Nedokážu si představit, že bych hrál někde jinde, má jasno Vojtěch Sebránek
Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Hlasovali jste pro ty nejlepší hráče v 6. kole a z vašeho hlasování vzešel vítěz! Vítězem se stal mladíček Vojtěch Sebránek z Mladotického B týmu. Redakce fotbalunas.cz ho vyzpovídala a rozhovor najdete zde.
Hráčem 6. kola ses stal se 41 % hlasů. Překvapilo tě vítězství a kdo si myslíš, že ti posílal nejvíc hlasů?
Určitě jsem to nečekal, už jen proto, že jsem odehrál pouze první poločas. Trochu mě tahal zadák a v neděli nás čekal důležitý zápas za dorost proti Plasům, takže jsem nechtěl riskovat, že bych v něm chyběl. O to víc mě vítězství v hlasování překvapilo. Myslím si, že nejvíc hlasů mi poslali hlavně spoluhráči z dorostu.
Do sestavy kola ses dostal za vítězství 6:1 nad Pernarcem, ke kterému jsi přispěl gólem a asistencí. Jak jsi tenhle zápas viděl přímo ze hřiště?
Ze začátku to bylo těžké jako v každém zápase a chvíli mi trvalo, než jsem se do něj dostal. Postupem času jsme ale začali být lepším týmem a myslím si, že jsme si vítězství určitě zasloužili. Soupeř měl problémy se sestavou a během zápasu přišla i další zranění, ale podle mě bychom byli herně lepší i bez toho.
Pernarec přijel ve velmi oslabené sestavě a postupně mu hráči ještě ubývali. Bylo za takové situace těžké udržet koncentraci a hrát pořád naplno?
Určitě to bylo trochu rozptylující, když soupeři postupně ubývali hráči, ale myslím si, že jsme to jako tým zvládli úplně v pohodě. Zápas jsme měli pod kontrolou, hráli jsme zodpovědně a nedělali žádné zbytečné chyby. Dokázali jsme se soustředit na svůj výkon a utkání v klidu dohrát.
Je ti teprve 16 let a už nastupuješ proti dospělým v okresním přeboru. Jaký byl pro tebe přechod do mužského fotbalu a na co sis musel nejvíc zvykat?
Byl to obrovský rozdíl oproti dorostu. Ze začátku jsem vůbec nebyl zvyklý na fyzickou stránku mužského fotbalu, odpadával jsem od soubojů a nestačil jsem ani rychlostně. Tím, že ale pravidelně chodím na tréninky s muži, jsem se dokázal poměrně rychle adaptovat. Tréninky mi hodně pomohly po fyzické i herní stránce a teď už se mezi dospělými cítím mnohem lépe. Na hřišti se pohybuju úplně jinak než na začátku.
Hraješ především ve středu zálohy. Je to pozice, která ti vyhovuje nejvíc, a jak bys sám popsal svůj herní styl?
Střed zálohy mi sedí nejvíc. Nejsem úplně rychlostní typ, abych hrál na křídle, a zároveň nemám postavu na to, abych na hrotu vyhrával souboje a držel míče zády k bráně. Svůj herní styl bych popsal jako všestranný, i když přiznávám, že raději útočím než bráním. Někdy mě to možná táhne dopředu až moc, ale snažím se poctivě vracet a zapojovat se do hry v obou směrech. Jak nám říká trenér, obrana je důležitější než útok, takže se toho snažím držet.
Letos sis připsal také debut za mladotické áčko v poháru. Jaké byly tvoje pocity před prvním startem a jak se ti hrálo?
Nervózní jsem byl obrovsky, protože jsem fakt nechtěl nic pokazit. Hodně mě ale uklidnili zkušenější spoluhráči, kteří mi říkali, ať jsem v klidu, hraju svoji hru a nebojím se něco si dovolit. Jakmile jsem nastoupil, nervozita trochu opadla, i když při každém doteku s míčem jsem ji pořád cítil. Upřímně mi ten zápas trochu srazil ego, protože jsem si myslel, že jsem na takovou úroveň připravený lépe. Skok z okresního přeboru do 1. A třídy je ale opravdu obrovský. Hlavně po fyzické stránce jsem ze začátku vůbec nestíhal a připadal jsem si oproti ostatním o krok pomalejší. Byla to pro mě ale skvělá zkušenost a jsem za tu příležitost moc rád.
