Neumím dělat věci napůl. Výhra v oslabení patří k nejsilnějším momentům kariéry, hlásí hráč kola Jindřich Jäger.
Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Dvojnásobné oslabení, dvougólová ztráta, a přesto neskutečný obrat na 3:2! Utkání Chotětova proti Líbeznicím se zapsalo mezi zápasy, na které se vzpomíná celou kariéru. Vydřené vítězství vystřelil mimo jiné obránce a hrající asistent trenéra Jindřich Jäger, který vyrovnávací brankou odstartoval finální nápor a po právu se stal hráčem kola. V otevřeném rozhovoru popisuje emoce z ikonického zápasu, hovoří o trenérských zkušenostech i o tom, proč na hřišti nezná kompromisy – i za cenu četných zranění v minulosti.
Jak vnímáte s mírným odstupem naprosto hektické utkání Chotětova proti Líbeznicím?
Kdykoliv si na zápas vzpomenu, naskakuje mi pocit radosti a euforie. Předpokládám, že se tento zážitek i s odstupem času zařadí mezi nejsilnější momenty mé hráčské kariéry. V dvojnásobném oslabení otočit zápas, který už vypadal jako ztracený, je velmi autentická záležitost.
Co podle Vás vedlo k tomu, že jste dokázali během druhého poločasu zápas heroickým způsobem otočit ze stavu 0:2 na vítězných 3:2, přestože rozhodčí kolem 60. minuty vyloučil dva hráče Chotětova?
Osobně si myslím, že po vyloučeních se nám podařilo týmově semknout a frustraci z neoprávněných vyloučení (což mimo jiné potvrdila i komise rozhodčích) přetavit v pozitivní nastavení, kdy celý tým tahal za jeden provaz a byl ochoten udělat absolutní maximum pro to, s výsledkem zápasu ještě něco udělat.
Hned na začátku prvního poločasu jste dokázali bleskově snížit na 1:2. Co se Vám v daný okamžik honilo hlavou?
Rychlý gól zkraje poločasu byl určitě jeden ze stěžejních základů úspěchu, který nám psychologicky velmi pomohl, a v minulosti jsme se přesvědčili, že otáčet takovéhle zápasy umíme. Hlavou se mi v tu chvíli honilo, že je to jen další ze zápasů, který můžeme v druhém poločase zvládnout obrátit v náš prospěch.
Co s Vaší psychikou naopak udělala vyloučení spoluhráčů Smetany a Kastla?
Bezprostředně po vyloučení samozřejmě přišla jistá frustrace pramenící (z našeho úhlu pohledu) z nesprávného úsudku sudího. Poté jsme se snažili soustředit na to, co můžeme ovlivnit, a to byl pouze náš výkon. Jsem nesmírně šťastný, že se nám to povedlo, a na celý tým jsem velmi pyšný.
Asi nikdo nečekal, že dokážete vyrovnat. Chotětovu se to ale povedlo – v 81. minutě jste dostal míč do sítě soupeře právě Vy po rohovém kopu. Jaké emoce Vás bezprostředně po vstřelení gólu pohltily?
Vstřelení vyrovnávacího gólu byl krásný a potřebný impuls, který mě jen utvrdil v tom, že máme ještě naději zápas dovést do vítězného konce. Spoluhráči (zejména Štěpán Duda) slavili branku tak euforicky, že jsem se k nim sotva stihl přidat, jak rychle běželi slavit k našim fanouškům (směje se). Já už jsem v tu chvíli byl rád, že jsem se zvedl ze země, protože zápas v oslabení byl velmi fyzicky náročný.
Rohový kop zahrával Štěpán Duda, autor zatím dost možná nejhezčího gólu sezony, kdy v sedmém kole zakroutil od rohového praporku míč přímo do branky. Když se za dané kolo stal hráčem kola, říkal, že je domluvený právě s Vámi, že bude balony kroutit směrem do ohně, kde je Vy můžete dorážet. Jaké to je, mít takového exekutora?
Štěpán je skvělý exekutor a jeho přítomnost na hřišti mi vždy dodá extra motivaci navíc. Společně jsme si měli možnost zažít i krátkou společnou trenérskou štaci a naše propojení mi dělá radost jak na hřišti, tak i mimo něj.
