Hráč kola Vítězslav Kober: ,,Hodil jsem v nemocničním automatu do sebe kafe a šel na zápas. Našim cílem je záchrana v okresu."

Díky moc. Pocit určitě fajn, ale radši bych ho vyměnil za body z Žimrovic. Byť portál fotbalunas poctivě sleduji, o nominaci jsem zprvu nevěděl. Vzbudila mě s touto informací ségra druhé ráno po zapíječce malé. A jelikož jsem jí ještě viděl dvakrát a měl problém hlavně sám se sebou, nevěnoval jsem tomu extra pozornost.

Včera přišla nějaká ta gratulace a vtípky na naší otické skupině. S klukama se každopádně snažíme navzájem podporovat i v takovýchto anketách a držíme jako parta. Tak by to prostě mělo být.

Maximálně důstojnost. Třeba takový Buk na tyhle situace přímo čeká a nenechá na vás pak nit suchou. Finančně snad nic. Jsme v okrese nováčci a přicházíme z totálního pralesa, kde takové vymoženosti nebyly zvykem.

Upřímně? Odehrál jsem v sezoně daleko lepší zápasy. Ale vzhledem k okolnostem to beru. Prvotně jsem totiž ani neměl nastoupit. Měli jsme se ženou těsně před termínem, tak jsem se omluvil, že jí budu nablízku. Malá se ale narodila o den dříve a tím, že nás na zápas opět bylo jak na mariáš, nemohl jsem v tom kluky nechat. Manželka navíc byla jako vždy skvělá a vyšla mi vstříc. Nevyspaný jsem tak do sebe v nemocničním automatu hodil aspoň kafe a šel na to. První poločas se ještě dal, měl jsem tam souboje, na konci poločasu se nám povedla i připravená akce. Ale druhá půle byl fakt děs, odešly mi nohy a k nějakému rychlejšímu pohybu po hřišti by mi pomohl asi už jen caddy.

Kdybych tvrdil, že jsme do Žimrovic jeli pro výhru, asi bych lhal. Nicméně už postupem podzimu jsme si ukázali, že poctivým fotbalem můžeme hrát s každým, takže jsme nechtěli dát nic zadarmo. Neříkám, že by naše hra nějak lahodila diváckému oku, ale zvykli jsme si prostě hrát na to, na co máme. Trochu jsme čekali, že domácí mají tým plný šikovných a zkušených kluků, kteří mají rádi míč a naopak jim nějaká ta fyzická hra moc nevoní. Nechali jsme je hrát a čekali na brejky. Jak říkáte, do 65. minuty to stačilo, nakonec ale jednoduše rozhodla kvalita.

Za mě jednoznačně rozhodla šířka kádru a její kvalita. Žipa si může dovolit takový luxus - nechat sedět plejery jako Škrobánek nebo Džemla, kteří pak přijdou na plac a ten zápas pomohou otočit. Jak jsem už říkal, my jsme sice parta bojovníků, která hraje jeden za druhého, ale je nás málo. V obou venkovních zápasech na jaře nám chyběly vždy alespoň tři hráči základní sestavy a s tím se pak nějaký zázrak uhraje těžko.

Takhle, musíme se na to dívat realisticky. Roky jsme hráli trojku a na férovku, byla to nuda. S nadsázkou řeknu, že většinu našeho působení v této soutěži bylo největší dilema, zdá má smysl po zápase prát suché dresy. Kolikrát i naši fanoušci fandili soupeřům, když se dostali za půlku, což už byl fakt bizár. Úplně z toho vypadly ty fotbalové emoce a zápal. Celý ročník stál každoročně na dvou, třech zápasech, které když jste nezvládli, museli jste si celý rok počkat na reparát. Když se nám teď po x letech povedlo postoupit, už do oslav jsme šli s vědomím, že nás opouští čtyři rozdíloví plejeři. Zleva, zprava jsme pak poslouchali, co v tom okrese chcem dělat a ať raději zůstanem tam, kde jsme. Odstrašujícím příkladem pro nás byly Brumovice, které projely trojku bez ztráty bodu a pak v okrese uhrály snad jen tři body? Začátek nebyl dobrý, ale my jsme se postupně dokázali přizpůsobit. Ze stínu vystoupili jiní kluci, našli jsme styl hry, který nám svědčí a začali dělat body. Pro mě je však důležitější, že i v případě prohry je fajn znovu cítit ten zápal a boj o každý metr. Takže jo, jedenáctý flek asi na šampus není, na druhou stranu bychom měli zvládnout primární cíl, tedy záchranu.

