Chtěl bych vyměnit všechny svoje góly za první místo. A není to jen fráze, říká Jan Novák, HRÁČ 19. KOLA

Na zápas jsme se těšili a chtěli jsme odčinit předchozí dva neúspěchy v podobě prohry a remízy. Tempo nám bylo zatím nejvyrovnanějším soupeřem na jaře, co se týče nasazení a individuální kvality.

Spokojený jsem nebyl, protože neberu nic jiného než výhru a věděl jsem, že na Tempo historicky umíme. Já osobně jsem s nimi v chlapech poprvé prohrál až tuto sezónu na podzim, kdy jsme své šance neproměnili a Tempo bylo efektivní a přímočaré v zakončení. Jinak jsem cítil, že by mohl padnout ještě rozhodující gól na naši stranu, ale jakmile přišla vyrovnávací branka na 3:3, čas plynul strašně rychle.

Po zápase na Spojích jsme si v kabině řekli, že se chceme více zaměřit na střelbu v tréninku, ale stejně je to hlavně o hlavě a první myšlence v dané situaci. Trenéři nám v proslovu zdůrazňovali, ať zachováme klid a čistou hlavu, ale i tak si myslím, že jsme mohli dát pět gólů, protože jsme měli i břevno a tyčku. Musím pochválit Tempo za práci, kterou u nich odvádějí. Na to, že se hrálo na naší umělce, kde fouká a sněží i v létě, se hrál výborný fotbal ve vysokém tempu. Dokonce jsem poprvé v životě dostal křeče do obou lýtek, ale to bylo spíš tím, že jsem před zápasem přehnal suplementaci.

Vždycky se na začátku týdne podívám, proti komu hrajeme, a pak v pátek zjišťuju, od kterého hráče by mohlo hrozit největší nebezpečí. V této soutěži ale skoro všechny nebezpečné hráče znám. Osobně jsem se na Roberta Sládka nijak zvlášť nesoustředil, na podzim měl úchvatnou formu. Viděl jsem ho poprvé naživo proti nám a dlouho jsem neviděl tak rychlého hráče, kterému zároveň míč nepřekáží ani v absolutním sprintu. Dřív jsem hodně řešil, kolik mám gólů, ale teď bych všechny své branky klidně vyměnil za to, abychom byli první – a není to jen fráze. Bohužel to tak není, ale chci, aby se chytli i ostatní hráči, ať už je to Vrzal, Kepka nebo naše nová posila Nikolenko, který nám do útoku přináší zase něco nového. Na tréninku všichni dávají góly z nesmyslných úhlů. Před jarem jsem uzavřel sázku s trenérem Vizvárym o večeři, že dám 30 gólů za sezónu, protože mám rád výzvy. Určitě to ale nebude tak, že když půjdeme dva sami na gólmana, tak bych nepřihrál, nebo že bych si při příznivém stavu neodpustil penaltu. Přeci jen na sebe cítím větší tlak od lidí – po sezóně nám odešel dlouholetý kapitán Soucha, já se vrátil z roční pauzy, dostal jsem pásku, jsem u nás jeden z nejzkušenějších a chci, aby i ostatní kluci přebírali zodpovědnost.

Určitě jsem čekal, že budeme v tabulce výš a budeme bojovat o postupové příčky, ale už na podzim nás srážela neefektivita a měli jsme velký problém dostávat se do šancí. K tomu se přidaly dovolené hráčů a zranění – například během prvních deseti minut proti Xaverovu nám vypadl wingbek i stoper a dvě možnosti střídání byly pryč. Na jaře je náš herní projev daleko lepší, ale pořád nás sráží neefektivita a pětiminutové výpadky, kdy soupeř využije naši chybu a dá gól.

Víme, že svých cílů už nedosáhneme, takže jdeme zápas od zápasu a snažíme se vyhrát co nejvíc utkání. Uvidíme, na co to bude stačit. Chceme udělat pořádnou sérii vítězství, protože vím, že se správným nastavením můžeme porazit každého. Rádi bychom také zachránili béčko, kde nás trápí velká marodka a pracovní povinnosti hráčů. Co mě ale nejvíc štve, je přístup vedení. Tvrdí se, že táhneme za jeden provaz, ale my jsme pro ně vzduch. Chci, aby se o Hájích vědělo, že se u nás hraje dobrý fotbal, kam si lidi můžou zajít na pivo a klobásu. Jsme největší sídliště v republice a na naše zápasy chodí strašně málo lidí. O mužský fotbal tu není zájem. Naši fanoušci jsou skvělí a vážím si jich, ale někdy se divím, že mají s námi takovou trpělivost. Mužský fotbal by měl být výkladní skříní každého klubu. U nás to tak bohužel není. Sponzoři slyší na to, jak je klub vidět a kolik lidí na něj chodí. Máme spoustu dětí, jsme jedna z největších mládežnických základen v Praze, ale ten přechod do mužů je strašně slabý. A je to i tím, že o nás není slyšet. Jedna fotka za týden na sociálních sítích prostě nestačí.

V přípravě jsme všechny zápasy vyhráli, hráli jsme převážně proti týmům z druhé skupiny A třídy. Také jsme absolvovali víkendové soustředění u nás na umělce.

Tým zůstal pohromadě, kromě zmíněné posily Nikolenka, který mezi nás skvěle zapadl. Mám z něj radost. Věřím, že se po dlouhém zranění vrátí do hry i Kostka a Mašek. Chtěl bych také popřát úspěšnou operaci Zabránskému, který v zimní přípravě hrál famózně a byla na něm vidět chuť. Bohužel si ale před měsícem na tréninku přetrhl ACL a bude mimo až rok.

Věřím, že Bora, náš travníkář a zároveň hráč, připraví krásný pažit, protože zatím jsme všechno odehráli buď na umělce, nebo na poli na Spojích. Zápasy s Újezdem mám hrozně rád, jsou to vyrovnané duely, vždy v nich padá spousta gólů a mají tu správnou emoci, kterou k fotbalu potřebuju. Klíčem bude hrát naši hru – vysoký presink, kombinace po zemi, pokud to podmínky dovolí, a hlavně se vyvarovat pětiminutových výpadků, kdy soupeře pustíme do šance.