Oba jste zvítězili v sestavě kola v jednom týdnu – jeden za áčko, druhý za béčko. Jak jste na to reagovali, když jste to zjistili?
Matěj: Tyjo, byl jsem dost překvapený, byl to první zápas po zranění, takže mi přišlo, že jsem se v zápase dost šetřil a vůbec jsem nečekal, že by mě trenér nominoval. Určitě by si to jiní hráči zasloužili víc než já (směje se).
Jakub: Byl jsem překvapený, ten týden jsme hráli s Kolovčí, kde celý tým podal fakt dobrý a bojovný výkon, takže to bylo spíš o tom, koho trenér do sestavy kola vybere.
Jaké to je mít bráchu jako spoluhráče? Je to výhoda, nebo občas i trochu na nervy?
Matěj: Teď už to beru spíš jako výhodu, ale dřív byly časy, kdy jsme na sebe na hřišti víc pořvávali, než hráli fotbal (směje se).
Jakub: Hrajeme spolu celý život, takže si na hřišti rozumíme. Dřív to s hádkami bylo horší, ale i teď na sebe občas na hřišti pořváváme (směje se).
Kdo z vás je v kabině větší „mluvka“ a kdo spíš poslouchá?
Jakub: Myslím si, že to máme tak 50/50, spíš se tak vzájemně doplňujeme.
Matěj: Jojo, souhlasím (směje se).
Stává se vám, že si vás někdo plete? Ať už je to trenér, rozhodčí nebo protihráč?
Matěj: U rozhodčích nebo protihráčů jsem to zatím nezažil, ale u trenéra víc než dost (směje se). Když na tréninku nemám mikinu s nápisem “Matěj", tak je trenér úplně ztracenej, ale už jsem si zvyknul (směje se).
Jakub: U rozhodčích a protihráčů se to ještě nestalo. U trenéra se to stává dost a u spoluhráčů se taky občas stane, že mi řeknou bráchovo přezdívkou nebo jménem (směje se).
Kdo víc maká na tréninku a kdo to naopak fláká a rád si ubírá?
Matěj: Víc maká určitě Kuba. Z něj se za poslední dobu, třeba oproti minulému roku, stal zapálenej fotbalista. Já se přiznám, že víc to flákám. Mám takovou svojí “pohodlnost”, ale poslední dobou už se do toho taky dostávám víc a víc.
Jakub: Víc to fláká brácha. Toho se snažím většinu času přesvědčit, aby se víc snažil, ale moc si do jeho “pohodlí” nenechá mluvit (směje se).
Kdo častěji přijde pozdě?
Na tréninky i zápasy jezdíme společně, takže buďto oba nebo ani jeden (směje se).
Kdo víc nadává na rozhodčího?
Matěj: Já jsem dost horká hlava na hřišti, teda co se B týmu týče, takže si nějaká ty slova určitě neodpustím, ale nemyslím si, že je to něco úplně za hranou (směje se).
Kdo se po výhře drží dýl v hospodě?
Matěj: Jelikož Kuba nemá řidičák a já mu dělám taxikáře, tak může pít, jak se mu zachce (směje se). To bohužel pro mě neplatí, takže v hospodě vydrží déle určitě on.
Kubo, tobě tato situace, předpokládám, vyhovuje?
Jakub: Jojo, tahle situace je pro mě akorát dělaná (směje se).
Kdo z vás byl byl lepší trenér a proč?
Matěj: Tyjo, težká otázka, trénování by mě bavilo a myslím si, že bych v tom nebyl úplně marnej (směje se). Rád dělám cokoliv s dětma a myslím si, že bych je dokázal i něco naučit. Ale jelikož s tím nemáme ani jeden zkušenosti, tak těžko říct, kdo by v tom byl lepší. Zápal bych pro to určitě měl větší já, ale to je tak vše, co bych tipnul (směje se).
Jakub: Já si myslím, že na tohle je lepší spíš brácha. Sice by mě to bavilo, ale neměl bych na to vůbec nervy (směje se).