Asi mají formu, to my ale neřešíme. Máme Hlavnici sami co vracet z podzimu. Měli jsme je na lopatě, ale vlastní blbostí jsme si, za stavu 1:3, začali místo bránění všímat sudího. Druhá věc je, že některá jeho rozhodnutí byla fakt zvláštní, ale všichni jsme jen lidi. Naopak Hlavnice ukázala zkušenosti a zápas otočila na 4:3. Teď už se na ni ale těšíme doma, kde nás poženou naši výborní fanoušci, pro které ten fotbal hrajem. A co na mač nachystá náš El Maestro Jarda Chmel? To se dozvíme na čtvrtečním tréninku.

Díky moc! No, máme ji doma zatím jen pár dní, ale vzhledem k dost pronikavému hlasu, který pozdní hodinou sílí, tipoval bych zatím spíše na kariéru zpěvačky. Každopádně fanynka to bude stoprocentně. Rodina pochází z Otic a nenechá si ujít žádný domácí zápas. Malá neteř bez otického dresu nedá ani ránu, takže věřím, že jí dcerka bude chtít napodobit.

To se ani nedivím, moje fotbalová kariéra totiž ani není nijak slavná (smích). Fotbal jsem vždy miloval, paradoxně jsem se ale odmala věnoval hokeji v opavském Slezanu. A tím, že tréninky byly denně, nezbylo na nic jiného čas. Jednu fotbalovou sezonu jsem si zkusil v dorostu právě v Oticích, ale nic slavného to nebylo. Když jsem byl v nějakých čtyřiadvaceti odejit z druhé ligy do krajského přeboru, bylo času naopak dost a já se tak dostal k fotbalu. Raduň zrovna zakládala fotbalový tým, kamarád mě oslovil, tak jsem to šel zkusit. Žádný zázrak to od nás nebyl - než fotbal hra připomínala spíše kopanou a skončili jsme snad předposlední. Nějakou záhadou jsem ale byl osloven Kyleškama, kde jsem si vyzkoušel 1.B. Po dvou letech jsme však spadli do okresu, v kabině to nebylo ono a já tam zvládl jen pár zápasů. Už v té době jsem totiž věděl, že chci zpět domů. I když nejsem přímo Otičák, cítím se tak. V podstatě jsem tam vyrůstal, bydlí tam naši a s tamními kluky se známe odmala.

Na tuto otázku už jsem asi z většiny odpověděl výše. Vzhledem k tomu, že jsme nováčky ve vyšší soutěže, do které jsme šli navíc dost oslabeni, cílem byla ze startu prostě záchrana. Věřím, že tu po úspěšném podzimu zdárně dotáhneme a to další už je jen přidaná hodnota. Hlavní ambicí nicméně je bavit fotbalem sebe, ale i lidí, kteří na zápas dorazí. Otičtí fanoušci jsou odjakživa nároční, když ale vidí, že se maká, podpoří vás. V opačném případě pak u pivka dostanete pěknou sadu (smích).

Mám ambici hrát v Oticích tak dlouho, jak jen to bude možné. Letos se mi celkem daří i střelecky, čemuž se sám divím, protože na tréninku bych netrefil ani vodu z loďky. Opravdu si to tu ale užívám, máme skvělou partu a s čistým svědomím mohu říct, že kluky beru víc jako přátele než spoluhráče. Pomáháme si jak na hřišti, tak často i v noci ze hřiště. Ale o tom to je!

Nemohu napsat nikoho jiného než opavského Messiho, Jirku Fruncka. Stále tajně doufám, že splní svůj slib a ještě jednou si spolu čutnem. Tímto ho zdravím do Štábek. Mimo to jsem už přes dvacet let zarytý fanda Strak z Newcastle.

Něco mi říká, že volný čas mi před pár dny právě skončil (smích). Mimoto, v T-Mobile dělám dvanáctky, takže jsem rád, když pravidelně stíhám dvakrát do týdne trénink a do toho pondělní futsal s kamarády. Jinak ale nebudu lhát, doma preferuji zásadně gaučing, ať už s knížkou nebo ovladačem u fotbalu.

Jsem optimistou. Měli jsme neskutečnou kliku jak na los kvalifikační skupiny, tak i na los baráže. A štěstí nás neopustilo ani při složení základních skupin MS. Třeba takové osmifinále vidím opravdu reálně a pak děj se vůle boží. Tip na vítěze je každopádně jasný - vždy jsem fandil Argentině a letos tomu nebude jinak. Takže za mě Mundial obhájí Albiceleste.