Za daných okolností se něco nemyslitelného stalo v 86. minutě - gól na 3:2. Jakou stopu ve Vás tento okamžik zanechal?
Těžko se to popisuje, ale byl to úžasný pocit plný čisté radosti a úžasu. Dojímala mě v tu chvíli i atmosféra na stadionu, která byla elektrizující, a naši diváci nás hnali celý druhý poločas dopředu, za což jim patří obrovské díky.
Na hřišti jste bojovník a srdcař, snažíte se odevzdávat maximum. Jak jste si našel cestu k osvojení takové mentality?
To je krásná otázka. Jsem typ člověka, který neumí a vlastně asi ani nechce dělat věci napůl. Ve většině případů je to (řekl bych) pozitivní vlastnost, nicméně s ohledem na zdravotní stránku mě to již stálo mnohočetná zranění, kvůli kterým jsem byl nucen spoustu sezón v minulosti vynechat. Na druhou stranu vím, že pokud bych na hřišti nenechal maximum, vyčítal bych si to, a to by mě ničilo.
Jste defenzivní hráč, který může nastoupit na pozici šestky nebo ve stoperské dvojici. Jak se na jednotlivých postech cítíte?
Defenzivní posty mi vyhovují, od počátku své kariéry mě spíše bavilo góly zachraňovat než je dávat (úsměv). Osobně se asi nejlépe cítím na pozici stopera, kde mám celé hřiště před sebou, a domnívám se, že díky tomu dokáži lépe vnímat situace na hřišti a přispět více týmu z pohledu organizace hry.
V Chotětově plníte roli hrajícího asistenta trenéra, jak to nazval hlavní trenér Linek. Zároveň jste typickým lídrem na hřišti i v kabině. Vzhledem také k Vašim zkušenostem, jakou odpovědnost cítíte?
Před měsícem jsme se v rámci klubu domluvili na mém vstupu do realizační funkce s rovnými kompetencemi s Jirkou Linkem, abychom na to byli ve dvou. Osobně jsem názoru, že v jednom člověku se trénování dlouhodobě dělat nedá a dříve nebo později se dojde do fáze, kdy to trenéra ubije. Odpovědnost cítím velkou, nicméně věřím, že právě díky zkušenostem, které jsem měl možnost v minulosti nabýt, je to situace, kterou mohu po dočasnou dobu zvládnout a pozitivně přispět do chodu týmu. Výhledově mě určitě čeká volba, zdali budu pokračovat v hráčské, nebo trenérské roli.
Také z předchozího působiště, SK Kosmonos, máte trenérské zkušenosti. Jak z nich profitujete?
Trenérské angažmá v pozici asistenta trenéra Kosmonos, Pavla Jíchy, pro mě bylo úžasnou školou, na kterou strašně rád vzpomínám. Díky této zkušenosti jsem získal jinou perspektivu z „druhé strany“ a to mě obrovsky posunulo. Tímto bych chtěl Pavlovi poděkovat, protože mi ukázal krásu a kouzlo trénování, které bych jinak pravděpodobně nikdy nepoznal.
Vaším nejzvučnějším fotbalovým angažmá se zdá být Mladá Boleslav, kde jste působil v mládeži. Jaké byly Vaše tehdejší ambice v rámci klubu, jehož áčko právě mezi lety 2006 a 2010 stabilně působilo v české nejvyšší soutěži?
Upřímně řečeno, v mládeži jsem asi nikdy neměl ambice stát se profesionálním hráčem. Zpětně si myslím, že jsem měl obrovské štěstí na trenéry, kteří mi vybudovali lásku k fotbalu a současně prostředí, do kterého jsem se vždy rád vracel. Zejména po velkých zraněních mi tohle pouto pomáhalo, a i když už to jednou pro mé tělo vypadalo beznadějně a vydržel jsem 3 roky bez fotbalu, stejně mě to pořád táhlo na hřiště… (směje se).
Co se Vám vybaví při zmínce o Vašem fotbalovém působení v Benátkách nad Jizerou mezi lety 2013 a 2019?