Máš teď o to větší motivaci dostat se do A-týmu natrvalo a postupně si vybojovat místo i v ligových zápasech 1. A třídy?
Motivace tam určitě je, ale jak říkám, tenhle zápas pro mě byl takový reality check, který mi ukázal, jak na tom doopravdy jsem. Úplně upřímně si myslím, že na pravidelné hraní na téhle úrovni ještě nejsem připravený. Nastupovat za mladotické áčko je ale můj sen a jednou bych se tam chtěl prosadit natrvalo. Vím, že to chce čas a že na sobě musím ještě hodně pracovat. Určitě ale nehodlám přestat makat a udělám všechno pro to, abych se tam postupně vypracoval.
Od začátku kariéry hraješ pouze za Mladotice. Dokážeš si představit, že bys jednou zkusil fotbal i někde jinde a třeba i ve vyšší soutěži, pokud by taková možnost přišla?
Upřímně už si ani nedokážu představit, že bych hrál někde jinde. Mladotice jsou můj domov, máme tady super partu a do ničeho nového už se mi ani nechce. Pokud by nějaká změna měla přijít, asi by musela přijít dřív, ale teď už jsem nastavený tak, že bych chtěl svoji kariéru dohrát tady. Mladotice jsou zkrátka moje srdeční záležitost.
V současnosti nastupuješ za dorost i mezi muži. Kde se ti hraje lépe a co ti naopak dává hraní v každé z těchto kategorií?
Určitě je to v každé kategorii trochu jiné. V dorostu si dovolím o dost víc – zkusím kličku, střelu nebo nějaké to sólíčko. Mezi muži už tak odvážný nejsem a snažím se hrát spíš jednoduše, zbytečně neztrácet míče a poctivě plnit to, co se ode mě očekává. Obojí mi ale hodně dává a jsem moc rád, že si můžu vyzkoušet oba druhy fotbalu. Pro můj další rozvoj je to skvělá zkušenost.
Fotbal není jediným sportem, kterému se věnuješ, protože děláš také taekwon-do. Jak ses k němu dostal a jak dlouho se mu věnuješ?
S taekwondem jsem začal přibližně ve druhé třídě. Byl jsem tehdy hodně hubený a rodiče si říkali, že by to chtělo nějaký sport, při kterém bych nabral trochu svalové hmoty a celkově se zpevnil. Nakonec mě přihlásili právě na taekwondo, které mě chytlo a věnuju se mu vlastně od té doby až dodnes.
V taekwondo už máš za sebou i nějaké úspěchy. Kterých výsledků nebo ocenění si zatím vážíš nejvíc?
Pár úspěchů už za sebou mám. Asi nejsilnější vzpomínku mám na svoje úplně první závody, protože jsem byl obrovsky nervózní a nakonec si z nich odvezl bronzovou medaili. Mezi své největší úspěchy ale určitě řadím dva tituly mistra České republiky v technických sestavách (tul), které jsem získal v letech 2024 a 2025. Dařilo se mi také ve sportovním boji, kde jsem v roce 2024 získal bronz a o rok později se posunul ještě o stupínek výš a vybojoval stříbro.
Studuješ druhý ročník gymnázia v Plasích. Jak se ti daří skloubit školu, fotbal a taekwondo a už přemýšlíš, kam bys chtěl po maturitě pokračovat?
Vzhledem k tomu, že teď nemusím chodit na tréninky taekwonda tak často, stíhám všechno celkem v pohodě. Když se ale sejde škola, kamarádi, tréninky a do toho o víkendu dva zápasy za dorost i muže, už je to samozřejmě náročnější. Zatím se to ale dá zvládat a snažím se všechno nějak skloubit. O tom, co bude po maturitě, jsem zatím moc nepřemýšlel. Nechávám si možnosti otevřené a na rozhodnutí mám ještě čas, takže si chci další kroky pořádně promyslet.
