Nula vzadu a šest gólů? Víc jsem si přát nemohl, říká Vojtěch Semecký hráč 25. kola

Zápas se nám povedl od začátku do konce. Vinoři jsme měli co vracet – minulý rok jsme tu vedli rychle 2:0 a nakonec nás v deseti přehráli a vyhráli. To jsme tentokrát nechtěli dopustit a povedlo se. Polovina kluků měla ještě v nohách zápas béčka, které hrálo v poledne, a zvládli to skvěle. Do zápasu jsme vstoupili koncentrovaně, skvěle nám fungoval střed, kde jsme sbírali všechny odražené míče. U prvního gólu jsme rychle otočili hru a z protiútoku se prosadil náš útočník. Stejně to vypadalo i dál – kontrola středu, rychlé otočky hry a snadné průniky do vápna. Vzadu jsme většinu soubojů vyhrávali, takže jsme po většinu času diktovali tempo. Byl to rozdíl oproti předchozím zápasům, kde jsme kvůli ztrátám a nekoncentrovanosti často inkasovali. A právě to si myslím, že rozhodlo.

Určitě ano. Já osobně toho na podzim moc nenahrál, ale na jaře to byl určitě náš nejlepší výkon. Většinou si troufnu říct, že šancí máme hodně, ale trápí nás koncovka. Ve Vinoři nám tam naopak padalo skoro všechno. Doufám, že na to navážeme, protože se nám dařilo opravdu všechno – od obrany po útok.

Určitě nás povzbudil výkon béčka, které vyhrálo 5:1 s béčkem Vršovic, kde bojujeme o záchranu a každý bod se počítá. Ale že to skončí 6:0, to asi nečekal nikdo z nás – právě kvůli těm zkušenostem z minulosti.

Personální krize je u nás bohužel opravdu velká. Půlka kluků odehraje dva zápasy za víkend, někdy i za den. Pomáhají nám kluci z dorostu i z řad trenérů, za což jim patří obrovské díky. Já osobně tolik tu únavu nepociťuju – přeci jen na stoperu nenaběhám tolik jako kluci na krajích nebo ve středu. Ale často mi to připomínají.

Sleduju hlavně jejich áčko v divizi, kde znám spoustu kluků z dorostu. Jak říkal klasik: na naší umělce sněží i v létě, jsou tam tornáda a deště, když k nám Tempo přijede. Zápasy s nimi mě baví, patří k těm lepším. Daří se nám proti nim neprohrávat, moc bodů jsme s nimi nikdy neztratili.

Není to často, ale když je šance při standardce nebo prostor na náběh, snažím se tam být. Většinu standardek zakončuje Honza Novák, ale tentokrát jsem tam byl já – a jsem rád, že to tam padlo. Gólů bych ale měl mít určitě víc. Ze stejné pozice jsem letos několikrát trefil břevno.

Snažíme se lépe organizovat hru a vyvarovat se ztrát při rozehrávce. Zlepšujeme se, ale pořád nás srážejí individuální chyby. Bohužel se zlepšení hledá těžko – přípravy máme výborné, porážíme týmy ze stejných soutěží, ale pak přijde brzká soutěžní prohra a s ní i pád výkonnosti a psychiky.

Za sebe bych si přál, aby pokračoval výkon z Vinoře až do konce soutěže. Nula vzadu a šest vstřelených gólů – víc si přát nemůžu. Co se týče záchrany, tak jsem ani na chvíli nepřipustil, že by to nemuselo vyjít. A doufám, že za tým i klub můžu říct to samé. Přál bych si, aby se nám konečně povedlo přenést dobrou přípravu do úspěšné sezony.

Radost byla velká. Vinoři jsme to chtěli vrátit a povedlo se. Někdo to určitě šel zapít, já už na tohle moc nejsem. Ale mladší to vzali po svém – klasika, El Magico, a večer (a ráno) jak z pohádky. Slavení na konci sezony je u nás tradice – tehdy se sejde nejvíc lidí za celý rok. Do hospody se prostě chodí líp než na hřiště.