Ve Slavii dělal kapitána i Necidovi, HISENSE Hráč kola teď kope IV. třídu v Popkovicích!

Jsem 38letý fotbalový veterán, kterému už nohy neslouží úplně jako dřív, takže dneska to doháním hlavně zkušenostmi a fotbalovým myšlením. Balón u nohy už přes břicho občas taky není ideálně vidět, ale chuť do fotbalu mě pořád nepřešla. Pracuji jako store leader v Decathlonu a fotbal dnes hraju hlavně pro radost, kvůli partě kluků a atmosféře kolem kabiny. Pořád mě baví soutěžit, vyhrávat a být součástí týmu, i když už člověk ví, že regenerace po zápase trvá trochu déle než dřív.

Byla to obrovská zkušenost, na kterou dodnes rád vzpomínám. Měl jsem kolem sebe hráče jako Necid, Pekhart, Vašon nebo Suchý a paradoxně jsem jim ještě dělal kapitána. Člověk si vedle takových hráčů rychle uvědomí, jak vysoký může být fotbalový level. Měl jsem štěstí i na skvělé trenéry, například pana Šanáka, Kozla a další, kteří mi dali strašně moc po fotbalové i lidské stránce. Navíc jsem už od 15 let žil sám v Praze, takže mě to naučilo samostatnosti a zodpovědnosti. A protože fotbal tehdy ještě nebyl jen o slávě, ale i o přežití, tak jsem si při tom dokázal i vydělávat nějaké peníze.

Ze Slavie jsem nešel rovnou do Ústí nad Orlicí. Nejprve jsem po zranění křížového vazu zamířil na tři roky do Kolína, kde jsem se potřeboval znovu rozehrát a dostat do formy. Angažmá tam hodnotím hodně pozitivně, navíc nás trénoval Bogas Pilný, skvělý člověk a trenér. Když nám vyprávěl zážitky z Ligy mistrů, třeba jak měl osobku na Inzaghiho, tak jsme to poslouchali skoro s otevřenou pusou. Bylo to hodně inspirující. Potom přišla nabídka z Pardubic, kde jsem strávil další tři roky, a teprve následně jsem přestoupil do Ústí nad Orlicí. Každé angažmá mi něco dalo a posunulo mě dál. Co se týče zázemí, tak ve Slavii, Kolíně i Ústí bylo vždy na velmi dobré úrovni. Navíc jsem v té době měl manažera, takže jsem vlastně nic moc neřešil, nové kopačky jsem měl druhý den připravené v kabině.

To určitě není hlavní důvod mého angažmá v Popkovicích. Za tím vším stojí hlavně Hynek Bartoníček, který mi jednou řekl, že zase začal hrát fotbal, a zeptal se mě: „Nechceš si taky kopnout?“ A já si říkal, proč ne, když už jsem sedm let pořádně nehrál. Co se týče rivality, tak ta mezi námi určitě není. Trenér spíš potřeboval dodat týmu kvalitu a dobře věděl, do kterého týmu sáhnout.

Ambice určitě máme a chceme být co nejvýš. Myslím, že tým má kvalitu i charakter. A co se týče hřiště nebo zázemí, jasně, nejsme v Premier League, ale o to větší je pak pro soupeře šok, když od nás odjíždí bez bodů. Naše hřiště má svoje kouzlo… a občas i vlastní odskok míče.

Jsem rád, že se daří týmu, protože bez toho nejsou ani individuální čísla. V kabině to funguje skvěle a je to znát i na hřišti. Samozřejmě vždycky je co zlepšovat, hlavně kluci v kabině mi to připomínají pořád.

Nemám tým proti kterému by se mi nehrálo dobře, každý zápas je jiný, dle toho kdo přijde na zápas.

Určitě angažmá ve Slavii a všechny zkušenosti kolem toho. Ale upřímně, člověk si časem začne víc vážit i obyčejných momentů a hlavně když po zápase vůbec vstane z postele.

Velice povedený první poločas, organizovaná hra s dobrou koncovkou a druhy poločas jsme pouze hlídali výsledek a užívali si hru.

Fanoušků možná nemáme tolik jako velké kluby a to mě trochu mrzí, ale o to víc si vážím těch, kteří s námi jezdí a nevynechají jediný zápas. Beru je jako našeho dvanáctého hráče a je super vidět, že do toho jdou s námi naplno. Moc se mi líbí, že nosí merch našeho klubu a podporují nás i mimo hřiště. A díky nim si občas můžeme pustit i nějaké video ze zápasu a připomenout si, že přece jen hrajeme „až“ 10. ligu. Každopádně jim patří velké díky za podporu, moc si toho vážíme a všechny fanoušky zdravím!