Když máš od školy a sportu volno, rád posloucháš hudbu. Jaký žánr u tebe vede a kteří interpreti se u tebe v playlistu objevují nejčastěji?
Poslouchám prakticky výhradně zahraniční rap. Když jsme někde venku s kamarády, pustíme si samozřejmě i pár ikonických českých písniček, u kterých se zasmějeme a společně si je zazpíváme. Když ale poslouchám hudbu sám, držím se jen zahraniční scény. Z interpretů u mě teď asi nejvíc jede Osamason.
S kamarády také vyrážíš na koncerty a z jednoho nedávného sis prý odnesl zajímavou historku. Co se tam vlastně přihodilo?
To je celkem divoká historka. Byli jsme s kamarády v SaSaZu na koncertě Osamasona. Normálně jsem prošel kontrolou, měl jsem lístek, ale při prohledávání batohu, ve kterém jsem měl věci na přespání, mi ochranka našla voňavku. Řekli mi, že ji dovnitř mít nemůžu. Zeptal jsem se tedy, jestli si ji budu moct po koncertě vyzvednout, a bylo mi řečeno, že pokud tam ještě bude, tak ano. Nechtěl jsem o ni přijít, takže jsem se ji pokusil nenápadně strčit zpátky do kapsy. Ochranka mě ale chytila a nekompromisně mě vyhodila ven. V tu chvíli to pro mě byl asi jeden z nejhorších večerů v životě. Teď už se tomu s klukama jen smějeme, i když přiznávám, že mi trochu ukápla slza, když mi potom pouštěli videa z koncertu.
A na závěr zpátky k fotbalu, máš nějaký oblíbený klub nebo hráče, kterého rád sleduješ a třeba se od něj snažíš něco odkoukat?
Můj oblíbený klub je Liverpool, kterému fandím už od roku 2018. Vůbec nejoblíbenějším hráčem je pro mě Roberto Firmino. I když hrajeme na jiných postech, je to pro mě absolutní srdcovka. Když se ale podívám na záložníky ze současného kádru Liverpoolu, herně je mi asi nejblíž Ryan Gravenberch. I když teď hraje celkem tužku (smích), pořád si myslím, že jsme si typologicky nejpodobnější. Snažím se proto sledovat jeho hru a co nejvíc věcí od něj odkoukat.
Autor: Matěj Sebránek
Komentáře
Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.
Rozhovory
- Po šesti letech jsem oprášil rukavice a šel do toho, vypráví nýřanský hrdina Jan Mahdal
- Táta mi dal lásku k fotbalu i přezdívku Šmoula, vypráví žihelský kanonýr Daniel Churan
- Nedokážu si představit, že bych hrál někde jinde, má jasno Vojtěch Sebránek
| Tabulka | Z | Skóre | B | |
|---|---|---|---|---|
| 1 | TJ Tatran Třemošná | 9 | 35:13 | 22 |
| 2 | SK Všeruby | 9 | 40:20 | 21 |
| 3 | TJ Nýřany | 9 | 38:13 | 20 |
| 4 | TJ Slavoj Žihle | 9 | 37:12 | 19 |
| 5 | TJ Sokol Manětín | 9 | 39:17 | 17 |
| Nejlepší střelci | Góly | |
|---|---|---|
| 1 | Daniel Šmídl | 13 |
| 2 | Daniel Churan | 12 |
| 3 | Ondřej Mahdal | 11 |
| 4 | Egon Vůch | 9 |
| 5 | Petr Holeš | 8 |
| Jméno | ZB | Ú | BE | |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Radek Hilgart | 35 | 62,5% | 0 |
| 2 | jaroslav rychal | 34 | 54,0% | 0 |
| 3 | Jiří Klik | 34 | 54,0% | 0 |
| 4 | Petr Pavel | 33 | 58,9% | 0 |
| 5 | Josef Kovac | 31 | 49,2% | 0 |