V září loňského roku se ti při futsale přihodilo zranění hlavy. Co přesně se tehdy stalo?
Ve zkratce – šel jsem tehdy pod nohy protihráči a dostal jsem kolenem do spánku. Všechno si z té situace pamatuji jen matně. Bohužel se jednalo už o můj čtvrtý otřes mozku a opravdu bych nikomu nepřál zažít něco podobného, obzvlášť když se to stane opakovaně.
Už je vše v pořádku?
Donedávna se zdálo, že je všechno v pořádku, ale zhruba před dvěma měsíci jsem začal pociťovat, že se něco mění a že už není všechno tak, jak má být. Nakonec mě to bohužel dohnalo až do bodu, kdy jsem musel s futsalem skončit. Aktuálně se snažím dát zdravotně dohromady a postupně se z toho zotavit.
Nějakou dobu jsi také musel chytat v ochranné helmě. Jaké to bylo? Vadilo ti to nějak při chytání, nebo už pak na to člověk při zápase nemyslí?
Musím říct, že je to skvělá věc a po tom všem, čím jsem si prošel, mi helma hodně pomohla především po psychické stránce. Ze začátku jsem si musel zvykat hlavně na to, kolik potu v ní člověk během zápasu má, ale i s tím jsem si nakonec poradil. Aktuálně mám dokonce dvě. Jediné, co mi úplně nevyhovuje, je, že mi kvůli ní začínají řídnout vlasy.
Když ses jako malý díval na Petra Čecha, napadlo tě někdy, že se mu jednou budeš alespoň trochu podobat? (směje se)
To mě upřímně nikdy nenapadlo. Samozřejmě je pro mě takové srovnání lichotivé. Už jsem si ale poměrně zvykl, že od dětí podobná přirovnání často slýchávám.
To všechno se ale odehrálo v době, kdy jsi nepůsobil v Přešticích, nýbrž v nedaleké Dolní Lukavici. Tam jsi ovšem nechytal. Co tě tehdy vedlo ke změně klubu i hráčského postu?
Tehdy jsem se zotavoval po úrazu a upřímně jsem neměl moc radost z ničeho. Přesun do Dolní Lukavice mi v té době hodně pomohl. Šel jsem tam především za rodinou, protože táta tam trénuje a brácha tam také hraje. Velkým lákadlem pro mě byla i místní parta, která byla skvělá. Co se týče změny postu, chtěl jsem také splnit tátovi sen, aby si mohl zahrát s oběma svými syny. To se nám nakonec v posledním kole podařilo. Zároveň jsem si chtěl po nějaké době znovu zahrát v poli a po předchozím zranění jsem tehdy ani neměl příliš pomyšlení na chytání.
A co nakonec stálo za tvým návratem do Přeštic?
Za mým návratem stála především chuť znovu si zahrát s kamarády, se kterými jsem strávil většinu své fotbalové kariéry. Zároveň jsem chtěl pomoct týmu, který po několika odchodech potřeboval doplnit kádr. Znovu jsem měl chuť chytat v Přešticích a velkou roli hrálo také to, že budu blíž domovu.