Babičky musely hlasovat taky, nešlo to nevyhrát, říká hráč 24. kola Adam Beránek

Za cenu jsem moc rád. Do sestavy týdne jsem se dostal poprvé, tak jsem to musel hecnout a nebyla možnost nevyhrát – hlasování jsem posílal i babičkám. Po dlouhé době jsem měl povedený zápas a dostával jsem dost chvály od trenérů, takže velká spokojenost. Hlavně po podzimu, kdy jsem měl zlomený kotník, jsem rád, že zas můžu týmu pomáhat.

Bránění na Spojích je možná lehčí než útočení – přece jen to útočníkům odskakovalo a zjednodušovalo nám to určité zákroky. Ale tráva tam byla šíleně tvrdá i vysoká, řekl bych, takže hra byla dost pomalá, což nám spoustu situací v přechodových fázích komplikovalo. To mi asi vadilo nejvíc.

Na Spojích jsme si celkem sáhli na dno. Byla to dost slepená sestava a i když kvalita byla, bylo to těžké. Řekl bych, že nás hodně namotivoval Tomáš Vrána, který to hodně rozhýbal a měl tam pár tvrdších zákroků, což nám pomohlo chytit tempo druhého poločasu. Nejdůležitější byl přesto gól Ondry Kafky, který to krásně trefil.

Ve druhé půli bylo nejtěžších asi posledních 10–15 minut. To jsme v podstatě jen bránili a bylo vidět, že Spoje chtějí ještě vyrovnat. Ale vzadu jsme teď na jaře velmi silní a na Spojích jsme to zase ukázali. Věřil jsem, že to zvládneme a tři body si odvezeme, což se nakonec povedlo.

Cigi má tuhle sezónu výbornou formu. Je super vědět, že za sebou máte takhle zkušeného brankáře, který si poradí se všemi možnými situacemi, které mohou nastat. Je na hřišti hodně cítit a tuhle sezónu obzvlášť. Počet vychytaných nul, které má, mluví za vše.

Do Větrušic jsem šel ještě jako mládežník, abych si zahrál i se svým tátou. Byla to moje první zkušenost s dospělým fotbalem a myslím, že ve finále mi to dost dalo, i když to byla „jen“ 3. třída. Tady v Ďáblicích je ale všechno o ty tři až čtyři třídy výš – ať už přístupem k tréninkům, zápasům nebo celkovému pohledu na fotbal. Tady chtějí všichni urvat tři body, ať to stojí, co to stojí.

Minulou nebo předminulou sezónu bychom tenhle zápas nevyhráli. Je vidět, že už získáváme zkušenosti, protože to třetí sezónu kopeme v podstatě ve stejném složení. Takových zápasů, kde nebyl ideální výkon, ale bylo to za tři body, bylo tuto sezónu spoustu. A ukazuje to, že jsme na správné cestě, za čímž stojí i velký dík trenérům.

Já bych řekl, že jsem někde mezi. Dlouho jsem byl v týmu nejmladší, takže jsem si moc nevyskakoval. Ale teď už se to dost namíchalo a myslím, že moje slovo má trochu větší váhu. Přesto – co řeknou starší, tak přes to nejede vlak. Když cítím, že je na hřišti potřeba víc mluvit, určitě se do toho zapojím a snažím se hodně pomáhat i tímhle způsobem.

Jako tým chceme ukázat, že jsme na špičce zaslouženě. Teď v sobotu nás čeká Tempo, což napoví, jestli ještě máme o co hrát. Teď chybí čtyři body na druhé místo – kdyby se prohrálo, budeme hrát jen o umístění. Jestli vyhrajeme, tak tím ještě hodně zamícháme. Ale čekají nás ještě zápasy s Podolím a Vršovicemi, takže nechci předbíhat. Rádi bychom jim to všem zkomplikovali a uvidíme, jak to dopadne. Moje osobní cíle co se týče fotbalu se kariérně zastavily tady v Ďáblicích. Jsem moc spokojený, co se týče party i zázemí, a nemám potřebu se cpát někam výš. Zároveň už druhou sezónu dělám rozhodčího a tam se mi celkem daří, tak uvidíme, jakým směrem mě to do budoucna bude táhnout víc.