Znáte to, hlava by chtěla, ale tělo pro fotbal dosluhuje nebo spíš u mě dosloužilo, směje se hráč kola Julius Zatloukal

Samozřejmě, že mě to překvapilo. O nominaci jsem věděl z Facebooku, kde náš klub má svou skupinu, do které náš ajťák Honza Vild pravidelně přidává novinky a upoutávky na další kola, ale bral jsem to s nadhledem. Je to milé, asi chtějí, abych už skončil a to na vrcholu (smích).

Určitě něco proběhne, klukům neuniknu (úsměv).

Okrajově. Je to skvělé zatraktivnění nižších soutěží, možnost si přečíst rozhovory, reportáže či upoutávky. Je to určitě moc dobrý počin. My starší už se tam tolik nehledáme, je to spíše pro mladé (smích).

Přijeli lídři, z naší strany šlo o povedený začátek, po prvním poločase jsme i vedli. Jenže jsme zaspali druhou půlku a dá se říci, že i já svou chybou u prvního gólu soupeře o výsledku rozhodl. Podběhl jsem centr a protihráč již vlastně střílel do prázdné. Za minutu mi navíc vymetli pavučinku a bylo hotovo.

To samozřejmě vždycky potěší, pro mě to znamená, že jste nebyl na place zbytečný a alespoň trochou přispěl k dobrému výsledku, ten se ale nedostavil.. Jenže proto na hřiště jdete, aby jste podal vždycky co nejlepší výkon. Je hezké, když chytnete něco navíc a zvednete výkon mančaftu, ale body se vezly do Plzně…bohužel … Ty body jsme ztratili po té mé hrubé chybě... Ocenění beru jako individuální pochvalu, která ale nic velkého pro mě neznamená, fotbal je kolektivní sport a z úspěchu se musí radovat celý tým, tím úspěchem musí být v červnu 2016 záchrana Volduch v krajské 1. B třídě! Tohle je nejdůležitější i pro další rozvoj klubu.

Připravoval jsem se, že sednu na Šemíka (tak říkám svému kolu), dám si na hřišti pěkně pivko, zafandím a najednou tak třičtvrtě hodiny před úvodním hvizdem mi volá tréňa (Jan Vild), abych přijel chytat.. No... Do brány se mi vzhledem k tomu, že už jsem na fotbal starej a za celou hráčskou kariéru dost rozbolavěnej a prakticky bez tréninku, vůbec nechtělo… Znáte to, hlava by chtěla, ale tělo pro fotbal dosluhuje nebo spíš u mě dosloužilo (úsměv).

Už nechytám ze zdravotních důvodů. Vlezl jsem do brány nerozchytaný a bez tréninků. Ještě občas si tam jdu stoupnout, když se kryjí zápasy A-týmu s béčkem, ale již to není ono.. Lépe už bylo…

Záchrana 1. B třídy. Jednoznačně! Ale závisí to již na mladých klucích a ne nás, co už jsme dávno ve fotbalovém důchodu (úsměv). Již by to mělo být na nich. Pokud se kádr vhodně doplní a bude chuť, tak určitě na pokračování v nejnižší krajské soutěži máme. Potenciál je.

Určitě, je to droga. Je to splněný sen se něco naučit a něco dokázat na poměrně dobré úrovni. Je jedno, jaká je to soutěž, ale určitým poměrem se dá udělat stejně jako u profesionálů, na své úrovni jejich hru napodobovat. Pro nás amatéry je to navíc těžší v tom, že musíme kromě fotbalu ještě chodit do práce. Navíc zranění, která si přivodíme při fotbale můžou být stejně závažná jako u profíků a následná péče o zdraví prostě a jasně není a nemůže být stejná jako u nich. Stejné to je při prevenci úrazů – profíci mají veškerou nejlepší odbornou péči, masáže, rehabilitace a atd., my ne. Již kvůli tomu obdivuji kluky, kteří zápasy odjezdí na svém maximu, fotbal berou poctivě, chtějí mít výsledky. K takovým bejkům mám velký respekt a zahrát si pro nim mě vždy motivovalo! Do dneška mám mezi těmito fotbalisty spoustu přátel a známých.

Od žáků jsem se pohyboval tak nějak všude, asi jako každý na vesnici. Ale od dorostu jsem začal více chytat než hrát. Celkově hraji nějakých pětatřicet let, tedy od své zhruba druhé třídy (úsměv).

Jenom za Volduchy, jsem velký patriot! Lasa svištěla, ještě i před deseti, patnácti lety, ale já zůstal věrný. Lákaly mě například Rokycany, Dýšiná, Radnice či Břasy a Mýto, ale já jiný dres neoblékl ani na přáteláku.

Hodně se mí líbí Gianluigi Buffon pro svou fotbalovou dlouhověkost a styl, dříve to byl Oliver Kahn pro svou německou buldočí povahu.