něco podobného se stalo i v Protivíně, kde jsme dokonce vyhráli 2:1, opět v deseti.

Moje výkony nebyly v poslední době nic moc, měl jsem dobrý start v přípravných zápasech, a na začátku sezony, ale postupně to opadávalo a mně se přestalo dařit. Byl jsem takzvaně "zralej na ručník“. Byl to i odraz hry celého týmu, kde jsme měli několik špatných zápasů a zbytečně jsme prohrávali. Poslední zápasy se ale situace zlepšila a opět jsme se dostali tak nějak na to, co bychom chtěli hrát. Ještě je samozřejmě dost místa na zlepšení a je jen na nás, abychom pro to udělali maximum. Věřím že tento zápas byl pro mě zlomový. Ted bude na mně a na týmu, abychom dohráli dobře podzim a vstoupili s nadějí na horní příčky tabulky i do druhé poloviny sezony.