Důležité je podržet tým ve správný moment, říká hráč 28. kola, brankář Unionu Vršovice Daniel Salajka

Už před zápasem mi bylo jasné, že proti Pragovce to nebude nic jednoduchého, což se nakonec potvrdilo. Ale ať už je zápas jakýkoliv, vždycky se plně soustředím na dění na hřišti a nic jiného mě celých 90+ minut nezajímá. A pokud je v zápase hodně věcí na práci jako v tomto, pak mě takový zápas opravdu baví. Co rozhodlo? Sešlo se toho více, ale hlavní podle mě byl přečkaný nápor v prvním poločase a odchod do šaten za stavu 0:0. Dále pomohla také poločasová rozprava, velmi dobrý nástup do druhé půle a následný gól z 52. minuty. V neposlední řadě se nám ve druhém poločase dařilo nepouštět Pragovku do větších šancí.

Dívá se na to hezky, nicméně je to zásluha všech, nejenom moje. Výsledky nedělá jeden hráč, ale celý tým. Proto jsem rád, že se nám daří hrát vzadu organizovaně a kompaktně, takže mají soupeři těžké se do šancí vůbec dostat. A když už nějaká šance nastane, jsme schopni si s ostatními navzájem pomoct.

Náš úkol je teď ve zbývajících zápasech naplno bodovat a vytvářet na soupeře takový tlak, aby viděli, že to nebudou mít zadarmo a že jsme připraveni bojovat až do konce. Pak už nám nezbývá než čekat na zaváhání ostatních.

Samozřejmě je to frustrující, ale vím, že se takové situace stávají a já osobně s tím nic neudělám. Pak už mám v hlavě jenom myšlenku udělat svoji práci a nic nepustit, abych všem v týmu ukázal, že když se nedaří dopředu, vzadu jim kryju záda a můžou se na mě spolehnout.

Zbrojovku (a vlastně i Líšeň, teď už Artis) sleduji spíše po očku, ale i tak mě současná situace mrzí. Na druhou stranu teď došlo k několika změnám, například k angažování trenéra Svědíka, který dokázal se Slováckem velké věci. V závěru sezóny se pak Zbrojovka dokázala zvednout, takže doufám, že se brzy vrátí zpátky do nejvyšší ligy.

Náš trenérský štáb si na fyzičce zakládá opravdu hodně a souhlasím s tím, že fyzička v těchto situacích pomáhá. Ovšem z mých zkušeností ze žákovských a dorosteneckých kategorií (to jsem hrál ještě v Brně, jenom už ne za Zbrojovku) musím říct, že hlavní faktor, který za mě rozhoduje zápasy, je vůle a chuť s tím výsledkem něco udělat. Nikdo tenkrát z individuálního hlediska nevyčníval, ale ten tým prostě chtěl a jeden bojoval za druhého, díky čemuž jsme byli schopni konkurovat mnohým týmům. Vztáhnu-li to na Vršovice, není tomu jinak. Když se projeví naše vůle a chuť se o to porvat a přidá se k tomu nabraná fyzička, jsme schopni hrát s kýmkoliv.

Zamrzí každý inkasovaný gól, ale nejvíce jednoznačně ten na jaře na Xaverově. Naopak jako nejdůležitější zákrok bych označil vychytaný nájezd ze začátku 55. minuty za vedení 1:0 proti Podolí. V obou případech šlo o zápasy, ve kterých se hrálo opravdu o hodně, což vždycky znásobí pozitivní i negativní emoce. Ne každý zákrok musí vypadat hezky, důležité je v klíčových momentech podržet tým. A to jsou zákroky, kterých si vážím nejvíce.

Asi budu opakovat to, co náš trenér uvedl v jednom rozhovoru pro PFS (Pražský fotbalový svaz). Potřebujeme udržet konzistentní výkony po celou sezónu a vyvarovat se zbytečných ztrát bodů. Dařilo se nám obírat o body týmy ze špičky, ale přišly občasné výpadky a ztráceli jsme body jinde. Každý z nás si to musí v hlavě nastavit tak, aby vždycky šel do zápasu naplno nehledě na soupeře, což vlastně i souvisí s vůlí a chutí bojovat, kterou jsem zmínil výše.

Vždycky při cestě na zápas poslouchám hudbu z mého předzápasového playlistu, kde mám takovou všehochuť. Od irského folku přes finské armádní písničky až po death metal. Většinu playlistu ovšem tvoří Sabaton, a to jak v angličtině, tak i originály ve švédštině. V šatně se pak už jenom soustředím na zápas.