My mlaďasové zatím regeneraci zachraňujeme osmihodinovým spánkem, říká hráč kola Jiří Moravec

Rozhodně. V téhle soutěži to není ani tak o mně, spíš o tom, kolik chyb uděláme my sami. Ty samozřejmě pramení z našeho útočného stylu hry a vždycky se nějaká objeví, to je normální. Pak už je to na mně, abych klukům pomohl. Zatím se mi to ale moc nedaří, protože soupeř většinou jednou vystřelí a je z toho gól. Takže pak to mám celý týden pěkně naservírované na talíři (směje se).

Já zase do té kasy tolik nepřispívám. Nul je poskrovnu a hráčem kola se stávám jen ve výjimečných případech, když mají (emotikon krysy) pré. Ale když už se rozhodnu přispět, většinou to vezmu ve velkém. Nechápu jak, ale hned je z toho červená karta. To pak jedním povedeným zápasem spolehlivě doženu příspěvky za půl sezony (směje se).

Ano, teď jsem tu začal sedmou sezonu a už šest sezon doma slibuju, že skončím. Zatím mi to tedy moc nevychází. Ale jedno vím jistě, až opravdu jednou skončím, bude to tady v Křimicích.

Moje regenerace probíhá tak, že vlastně vůbec neprobíhá. Na regeneraci jsem ještě moc mladej, mně zatím stačí se dobře vyspat a ráno jsem zase “skoro” jako novej. Tohle je spíš otázka na naši brankářskou legendu (Václava Hinterholzingera). To, co předvádí v bráně ve svém věku, už není ani tak sportovní výkon jako lékařský zázrak. Ten by měl vyprávět o regeneraci, podle mě má doma místo sprchy kryokomoru, kapačku a fyzioterapeuta na noční směně. My mlaďasové to zatím zachraňujeme osmihodinovým spánkem (směje se).

Těžko bych vybíral jen jedno období. Mám dvě působení, která jsou pro mě opravdu srdeční záležitostí. Prvním je Nýrsko, kde jsem prožil krásná fotbalová léta a na které mám spoustu skvělých vzpomínek. Druhým jsou Křimice, kde působím teď a které mi za tu dobu také hodně přirostly k srdci. Každé z těch období je jiné, ale obě pro mě mají ve fotbalovém životě výjimečné místo. Největší úspěch v kariéře byl asi postup s Křimicemi do Divize.

Fanouškům bych hlavně vzkázal, ať nás dál chodí podporovat se stejnou radostí jako doposud, protože bez nich by fotbal neměl tu správnou atmosféru. A proč přijít i na zápasy béčka? Protože tam teprve uvidí, jak se rozdává opravdová fotbalová radost, a troufnu si říct, že uvidí i věci, které ještě neviděli.