Při vzpomínce na Benátky se mi vybaví krásná fotbalová léta, kde se mi podařilo z tehdejšího dorostu postupně propracovat až do A-týmu. Opět nemohu vynechat roli Pavla Jíchy, který mi jako tehdejší trenér dal potřebný prostor v „A“ týmu a já mohl herně vyrůst. Současně s tím bych chtěl vypíchnout i tehdejší přístup zkušených mazáků v kabině, kteří mi extrémně pomohli se velmi rychle adaptovat a rozvíjet.
Za osm odehraných utkání sezóny máte na kontě dva góly, což na obránce není vůbec špatná bilance. Jakou hodnotu pro Vás mají?
Děkuji za kladné hodnocení. Branky nikdy nebyly něco, na co bych se vyloženě soustředil. Největší radost mi vždy dělal celkový výsledek týmu a pozápasový pocit, že jsem tam nechal maximum. Samozřejmě vstřelení gólu je pro mě vždy pozitivní emoční vzpruha a dost často mě to povzbudí ještě k lepšímu výkonu.
Jaké osobní i týmové cíle si kladete do aktuální sezóny?
Začnu s dovolením těmi týmovými. Priorita pro tuto sezónu je stabilizace a rozšíření hráčského kádru. Současně s tím i zapracování a rozvoj mladých hráčů, tedy svým způsobem přípravná fáze na generační obměnu, která je, si myslím, pro tým v dohledných letech potřebná. Hlavní osobní cíl je aktuálně asi jediný – pomoci vytvořit z klubu oblíbenou fotbalovou destinaci pro budoucí hráče a pomoci vytvořit nějakou dlouhodobější klubovou koncepci, která umožní udržet 3 funkční týmy dospělých, které nyní v Chotětově máme.
Čeho byste ještě chtěl ve fotbale dosáhnout?
Hráčsky už žádné vyšší cíle ani ambice nemám, takže to jsou za mě ty na týmové a klubové úrovni, které jsem zmiňoval.
Komu fandíte?
Tohle asi bude pro Vás zajímavá odpověď (směje se), ale nemám kromě Chotětova tým, kterému bych vyloženě fandil. Myslím v tom smyslu, že bych sledoval konkrétní tým a prožíval jeho zápasy. Rád sleduji konkrétní hráče či trenéry, které znám či jsme dříve společně hráli, a jak se jim daří. Pokud bych měl ale vybrat tým, který mě oslovil a asi stále oslovuje, byl by to Real Madrid.
Autor: Daniel Flek
Komentáře
Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.
Rozhovory
- Neumím dělat věci napůl. Výhra v oslabení patří k nejsilnějším momentům kariéry, hlásí hráč kola Jindřich Jäger.
- Z lavičky přímo k senzaci: Štěpán Duda zakroutil roh přímo do šibenice a stal se Hráčem kola!
- ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA Filipem Vránou - 6.kolo Středočeský | 1.B třída sk. B, 2026-2027
| Tabulka | Z | Skóre | B | |
|---|---|---|---|---|
| 1 | FK Pšovka Mělník | 10 | 30:21 | 24 |
| 2 | SK Rejšice | 10 | 31:15 | 23 |
| 3 | Vltavan Chvatěruby | 10 | 17:8 | 20 |
| 4 | FK Slavoj Stará Boleslav | 10 | 27:20 | 20 |
| 5 | TJ Sokol Luštěnice | 10 | 24:17 | 16 |
| Nejlepší střelci | Góly | |
|---|---|---|
| 1 | David Smejkal | 12 |
| 2 | Jan Šmíd | 11 |
| 3 | David Svoboda | 11 |
| 4 | Ladislav Hlaváček | 9 |
| 5 | Denis Zelinka | 7 |
| Jméno | ZB | Ú | BE | |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Erik Leonhardt | 41 | 59,4% | 0 |
| 2 | Jana Malecká | 39 | 55,7% | 0 |
| 3 | petr hruska | 33 | 47,1% | 0 |
| 4 | Ladislav Beran | 30 | 61,2% | 0 |
| 5 | Radek Hruška | 29 | 41,4% | 0 |