Starší brácha Kuba mě převedl přes koleje a už jsme byli na hřišti. Nasadili jsme gumošlehy a hurá na plac, vzpomíná Petr John

Po zápase se na nominaci většinou domlouváme v kabině a z naší strany byla volba jiná. Mě zřejmě nominoval soupeř, takže to potěší. Zápas se mi celkem povedl a vzhledem k mé trefě jsem možná nominaci očekával, ale raději bych získal nějaké body v zápase.

Vždycky platilo, že kapitán to má za dvojnásobek, tak jsem pásku po dlouhých letech předal. Ale pokladník Karel je hrozná svině (bráno s úsměvem) a přijde určitě s nějakou novinkou, takže to bude překvapení.

Hředle nebyly po debaklu zrovna příjemný soupeř, ale už na podzim jsme s nimi odehráli dobrý zápas a my museli prostě zabrat. Byl to celkem pěkný zápas se šancemi na obou stranách. Kdybychom ve druhé půli otočili zápas na 3:2, tak by Hředle třeba zmatkovaly a mohly jsme to dotáhnout. Chybělo tomu tedy proměnit některé naše šance. Je potřeba pochválit i Dominika Malého, který v pravou chvíli vytáhl pěkný zákrok a Hředle podržel. Potom už to bylo otevřené a Hředle nakonec byly šťastnější.

Chtěl jsem rozehrávku už z přímého kopu, protože vedle zdi mě obránci nechali úplně volného, ale jak je u míče Hanyša, tak je konec (směje se). Na dorážku proti němu běžela zelená zeď, tak jsem rád, že aspoň v tu chvíli mi to přiťukl. Chtěl jsem hodně nad balon a utáhnout to k tyči. Trochu se to zvedlo a nakonec výstavní trefa. Škoda, že nestačila na body.

Opozdilec je vždycky Páca, to už se prostě nedá změnit. Je to jeho životní styl. Zrcadlo mají v pronájmu mlaďasové okolo Vládi Boudy. Ale jinak jsme ve všem všichni. Našemu trenérovi se podařilo neskutečně spojit kabinu a legrace si opravdu zažijeme dost. Stejně tak si dokážeme máknout. Na tréninky nás chodí pravidelně 12, 14 i 18. To je prostě fajn. Rád bych zmínil snad všechny kluky z kabiny, protože každý tam má svou roli. Takovou partu jsem vážně nezažil a věřím, že spolu ještě něco uhrajeme a vyhrajeme.

Zejména práce s mládeží je náš cíl. Ten se pomalu naplňuje, ale je před námi ještě mnoho práce. Nestačí udělat dva ročníky přípravky a myslet si, že teď máme mládež. Jeden tým přípravky nepokryje celý tým žáků a posléze dorostu. Myslím, že se nám podařilo udělat dobrou základnu od nejmenších kategorií. Rodiče nás podporují, děti chtějí chodit na tréninky, všichni chtějí hrát. Za to jsem moc rád a jsem jim vděčný. Ale ta cesta bude ještě dlouhá. Každopádně nic, co bychom nezvládli. Plánů v roli předsedy mám ještě mnoho a mnoho, ale to by bylo na dlouho. Aktuálně se soustředíme na datum 21.6., kdy nás v Jesenici čeká fotbalová slavnost na zakončení sezony.

Já si to vlastně nepamatuju, ale určitě na tom má největší podíl brácha Kuba. Mohlo mi být 4-5 let. Jako starší brácha mě převedl přes koleje a už jsme byli na hřišti v Jesenici. Nasadili jsme gumošlehy a hurá na plac. Tam to všechno začalo pod vedením pana Půty.

Celou přípravku a mladší žáky jsem byl v Jesenici. Na starší žáky jsem se potom přesunul do Rakovníka na SK a následně do mladšího dorostu na SK Kladno. Tam to bylo ze začátku parádní období. Celkem se mi dařilo a byla tam dobrá parta. Mohl jsem zůstat na starší dorost, ale zvolil jsem cestu zpět do Jesenice. Hrál se tady krajský přebor a to bylo v mém věku celkem lákadlo. Od té doby jsem v Jesenici. Možná bych dnes tu cestu návratu volil jinak a na jeden půl rok rád zapomněl. Několik starších borců včetně trenéra se nechovalo lidsky, takže jsem pár měsíců ani nehrál, ale stalo se a jsem za to vlastně vděčný. Posunulo mě to v jednání s mladšími kluky a nasbíral jsem tím zkušenosti nejen na hřišti, ale i mimo něj. Viděl jsem, jak vypadá kabina tzv. "na oko" a jak je ve skutečnosti prohnilá. Teď a tady jsem hrozně spokojený.

Ten teprve přijde...

Určitě brácha. Tak nějak to táhneme spolu dlouho a jako rodina si pomůžeme. A taky ještě Petr Koťas. S tím jsme se potkali ve školce, potom sedli v 1. třídě do jedné lavice a na hřišti nám to vždycky ladilo. V posledních letech to ale přebírají synové. To jsou parťáci jedna radost. Fotbal je baví a jde jim, takže spolu trávíme fotbalem hodně času.

Nic extra za rituály nemám, ale zase nic neměním. Jsem hrozná konzerva. Chrániče mám už přes 20 let stejné. Kopačky si kupuju taky přes 15 let stejnou značku. Když mi někdo sedne na místo, tak je zle (smích). Na zápas se potřebuju soustředit a jsem pokaždé nervózní, ať se hraje cokoli. S písknutím úvodního hvizdu ale všechno spadne a jdeme na to.

Pár let zpátky jsem věděl, že se musí něco s mládeží udělat. Nám se moc nedařilo a kluci okolo mě na hřišti začali stárnout (já ne). Věkový průměr byl děsivý a zápasy jsme nezvládali. Od spousty lidí jsem si vyslechl pár nelichotivých výrazů, jací jsme dřeváci apod. Bylo mi to líto. Nikdo dlouhou dobu stabilně nedělal mládež a generační propadák byl neskutečný. Tam bylo jasný, že buď můžeme nadávat na ostatní a rychle z toho utéct nebo se s kluky pustíme do práce a dostaneme úroveň zase výš. Takže jsem se začal zaměřovat na přípravky a šli jsme do toho. Zájem v Jesenici byl a věřím, že to můžeme ještě zvednout. Působím tedy u všech přípravek v Jesenici. Vloni v létě mě oslovilo vedení SK Rakovník, zda bych neměl zájem působit u mládeže. Vozím tam syna, moc mu fandím a stejně jsem vždy zůstával na tréninky a zápasy. Proč teda sedět na tribuně nebo stát u klacku, když se můžu dál rozvíjet a spolupracovat s dalšími trenéry. Jsem tedy ještě asistent trenéra u týmu Rakovnicko U-12.

Fotbal zabere spoustu času, ale baví mě to. Nepohrdnu snad žádným sportem, takže se určitě nenudím. Sezení v klidu u knížky mě moc nebere, takže pořád někde poletuji.

Připravit smlouvu je to nejmenší. Ale Honza asi nebude moc souhlasit s jeho prací a vytížením. Vzkaz do kabiny: Abych ty smlouvy neupravil vám (směje se). Na akci se těším. Pozvánka je na našem instagramu "FC Jesenice" a na plakátech. Všichni jsou srdečně zváni. Po vystoupení Honzy Webera bude navíc následovat 45 minut workshop, kdy bude Honza dětem k dispozici a může jim poradit, co a jak zlepšit. Tak neváhejte a na akci doražte!